Článek
Vánoce se blížily rychlostí blesku a bylo potřeba z bytu vyexpedovat příčníky na auto, které se nám tam v obýváku válely, bůh ví proč, několik měsíců. Konečně se manžel uvolil, že je odveze a uskladní v garáži rodičů a následně dojedeme na nákup. Dal mi pokyn, abych tedy vzala nosiče a šla dolů. Prostoje nesnášel, musela jsem být rychlá.
Popadla jsem ty dva krámy, seběhla schody, stojím, čekám, nic. Odkládám příčníky ke vchodu, nebudu tam přece stát jako blbec, stačí, že mrznu a ještě držet ty dva dlouhé a těžké nosníky. Před námi prodávají rybáři vánoční kapry. Mají pár posledních. Chodník je dost frekventovaný a chodí lidé sem i tam. Blíží se starý pán o holi. Napadá na jednu nohu a je slyšet, jak mu zvoní mobil. Vyzvánění má asi na maximum, zřejmě špatně slyší. Už zareagoval, zastavil se uprostřed chodníku a šátrá po mobilu. Opírá se o hůl, je dost roztažený, asi nemá stabilitu. Jenže za ním jdou další lidé, chvátají a koukají, kdo ví kam. Najednou náraz, pán se kymácí, ještě, že byl zapřený holí, jinak by upadl. „Jéžiš, dědku, co tu stojíš, sem se vo tebe málem přerazil.“ Mladý chlap kroutí hlavou a muže obchází. „Promiňte, já se omlouvám, to jsem nechtěl.“ „No ještě abys tak chtěl.“ Zní odpověď třicátníka na seniorovu omluvu. Mobil pánovi pochopitelně vyzvánět přestal, dědoušek se došoural k našemu vchodu, opřel se zády a opět začal šátrat po svém mobilu.
Stáli jsme od sebe tak jeden metr. Jenže najednou se pán pohnul a ozvalo se řinčení. V jeho očích se zrcadlilo zděšení. „Já se omlouvám, to jsem nechtěl, já vám to srazil.“ „Ale prosím vás, to neřešte, vždyť se tomu vůbec nic nestalo.“ Sbírám ty zpropadené nosiče z dlažby. „Děkuji vám.“ On mi ten pán děkuje. Nevím za co. Asi za to, že mi omylem srazil příčníky a že jsem mu asi nevynadala. Je celý vyplašený, konečně najde telefon. Má chytrý mobil, docela s ním umí. Najde nepřijatý hovor a volá zpět ženě. Ta má strach kde je, vysvětluje jí, že je už u ryb, jednu koupí a půjde domů. Chválím ho, jak pěkně umí s mobilem. Málem se červená a tvrdí, že je to boj, že s telefonem válčí.
Chopí se hole a jde do fronty na ryby. Otáčí se za mnou a ještě opakovaně děkuje. Prý za to, že jsem byla milá a ještě jsem ho pochválila. Přeji mu krásné Vánoce, ale konečně přijíždí manžel a já jdu naskočit do vozu s těmi zpropadenými příčníky.
