Článek
Po revoluci kdo mohl, utíkal pryč z panelových sídlišť. Pryč na okraj města, kde si postavil, či spíše nechal postavit nějaký malý domeček. Česká satelitní městečka mají ovšem také své „mouchy“. Chybí jim infrastruktura, lidé jsou odříznuti, není občanské vybavení, je nutné dojíždět za prací i zábavou, vozit děti do školek, do škol a jezdit za nákupy do obchodních center.
Zatímco v bývalé NDR se z panelových sídlišť staly zóny sociálně slabých a nakonec došlo k masivnímu bourání, nás tento osud minul. V panelových sídlištích zůstala bydlet různorodá skladba obyvatelstva, která pomohla panelovým sídlištím přežít. Domy se zateplily, fasády dostaly pestré barvy a ti, kteří zůstali paneláku věrni, se pustili do rekonstrukcí bytů. Nevzhledná bytová jádra z umakartu se nechala vybourat, jádra se vyzdila a díky úpravám už ani není poznat, že jste právě v bytě v paneláku. Přesto i dnes u mnohých přetrvává odpor k bytu na panelovém sídlišti. Připouští, že do panelu by nikdy nešli. Veliký dům, kde nikdo nikoho ani nezná, všechno je tam slyšet a další a další důvody. Raději koupí byt v domě cihlovém, ačkoliv je starší a většinou postrádá třeba výtah. Raději šplhat do čtvrtého patra s nákupem než jít do panelu. Ceny bytů na panelových sídlištích jsou také nižší, než ty v cihle.
A nyní se k nám vrací výstavba paneláků. Přišlo se na to, že vlastně vůbec nebyly tak špatné, jak všichni po revoluci vykřikovali a po odsudku prezidenta Havla, který je nazval králíkárnami, které nejsou dostatečně důstojné pro lidské bydlení, by se nejraději vrhli na jejich bourání. Jenže za celá ta léta nikdo nepostavil takové množství bytů, které by nebylo králíkárnami a mohlo dát lidem důstojnější bydlení za přijatelných finančních podmínek. Z bouracího nadšení sešlo. V panelácích totiž zůstávali i lidé z vyšších sociálních vrstev. Ne jako v Německu, kde na sídlišti po pár letech zůstali pouze sociálně slabí a všichni právníci, učitelé, inženýři a podnikatelé se dávno vypařili. Tam se panelová sídliště opravdu ve velkém bourala. U nás k tomu nedošlo. A hlad po dostupných bytech je stále. Jenže výstavba nepokryje zájem. A tak opět přicházejí paneláky. Mají svoje výhody. Protože se staví z panelů, které na stavbu přijíždějí a rovnou se osazují, není třeba žádné skladovací prostory. Ovšem zatím je problém s dodavateli prefabrikovaných dílů a doprava je drahá. Stejně tak se osazují i prefabrikované koupelny, které přijedou vcelku z výroby. S šedými umakartovými jádry už dávno nemají nic společného. Za 14 dní se takto postaví jedno patro domu. Výstavba tudíž pokračuje rychle a celé domy mohou být rychle předány ke kolaudaci. Nový trend výstavby z panelů k nám přichází ze severu a ze západu. Bohužel veliké nadšení pro koupi bytu z panelů zatím není. Bude záležet také na ceně. Projeví se na ní pozitivně rychlost výstavby?
Zdroj:
https://www.ceskestavby.cz/clanky/navrat-panelovych-domu-prefabrikace-se-ukazala-byt-vyhodnou-nejen-u-drevostaveb-32941.html
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/reality/navrat-panelaku/r~41c7ed1aabd511eebe29ac1f6b220ee8/
