Článek
Nejspíš se nade mnou pohorší většina hospodyněk, jenže třeba by si naopak měly vzít ze mě příklad. Vznikl by jim náhle prostor i na jiné aktivity, mohly by více věnovat svým koníčkům, nebo dětem. Užít si nějaké příjemné chvíle, nebo vytvořit cosi trvalého. Já nyní budu šít naprosto originální záclony a už se na to moc těším.
Neříkám, že si v nějaké špíně lebedím, to vůbec ne, do hradní špíny a smradu máme doma daleko, ale úklid z duše nenávidím. Když už se pustím do úklidu, vše se nakonec blyští a je voňavé, na podlaze ani smítko, vysáté koberce, vyprané záclony, každá věc je na svém místě, tak padnu vysílením, ale mám neskutečně krásný pocit. Jo, moje domácnost není už hradem, ale zámkem. Jenže já uklízet prostě neumím, pobíhám po bytě jako chaotický blázen, přenáším věci sem a tam, nevydržím déle u jedné činnosti, než ji dokončím, přecházím na jinou. V kuchyni jsem umyla jen půlku okna, zapomněla do pračky hodit jednu záclonu, když jsem nesla z vitríny tác s vystavenými broušenými sklenicemi do kuchyně, abych je umyla, tak jsem se přerazila o nevylitý kbelík vody po mytí podlahy, všechno rozbila, a ještě jsem se pomlátila. Ne. Uklízení mi prostě nesvědčí.
Třeba takové pavučiny. Normálně nám visí od stropu různá pavučinová lana. Jenže pavouka nikde nevidět. Já bych pavouka ani nezabila, nosí přece štěstí, ale pokud bych ho spatřila, vystěhovala bych ho. A tak jsem celé roky bojovala s pavučinami. Smetala je a vysávala a do týdne tam byly znova. Marný boj. Daleko lepší je nechat pavoukovi jeho stávající pavučinu a máte klid. A pavouk také.
Takový rychlý úklid je úplný horor. Představte si, že se vám ohlásí nečekaná návštěva a je třeba rychle sklidit. Zatímco vše potřebné bylo nyní po ruce a věděli jste pro co kam sáhnout, po takové hurá akci už nenajdete vůbec nic. Je to uklizené, ale kdo ví kde. Ne, prostě to návštěvám řeknu na rovinu: „Hele, já mám doma binec, sejdeme se v kavárně.“ A je to. Žádné nervy, prostě klídek.
Však já uklidím, až to na mne přijde. A pak se dostaví ten krásný okamžik. Sedím v naklizeném bytě. Nádobí je umyté a uklizené, prádlo vyželené a sklizené, postele převlečené a ustlané a prach je utřený. A druhý den je vše zase ve stejných kolejích. V kuchyni jsem rozsypala strouhanku, dřez je plný nádobí a křeslo je zavaleno další kupou prádla na želení. Z nákupní tašky vypadl jogurt a rozplácl se v předsíni, umyvadlo je opět poprskané zubní pastou a může se jet nanovo.
A na Vánoce, co stihnu, to bude, nijak mne to nežere. Hlavně udělat prostor pro vánoční strom. Zjistila jsem konečně, že Ježíškovi nepořádek nevadí. Je mu úplně lhostejný.
