Článek
Můj muž po mně chtěl kdysi dršlák. Absolutně jsem netušila, co mám držet, jaký lák či co. On jen chtěl scedit špagety, které tehdy vařil a potřeboval cedník. Na cedník si vzpomenout za boha nemohl, pořád vyžadoval jen dršlák. Nebo po nějaké době postvíšek. Neznala jsem postvíšek, ale ve spojení s lopatkou jsem začala tušit, co potřebuje. Podařilo se mu rozbít skleničku a jasně naznačoval, že chce zamést střepy. Ano, postvíšek byl smetáček, ale nejsem si jistá, jestli jeho výraz už nebyl zkomolený, snad původně šlo o portvíšek.
Ale i on byl zaskočený. Hledali jsme doma Boženu, byl to had a nebyl k nalezení. Jméno dostal podle nějaké pohádky a byl naprosto zataranděný. Naštěstí nebyl jedovatý ani živý, byl gumový a zataranděný byl celý rok, poté jsme ho objevili pod kobercem, když jsme se stěhovali. Slůvko zatarandit mám ze své rodiny, je to prakticky synonymum slova zašantročit. Pro naši rodinu slovo běžné, ale jinak prakticky nedohledatelné.
Prezident Zeman zase překvapil slovem čučkař. Nazval tak pracovníky BIS. Čučkaři jsou podle lingvistických příruček méně úspěšní lidé.
Můj muž není prezident, ale dokáže občas překvapit své kolegy doneseným obědem. Ano, jsou to lidé z různých krajů a když si do práce k jídlu donese houbovec nebo bác, tak netuší, co bude vlastně jíst. Obojí jsou to krajové pokrmy, první pochopitelně z hub a pochází z Vysočiny, bác je něco jako slaný koláč z brambor a jeho původ je v Plzeňském kraji.
Podíváme se do přírody, konkrétně na ptáčka moudivláčka lužního. Jeho název vznikl od moudí. Staví totiž hnízda, která se silně podobají ohromnému moudí. A tušíte, co to vlastně moudí je? Tento výraz se dnes už moc nepoužívá, ale je to označení pro šourek s varlaty.
Tušíte, co bude po vás chtít partner, když bude chtít pošolíchat? Nebo naopak vám partnerka vyčte, že jste to nádobí jen pošolíchali? Pokud ji opravdu naštvete, může vám dokonce říct, že jste pazdřivec. A jak se v tom vyznat? Muž bude chtít nejspíš nějak lehce poškrabat nebo pošimrat a žena bude naopak nespokojená s výsledkem mytí nádobí. Nebude umyto pořádně, ale jen tak zlehka opláchnuté. Pokud ještě dodá, že jste pazdřivec, tak máte nárok se urazit. Právě vám řekla, že jste břídil a budižkničemu, prostě člověk, který neudělá nic pořádně.
Představte si, že jste žákyně šesté třídy a spolužačka se vás zeptá, jestli už nosíte práskačku. Co tím asi myslí? Nebojte se, neptá se na pistoli, ale na podprsenku.
A dostáváme se ke krásnému slovu, které vám zamotá hlavy. Představte si, že jste si vyrazili s přítelem na výlet, sedíte zrovna v hospůdce, on něco povídá, vy tak trochu odpočíváte a najednou vám řekne, že tam sedíte jako mumel a tváří se ještě naštvaně. Začnete se dívat, jak sedíte, jestli se moc nehrbíte, nebo nechtěl říct třeba slovo pytel, protože si po tom výletě trochu přijdete jako ušlapaný pytel, ale on řekl mumel. Půjdete na záchod překontrolovat, jestli nejste třeba nějak umazaná nebo rozmazaná, začnete hledat v mobilu, co je to ten mumel a nic rozumného na vás nevypadne. Nemusíte se bát, není to nic tak hrozného, mumel je místní hovorový výraz pro člověka málomluvného. Prostě jste nic neříkala, jen seděla, a proto ten mumel.
A nyní se dostanu do své rodiny. Moje maminka milovala vejmrdu. Přišla jí na chuť až s vyšším věkem a když se mi poprvé svěřila, dost mě šokovala. To slovo vás určitě hodně zná, ale mne celkem polekalo. Maminka nebyla obstarožní sexuální pracovnice. Jen měla ráda křen s jablky. Třeba k ovaru.
A jako zlatou perlu vám představím babiččin poštěváček. To slovo jsem od ní slýchala od svého dětství. S babičkou jsem vyrůstala a později jsme se prakticky denně stýkaly. Už jako malá jsem přišla ze školy a řekla jí, že jdu na hřiště s Klárou. Babička otočila oči v sloup a zakroutila hlavou. Ach, Klára Soukupů, takový poštěváček. Často také vyprávěla o dětech, které učila a vzpomínala na různé poštěváčky. Jak léta plynula a já začala být znalá anatomie ženského těla, přišel mi ten poštěváček z úst babičky poněkud nepatřičný. Věděla jsem, že poštěváček je pro ni synonymem nějaké špatné lidské vlastnosti a tak jsem se prostě babičky zeptala: „Babi, a co vlastně dělali ti největší poštěváčci?“ „No přeci se poštívali, pořád někoho popuzovali a popichovali, rozeštvávali, někomu se posmívali, někoho dráždili.“ A babička na mne koukala s údivem, že to slovo neznám. Já se usmála a pokývala hlavou. Tak to byli ti babiččini poštěváčci. Co to slůvko vlastně znamená, jsem babičce neřekla. Nechtěla jsem ji přivést do rozpaků.
Zdroj:
