Článek
Mirka Kocourková nedorazila ráno na brigádu, ani večer domů.
Mirka Kocourková, sedmnáctiletá studentka, si o prázdninách přivydělávala jako průvodkyně v jeskyni Balcarka v Moravském krasu. Z domova to neměla daleko, když sedla na kolo, cesta vedoucí téměř stále z kopce měla jen něco málo přes dva kilometry a jí trvala sotva pár minut. Zhruba 1400 metrů trasy vedlo přes les Hložek, pak už vyjela téměř u jeskyně.
Jenže 14.7.1985 k jeskyni nedorazila. Neviděl ji nikdo ani poblíž.
Mirka se nevrátila ani večer domů a nikdo z jejích přátel o ní nic nevěděl. Znepokojený otec se ji vydal sám hledat. V lese Hložek hned u silnice našel ukryté kolo, hledal dál a volal, ale už přicházela tma. Ohlásil dceřino pohřešování na policii asi ve tři čtvrtě na deset večer.
Ten večer Mirku nenašli ani policisté. To až druhý den. Ležela na nějakém podivném lůžku pokrytém kapradí. Dívčin obličej zakrývaly jedlové větvičky. Žlutou halenku vyhrnutou, ale podprsenku, ani kalhoty dotčené nebyly. Kus vedle ležel zakrvácený kámen. Na místo nejspíš došla sama, až tam se odehrál vražedný útok. Kromě rozbité lebky měla podříznuté hrdlo a podivný řez nožem na ruce.
Přítel Tonda.
Mirka měla dobrou pověst, byla to dívka z dobré rodiny, oblíbená v kolektivu s mnoha přáteli. Chodila ovšem s Tondou. Kluk byl dost žárlivý a poněkud prchlivé povahy, nedávno se spolu pohádali, ale Antonín vše bagatelizoval. Vše skutečně nahrávalo tomu, že to byl právě Tonda. On musel dobře vědět, že Mirka zamíří v ten čas k jeskyni a kterou trasou pojede. Mirka se navíc se svým vrahem musela znát, na místo vraždy došla sama. S cizím mužem by do lesa nešla. A Antonín se vyšetřovatelům přímo servíroval jako pachatel snad jako na stříbrném podnose. Byl to on, kdo jiný!
Pachatelem je cyklista.
Po krátkém čase přišlo svědectví. Někdo viděl ten den jakéhosi cyklistu odjíždět z inkriminovaného lesa na svém kole.
Následovalo pátrání po majitelích kol v okolí, taktéž se prověřovali přátelé a příbuzní oběti a její spolupracovníci i sexuální devianti širokého okolí. Výsledky veškeré žádné.
Odborný profil pachatele.
Alkoholik, kuřák, potetovaný a s dlouhými vlasy.
Nechali vypracovat profil pachatele u odborníků. Vypadl na ně primitivní pivař, alkoholik, silný kuřák, asi i feťák. Nejspíš dlouhé vlasy, potetovaný a neupravený, který si spory rád vyřizuje pěstí, trpí poruchami nálad a komplexy. Nejspíš nebydlí v okolí, ale možná se znal se zavražděnou dívkou.
Takže se pátrání otočilo k hledání jakéhosi podivného individua.
Pachové stopy ukázaly na podezřelého.
Naprosto neuvěřitelného podezřelého, který se v ničem nepodobal vypracovanému profilu pachatele.
Pátrání po majitelích jízdního kola se mezitím posunulo, už tvořilo kompletní seznam všech majitelů kola Favorit široko daleko. A všem vlastníkům bez ohledu na věk i pohlaví byly odebrány pachové stopy. Pachové konzervy se precizně porovnávaly se stopami z kamene potřísněného krví a z řidítek a rámu kola.
Při porovnávání pachových stop došlo ke shodě a před vyšetřovateli stanul podezřelý Lubomír.
Lubomír Pavlon.
Žádný feťák nebo alkoholik. Žádné dlouhé vlasy a tetování. Slušný patnáctiletý kluk z dobré rodiny. Ukončil základku a měl po prázdninách nastoupit na průmyslovku. Byl slušný a zdvořilý, učil se výborně, většinou s vyznamenáním, měl kamarády a autoritu mezi vrstevníky.
To byl šok. Naprosto odporoval vypracovanému profilu pachatele. Může to být vůbec pravda?
A kluk u výslechu mluvil a mluvil. Znal ji, ale jen letmo, líbila se mu, i když byla starší, často si ji představoval při onanii, ale čtrnáctého se v něm něco zlomilo a rozhodl se, že představy převede do skutečnosti.
Na kole nejel, ale vzal si tátovu dýku. Zabít ji nechtěl, jen pohrozit. Vyrazil s předstihem už v půl sedmé. Vytipoval klidné místo v lese a z jedlových větví a kapradí tam připravil lůžko, které mělo posloužit k jejich souloži.
Jak se už blížila, mával na ni a smál se. Prý našel tolik hříbků, že je nedokáže sám odnést, ať jde s ním a nabere si. Věřila mu. Byl to přece mladší slušný kluk. Sesedla z kola a šla. Její kolo s jejím svolením schoval ve křoví.
Lubomír vysypal z rukávu i detailní popis svého řádění.
Na místě kam došli jí poručil, ať se svlékne. Dýku ji přimáčkl na krk, ale ona se lekla a chtěla utéct. Povalil ji a udeřil, vytáhl jí halenku a ona se stále bránila a křičela. Nahmátl kámen a několikrát ji s ním praštil. Ztratila vědomí, ale za chvilku se probrala a chtěla utéct. Tak ji vzal za vlasy, povytáhl jí hlavu a řízl do krku. Ruku od krve i nůž si omyl v potůčku. Ještě ji pro jistotu řízl do ruky, rána už nekrvácela, dívka byla mrtvá. Byl spokojen.
Pak ho přepadla lítost, tak na obličej naházel větvičky. Doma znova pečlivě omyl dýku a vrátil ji na původní místo.
Skutečnost zase nebyla až tak růžová, jak se na první pohled zdálo.
Postupně se přišlo na to, že pachatel se spolu se spolužáky dopouštěl podobných činů i na spolužačkách. Byly to ale dívky, které nekladly odpor a nebránily se. Jenže Mirka o nějaké sexuální zážitky s ním nestála, navíc byla starší a silnější a začala se aktivně bránit.
Pro mladší čtenáře malé okénko do osmdesátých let.
V té době byli dospívající velice sexuálně zvídaví. Stejně jako dnes. Jenže téma sexu bylo tabu doma i ve škole, neexistoval internet, nebyly žádné časopisy, nic. O co méně bylo k dostání teorie, o to více bylo praxe. Zatímco dnes by si nejspíš žádná žákyně nenechala líbit sexuální výpady od spolužáka, dřívější děvčata to až tak nebrala. Stěžovat si stejně nebylo moc kde, od rodičů by ještě mohly dostat přinejmenším vynadáno, že kluka provokovaly. Často se dokonce i navzájem chlubily tím, která už přišla o panenství a s kým a jaké to bylo. Sex bez lásky, byl brán jako zkušenost a zážitek. Pro některé dívky i jako pocta, že si ten dotyčný vybral k intimnostem právě ji. Jenže tento obrázek neplatil samozřejmě plošně. A jednou z těch, která rozhodně neměla zájem posloužit tomuto klukovi jen tak jako matrace, byla i Mirka.
Shoda náhod přivedla vraha do rukou kriminalistům.
Lubomír byl vlastně zadržen náhodně. Neodpovídal popisu vytipovaného pachatele, nepřijel na kole a nebyl z nejbližšího okolí zavražděné. Obraz Lubomíra vůbec nespadal ani do představ vyšetřovatelů. Nemohli uvěřit tomu, že před nimi stojí skutečný vrah. Sice se přiznal, ale kdo ví, kolik informací se už dostalo na veřejnost. Shoda pachových stop byla potvrzena i druhým porovnáváním v Bratislavě. Ale stále to nebyl ten stoprocentní důkaz.
Kriminalisté zajistili i údajnou vražednou zbraň, ale na dýce se žádné stopy krve nenašly. Však podezřelý tvrdil, že ji umyl.
Nezvratný důkaz.
A tak na řadu přišlo mikroskopické zkoumání dýky. Velice mravenčí prací byly na vražedném nástroji objeveny vlákna ze dřeva jedle. O už byl nezvratný důkaz. Touto dýkou byly opravdu řezány vrahem jedlové větve, tak jak tvrdil a jaké byly také na místě nalezeny.
Žádná porucha ani nemoc.
Nebyla zjištěna žádná duševní porucha, ani nemoc, mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování. Prostě jen afekt zklamání, zlosti a strachu.
Navržena ochranná sexuologická léčba.
Znalci doporučili v jeho případě ochrannou sexuologickou léčbu, kterou musel přikázat pouze občanskoprávní soud.
Zdroj:
Šulc, Viktorín. Panoptikum sexuálních vražd 1. Když vzlétne děs a nevíra. Epocha 2013, ISBN 978-80-7425-182-5
