Článek
Mezi lékaři, sportovci, umělci, učiteli a dalšími, kteří celoživotně přispívali k rozvoji města, byla Marie. Ta nevýrazná žena byla nominována občany za svoji dobrotivou povahu a péči o městské ptactvo. Sypala do krmítek, ale s velikou oblibou krmila také holuby.
Nedávno byl v Anglii potrestán senior, který si vzal do hlavy, že díky kácení městské zeleně ptactvo zde žijící nepřežije a denně rozhazoval snad 30 bochníků chleba na ulici. Pochopitelně se slétávali většinou holubi. Kdo s holuby neměl osobně co dočinění, možná nechápe a diví se, proč ten dobrák vyfasoval pokutu.
Naše náměstí se podobá tomu v Benátkách, kde senzaci turistům tvořila hejna holubů, které s oblibou krmili. Benátky byly ovšem z přemnožených holubů nešťastné, ti jim svým trusem nenávratně ničili památky a krmení holubů zakázali už v roce 2008. Na našem náměstí žádné památky nejsou, nejsou zde ani turisté, ale stačí místní, kteří na náměstí přicházejí posedět na lavičku a holubům naházet nějaký ten oschlý rohlík. Baví se tím senioři, ale také rodiny s dětmi. Děti dostanou do ruky kus pečiva, hází holubům, honí je, zabaví se a maminky na lavičce mají čas na nerušený pokec. Všichni posléze odejdou do svých domovů, ale co my, kteří na náměstí bydlíme a ti holubi nám okupují naše balkony a okenní parapety? My bojujeme s hromadami jejich trusu. Každý holub za rok vyprodukuje neskutečných10-12 kg trusu, který je vysoce infekční.
Ale zpět k Marii.
Marie celé roky pracuje jako prodavačka v naší samoobsluze. Zasmušilá, statná žena ve středních letech nemá rodinu, svůj život zřejmě zasvětila ptactvu. Po skončení své směny si z obchodu odnáší pytel starého pečiva. Nejspíš by skončilo v kontejneru. Bydlí o pár ulic dál a často je zde k vidění před domem, jak v ruce drolí oschlé rohlíky a s potěšením je hází holubům. Pochopitelně se přiživí i nějaká na kavka, ale hlavními strávníky jsou ti holubi. Sama jsem už léta bojovala s těmito ptáky, kteří se mi pravidelně zahnízďovali na balkóně, nebo trávili zimu na okenním parapetu a káleli a káleli, až jsem špachtlí odklízela mnohacentimetrové nánosy jejich trusu. Nikdy jsem paní ovšem nenapomenula, doufala jsem, že tak učiní ti, kteří bydlí v její ulici a které ti přikrmovaní holoubci musí pochopitelně obtěžovat, stejně jako mne ti z náměstí.
Ale když jsem si přečetla nominaci obyvatel, nejspíš přátel Marie, na ocenění města, málem jsem spadla ze židle. Myslí to ti lidé vážně? Nebo to udělali naschvál? Proč vůbec město takovou nominaci schválí? Mezi lékaři, učiteli, umělci, sportovci nebo obětavými pracovníky knihovny či archivu, kteří se celoživotně podíleli na rozvoji kultury, ošetřili tisíce našich občanů, nebo vzdělali celé generace, se ocitla i Marie. Marie, která denně krmila holuby, kteří zavalují město infekčními exkrementy. Byla nominována, nominace městem schválena.
Marie nezvítězila. Občané měli rozum, vybrali jinou osobnost, která si cenu města beze sporu zasloužila. A jak to bude letos? Strávám špachtlí mohutný nános holubích výkalů. Pracuji v rukavicích, používám savo na dezinfekci, přesto je parapet nenávratně poškozen. Následně lepím hroty, proti holubům. Ale co balkón? Tam musíme pořídit sítě. Myslím na Marii. V nejbližší době bude zveřejněno nových deset nominací na osobnost města. Bude opět jednou z nich?
Zdroj:
