Článek
Dítě může vše, ale neví co. Vymáhá něco, ale stejně není spokojené. Možná mohlo chtít něco jiného. Je zmatené. Prožívá stres z nejistoty.
V letech minulých se odrážely na psychickém zdraví mladých spíše opačné výchovné způsoby. Dítě mohlo být nadměrně trestané, zanedbávané, odstrkované. Pocítilo nezájem a nelásku. Zážitky z raného dětství utvářejí psychiku až do dospělého věku.
Dnešní doba přeje jiným trendům. Už batole může být ředitelem domácnosti. Ve třech letech dosáhne praxe, že mrskne s talířem neoblíbeného jídla, nebo plivne do obličeje rodiči. Do školky jde, jen když chce a víkend proběhne podle jeho přání. Pokud si v pěti letech usmyslí, že neodjede na zaplacený pobyt, pobyt prostě propadne a rodina stráví víkend podle požadavků dítěte. Ve třech letech mu sice s úsměvem řekne, že tátovi se neplive do obličeje, ale dítě si klidně plivne ještě dvakrát. Až když zjistí, že rodiče nereagují, tak přestane. Na zaplacený pobyt se ho snaží přemluvit, ale dítě ví, že bude po jeho. Nezná hodnotu peněz, je mu to jedno a ostatně je zvyklé, že je po jeho. A rodiče chtějí pro dítě jen to nejlepší a snaží se. Také je dobré mít klid. Představa, že by dítě v hotelu hodiny ječelo, kopalo do nábytku a odmítalo jít ven, je děsí. Zůstanou doma, bude klid a dítě spokojené.
Přijde za mámou návštěva, kamarádka z dětských let, se kterou si chce popovídat? Jak k tomu přijde dítě? Je odstrčené, není středobodem vesmíru a ječí tak, že není možné mluvit. Nakonec strhne ubrus, aby návštěvu ukončilo a matka se mu opět věnovala.
Mladé ženy své mateřství odkládají. Je trend jít do všeho s rozmyslem, rozvahou a až ve chvíli, kdy opravdu chceme. Doba se změnila a léta, kdy matky, nebo i babičky dnešních mladých žen, zralých na mateřství, napřed otěhotněly a pak se řešila svatba a bydlení a další existenční věci je pryč. Na místě je druhý extrém. Žena si pořídí dítě většinou až v momentě, kdy je na něj připravená. Je připravena mu dát vše a prakticky mu podřídit život. Dalším okruhem žen mohou být ty, kterým zatím netikají biologické hodiny, po mateřství netouží, ovšem v případě, že přijdou za kamarádkou a spatří, jak takové mateřství může také vypadat, tak si raději řeknou, že tohle v životě zažít opravdu nechtějí. Už u nich nejde jen o to, že by chtěly budovat kariéru nebo si nebyly jisté partnerem jako ideálním otcem, ale představa otročení dítěti v nich prostě vytvoří bariéru. Přemýšlí, jak je možné, že malý Kája hází po mámě dřevěné kostky a má radost, že se jí trefí do hlavy, proč Helena nepřišla na výroční třídní sraz, když jí její Maruška řekla, ať nikam nechodí, protože chce být s ní a Helena jí to prostě nepodala jako jasnou věc. Jak je možné, že neteř utopila švagrovi telefon v polévce, protože koukal do mobilu, a ne na ni. Ale spíš jí děsí to, že švagr řekl, jejda, asi to tam spadlo, že jo? A jako by se nic nedělo a nebo proč Hedvika během její návštěvy Kájovi ani pořádně nevysvětlila, že po ní nesmí házet kostkami.
Dospívající generace je zranitelná a psychických problémů přibývá. Jejich důvod se ovšem mění. Padly hranice. I v přírodě zvířata svým mladým stanoví mantinely v zájmu jejich ochrany. Když je neposlouchají, dokážou je rázně napomenout. Tak proč ne lidé?
