Článek
Někteří umělci se svěřili, že si chatu koupili prostě proto, že už ji měl skoro každý. Jiní po chatě toužili celým srdcem a stali se z nich vášniví chataři. Na svých chatách vyvařovali kolegům umělcům, běhali k sousedům v plavkách, vystrkovali zadky na zvědavce a nechali si sloužit.
Jiřina Šejbalová - chatařka hostitelka.
Šejbalová na chatě ráda hostila společnost. Kromě přípravy luxusních lahůdek dokázala probrat k životu i starou oschlou housku a obyčejného buřta povýšit na delikatesu.
Jiřinu Šejbalovou si člověk uměl spíše představit ve světle blyštících se lokálů, než na chatě. Přesto chataření milovala, snad jen tak trochu netradičně. Chata v Krhanicích u Sázavy v kouzelné přírodě jí sloužila jako zázemí k tvoření, ale hlavně to bylo místo společenských setkání s přáteli a milenci. Děti neměla, byla velice společenská a svoji péči tak věnovala manželovi, přátelům a čas jí zbyl i na nějaké ty milence, kterých se nezbavila ani jako vdaná paní. A že to nebyli ledasjací pánové. Řadil se mezi ně třeba Jára Kohout, Svatopluk Beneš, Zdeněk Štěpánek nebo Karel Hašler. Společnost si hýčkala, ráda ji hostila. Nepřetržitě něco vyvařovala a dokázala hosty, kteří se rekrutovali z umělecké elity, opravdu překvapit a nadchnout. Na chatě připravovala třeba gratinované mušle, zaječí bifteky, husu v šouletu, vařila z hub i ryb, pekla moučníky, vařila z hub i ryb a jak už zaznělo, tak z buřta s oschlou houskou se v její chatokuchyni stala kulinářská perla.
Jiřina Šejbalová svoji chatu milovala a byla tam opravdu šťastná. Své recepty protkané historkami s Eduardem Kohoutem, Vlastou Fabianovou, Bohušem Záhorským a dalšími sepsala v roce 1968 do originální minikuchařky s názvem Vaříme na chatě.
Stella Zázvorková. Měla na chalupě milence?
Borotín, kde chalupařila Zázvorková, ví své a nikdo mu to nevymluví. Tajného milence měla hned přes ulici.
Stella Zázvorková koupila rozlehlou zanedbanou usedlost v Borotíně u Tábora a dokázala ji dát do kupy k obrazu svému. Od konce šedesátých let z ní byla vášnivá chalupářka. Občas za ní přijela návštěva, ale raději byla sama, měla ráda klid. Výjimkou byl jistý Václav, ke kterému ráda chodila na návštěvu a který ji velice ochotně se vším pomáhal. Až místní stvořili legendu o milenci. Sama Zázvorková, jako pravá dáma, o milenci nikdy nemluvila a pan Václav zpětně celou věc odmávl se slovy, to víte, lidi toho napovídají, vzápětí z něj ovšem vypadne zarážející informace, která potvrzuje, že vztah těch dvou musel být opravdu výjimečný. Není to tím, že ho Stella s oblibou navštěvovala, spíš fakt, jak ho chodila navštívit. Člověk by řekl, že v šedesátých letech přijde žena na návštěvu v šatech, nebo třeba i zástěře, takové té propínací na knoflíky jak ženy běžně nosívaly, když se věnovaly domácím pracím, ale paní Stella si s oblečením hlavu nelámala. Za Václavem běhala v plavkách. Není divu, že si toho místní starousedlíci všimli a už bylo o čem povídat. Pověst o milenci Zázvorkové žila nejen v Borotíně dlouhá léta, ale možná si ji tamní vypráví dodnes. Co ve skutečnosti bylo mezi Václavem a slavnou herečkou, se už nikdo nedoví, ale jisté je, že chalupaření v Borotíně milovala.
Po její smrti získal chalupu synovec, dnes stavení patří Lucii Zázvorkové, pravděpodobně jeho dceři.
Helena Růžičková si nechala sloužit?
Heleně Růžičkové ke konci života na chalupě místní sloužili a nevidí v tom nic špatného. Rozuměli si s ní.
Helena Růžičková v osmdesátých letech pátrala po vhodné chalupě ke koupi a napřed uvažovala o koupi statku v Hošticích, na kterou ji upozornil režisér Troška, ale nakonec ustoupila Michalu Tučnému, který se o statek také zajímal, a sama koupila bývalou stodolu ve Slatině, kterou díky zručným zedníkům přeměnila v kouzelné obydlí, ke kterému přilnula a které milovala do posledních chvil. V době nemoci jí při pobytu na chalupě sloužili místní. Přesně tak se vyjádřil soused Karel Kolář a na tom, že paní Růžičkové s manželkou sloužili, nevidí vůbec nic špatného. Pan Kolář herečku prý dokonce i nosil, když už nemohla na nohy a jak se nechal slyšet, byl rád, že mu Helena neumřela v náručí, protože její snacha by z něj byla schopná udělat i vraha. Kolářovy dokonce obvinila z krádeže obrazu a cestou z hospody jim vytrhala kytky v zahrádce. Krádež obrazu se neprokázala, a plenění zahrádky za nadávek, řešil pan Kolář zavoláním policie. Kolářovi si s paní Růžičkovou podle svých slov rozuměli a obávali se, jak budou sousedské vztahy pokračovat, protože Helena Růžičková nakonec nedotáhla zamýšlené odklonění svého majetku od rodiny a majitelkami chalupy se tak staly její vnučky, dcery syna Jiřího, který zemřel již v roce 1999. Svojí snaše, se kterou byl syn Jiří už rozvedený, nemohla přijít na jméno a neměla ani kladný vztah k vlastním vnučkám.
Navzdory všem obavám je stavení ve skvělé kondici, vnučky se spolu se svojí matkou starají vzorně.
Miloš Kopecký a jeho sídlo neřesti.
Miloš Kopecký se vysmál duchům, raději se věnoval neřestem a na zvědavce vystrkoval holou zadnici.
Miloš Kopecký koupil kdysi v jižních Čechách v Křemži Červený mlýn za 40 000 Kč. Při prodeji mu raději zatajili jeho krvavou minulost. Ve 40. letech minulého století mlýn obývala rodina se čtyřmi dětmi a místo se stalo dějištěm krvavé tragédie, kdy otec v nějakém pomatení smyslů jedné noci zavraždil svoji ženu a jedno z dětí. Ostatní děti se zachránily útěkem, vrah spáchal sebevraždu. Když otřesná historie vyšla navenek, Kopecký nad ní mávl jen rukou. Žádný strach z duchů neměl. Prostě na ně nevěřil. Věřil v pozemské radovánky a plně se jim také věnoval. Na práci měl své lidi, správce mu tam dělal pan Puffr, který vzpomínal na léta, kdy slečinky ve vypasovaných džínách dělající společnost Kopeckému ležely v žaludku místním vesničankám. S jednou takovou krasavicí měl pan Puffr osobně co do činění. Tehdy Milošovi něco opravoval a omylem zamkl ložnici a odešel. Když se Miloš do ložnice se svojí slečnou nemohl dostat, jel pro správce do vsi. Ten si mezitím ale svoji chybu uvědomil a vrátil se do mlýna. Jen co otevřel, tak se ozvalo Miloušku, to jsi ty? A vynořila se zcela nahá slečinka. Později mlýn už sloužil Miloši Kopeckému k relaxaci a odpočinku, v obci na úřadě se dokonce počtvrté oženil. Když procházeli okolo lidé, často nakukovali zvědavě dovnitř. Toužili spatřit ducha strašidelného mlýna, nahou slečnu nebo Miloše Kopeckého? To co spatřili, jim mnohdy vyrazilo dech. Kopecký na ně s gustem vystrkoval holou zadnici.
Po jeho smrti rodina mlýn v roce 1996 prodala.
Zdroj:
https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/jirina-sejbalova-chalupa/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity/68977/stella-zazvorkova-tady-mela-tajneho-milence.html
https://www.poznatsvet.cz/clanek/stella-zazvorkova-chalupa-borotin.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/retro-skandaly-aneb-legendy-pod-lupou/149733/pikantni-tajemstvi-stelly-zazvorkove-83-mela-na-sve-chalupe-tajneho-milence.html
https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/helena-ruzickova-chalupa/
https://www.idnes.cz/bydleni/na-navsteve/chalupy-kopecky-mensik-chata-bydleni-slavnych.A170926_144847_dum_osobnosti_web
