Článek
Ačkoliv nevystudoval vysokou školu, byl prudce inteligentní a šikovný. Dokázal mistrně padělat nejrůznější průkazky, které následně hojně využíval, aby získal bezmeznou důvěru. Byl dokonce autorem několika patentů, pročítal odborné časopisy, ale na druhou stranu to byl i bufetový povaleč, rád se napil a kradl.
Psal se rok 1978 a sedmadvacetiletý Jozef Slovák jel vlakem do Bratislavy. Ve vlaku se seznámil s jednadvacetiletou Blažicou z tehdejší Jugoslávie. Navázal s ní hovor a nabídl jí přespání. Ještě než ji vzal k sobě domů, pozval ji na procházku do lesa, kde na ni vyvinul sexuální nátlak, kterému se Blažica ovšem bránila a začala křičet. Slovák ji znásilnil a uškrtil. Mrtvou odtáhl hlouběji do lesa a zamaskoval ji větvemi. Část oblečení spálil. Mrtvou okradl a věci daroval své tehdejší přítelkyni. Po objevení těla se nedařilo získat dostatek stop, a tak se v televizi ozvalo pátrání po svědcích. Neuvěřitelné, ale sám Slovák se přihlásil na policii. Napřed ho chtěl vrátný vyhnat, že je opilý, ale nakonec se přece dostal k výslechu. S vyšetřovateli si hrál ovšem jako kočka s myší. Jeho první verze byla, že se spolu seznámili, ale ona posléze odjela do Vídně. Následně si vymyslel postavu taxikáře, který ji zabil a on mu pouze pomohl ukrýt tělo. Další byly výmysly ohledně vydírání. Policie se přiklonila k zcela prostému scénáři. Blažica se nejspíš jen bránila sexuálnímu útoku. Ovšem Slovák se ani po letech vězení k sexuálnímu motivu nepřiznal, dokonce ho vždy razantně popřel. Nikdy žádnou z obětí neznásilnil, neměl to zapotřebí, měl dobrovolných zájemkyň dost.
Roku 1982, po přiznání a uzavřeném vyšetřování, putuje Slovák za mříže. Je odsouzen k patnácti letům vězení. Není to jeho první trest, do té byl trestaný už osmkrát.
V roce 1990 přišla rozsáhlá prezidentská amnestie a vrah 10.3.opustil brány Leopoldova.
O čtyři měsíce později potkal v Praze Slovenku Moniku. Bylo jí pouhých šestnáct let, ale přesto tato nesourodá dvojice spolu vyrazila na výlet na Konopiště. Napřed se ubytovala a posléze šla na procházku do zámeckého parku. A z Moniky vypadlo, že si na cestu z domova vzala slušný obnos. Slovák na ni v oboře osmkrát vystřelil z plynové pistole a usmrtil ji několika ranami holí. Odcizil jí přes dva tisíce dolarů, německé marky, šilinky, prsten a kosmetiku. Tělo Moniky odtáhl hlouběji do lesa a zamaskoval větvemi. Vrátil se do hotelu, představil se recepčnímu, že je z kriminálky a vytrhl list z knihy hostů s jejich záznamem. Byl tak mazaný, že aby zmátl vyšetřovatele, vrátil se k mrtvé Monice o týden později a podstrčil jí do kapsy jízdenku z vlaku z Českých Budějovic.
O sedmnáct dní později se seznámil ve vlaku cestou do Bratislavy s osmnáctiletou Vladislavou. Jela za svým přítelem. Ani tato dívka neodolala jeho charisma a šla s ním dobrovolně lesem až k televiznímu vysílači Kamzík na kopci nad Bratislavou. Tam ji usmrtil úderem lokte a opět zamaskoval stejným způsobem, jako své předešlé oběti.
Následně došlo k jakémusi odmlčení. Důvodem byl jeho pobyt za mřížemi, kde si odpykával trest za nedovolené ozbrojování. Po dvanácti dnech po svém propuštění zazvonil na dveře bytu, kde bydlela sedmnáctiletá Diana. Byla to přítelkyně jeho spoluvězně, se kterým se nepohodl. Mladý pár měl spolu už dítě a mladou ženu trápilo, že za svým přítelem nemůže do věznice. Slovák se představil falešným průkazem Sboru nápravné výchovy a slíbil jí, že za 250 Kč zajistí jejich setkání. Jediné, čeho se Diana dočkala, byla poslední vycházka do lesa a smrt několika údery do krku. Následovalo klasické maskování oběti.
Zhruba po měsíci se vloudil do bytu jisté ženy a její osmnáctileté dcery, prokázal se opět falešným průkazem a ženě nabízel ke koupi šperky, které pocházely z krádeží. Později potkal náhodně tuto osmnáctiletou dceru Annu v prostoru Železné studánky, napadl ji klackem a následně ji uškrtil. Bylo to shodou okolností v místě, kde se odehrála jeho první vražda. Vrátil se k její matce a nabízel jí sex. Po dvou dnech byl zatčen.
Celou dobu se snažil mást vyšetřovatele různými způsoby, přiznával se k činům, které ani nemohl spáchat, ale také je zavedl přímo na místo k tělu zavražděné Vladislavy. Jeho chování i jednání bylo nevypočitatelné.
V roce 1993 byl odsouzen k trestu doživotí. Svoji vinu nepopírá, jediné, čemu se brání, je nařčení ze znásilňování a sexuálních praktik. Sexuální úchylka u něj ani prokázána nebyla. Svěřil se, že si vybíral ženy sebevědomé, na druhou stranu to bylo právě to, co ho dráždilo. Snad jakási neúcta. V průběhu kontaktu s nimi se jevil jako dobrý posluchač a hledal jejich slabiny, aby zaútočil. Scénář byl ovšem vždy stejný. Získal si důvěru dívek, vylákal je do lesa, zavraždil a tělo zamaskoval.
Ve vězení se věnoval a možná i nyní věnuje svým vynálezům, ale také maluje a kreslí. Hodně času tráví korespondencí, s ostatními vězni se nijak nebaví. Na rozdíl od nich nevěří v propuštění a vinu přiznává. Samotného ho udivuje, jak mladé dívky, většinou studentky, fascinuje svět zločinu. Samy mu píší, snaží se s ním udržet kontakt a touží po tom, aby ho mohly navštívit.
Jaký byl motiv vraždění tohoto psychopata? Co se ví o jeho dětství a mládí? Nebyla v tomto období jeho psychika nějakým způsobem narušena? Jak sám přiznal, hledal si sebevědomé mladé ženy. Obalamutil je svým vzhledem a vystupováním a celou věrohodnost smyšlené postavy ještě zaštítil falešným průkazem. Získal důvěru oběti, která se cítila pod ochrannou rukou a netušila nebezpečí. Byla potěšena zájmem, kterého se jí dostalo od takového muže. Roztála a začala povídat. Možná se až moc chlubila, nebo co v tom mohlo být, ale ačkoliv Jozef vyhledával sebevědomé ženy, tak tento projev u nich nesnášel. Přišel trest. Smrt.
Zdroj:
