Článek
Martina žila s Milanem na psí knížku snad 15 let. Ona společenská, ráda cestovala a chodila za kulturou, on spíš domácí typ. Děti spolu neměli, Martina má už dospělou dceru a Milan žádné děti nemá. Pro Martinu už nudný zajetý vztah. A najednou se u ní v pánském holičství začal objevovat sympaťák, který jí padl na první pohled do oka. Ona se jemu také evidentně líbila, hned při druhé návštěvě ji pozval na večeři a byl neskutečně vtipný. Postupně se začali scházet, a ne jen u příjemné večeře, ale i v soukromí. S Romanem zapomínala na čas a cítila se zase jako mladá holka, kdy po ní kluci šíleli. Na Milana ani nevzdechla, a když jí volal, jestli se jí něco nestalo, že už je po půlnoci, tak ho odbyla, že se s kamarádkou zapovídala, ale za chvíli bude doma. Martina jen kvetla a schůzky s Romanem, který šéfoval stavbě bytového komplexu v jejich městě, houstly a protahovaly se. Milan měl už delší dobu tušení, co se asi s partnerkou děje, ale nebyl to žádný pruďas a věděl, že silou stejně nic nezmůže.
A po pár měsících Romanova stavba končila a ona dostala nabídku, aby jela s Romanem k němu do Prahy. Vzala si měsíc na rozmyšlenou. Jenže vztah s Milanem vyhasl úplně. Milan byl smutný, čekal, že se snad všechno spraví, když už Martina nepobíhá nikde po večerech, ale bohužel. A Martina kudy chodila, myslela na Romana. Byla zamilovaná jako malá holka. Nejkrásnější s ním byl sex. Nic takového nikdy nezažila, nikdy a s nikým. Rozmyslela se do týdne. Dala v práci výpověď, sbalila si své nejnutnější věci, rozloučila se s Milanem se slovy, že už to nemá cenu a jela za svojí láskou.
První týden v Romanově bytě byl jako sen. Procházky Prahou, večeře, krásné milování. Pozvolna ale už Roman nechtěl po večerech moc nikam chodit, tvrdil, že je unavený, nejraději byl doma, stejně tak o víkendech. Starala se o domácnost, ale byla zvyklá na společnost a ta jí chyběla. Chtěla si hledat práci, ale prý to není potřeba, uživí je oba, řekl jí její milovaný. Má více dbát na domácnost a vařit. A z nespoutané Martiny se postupem času stávala domácí puťka. Navíc jí přišlo divné, že skříně jsou stále plné oblečení jeho bývalé ženy, že si ho stále neodvezla. Martina si potřebovala dovézt zbytek věcí svých a nebylo je kam uložit. Nad tím Roman ale vždycky mávl rukou, že až bude chtít, tak si pro to přijde.
A po pár týdnech se rozrazily dveře a stála tam. Ovšem, rozhodně si nepřišla vzít svoje věci, ale přijela doslova vyrazit Martinu. Někdo z domu ji informoval, že manžílek si do bytu kohosi nastěhoval a ona neváhala přerušit svoji roční pracovní stáž v Holandsku a zajet si to vyříkat osobně. Bylo to jak z hororového snu. Konec lásky, spadla klec. Roman se s ní ani nerozloučil, jen jí chvatně vystrkal za dveře narychlo zabalené věci a běžel se kát před manželkou.
Co naplat. Martině tekly slzy jako hrachy, ale stále si říkala, že stejně už to poslední týdny za moc nestálo, že Milan je vlastně fajn, je to naprosto pohodový chlap, už přesně ví, co od něj může čekat a má s ním vlastně i tu volnost s kamarádkami, nemusí se nijak omezovat a vyjdou si vstříc. A zamířila k domovu.
Koupila Milanovi cestou ještě rybářský prut, protože to byl starý bručoun a zatímco ona raději šla na koncert a do vinárny on vysedával na rybách. Chtěla se mu omluvit a udělat mu radost. A aby to oslavili, tak koupila taky flašku šampusu a jak tak šla, tak se začala vlastně strašně těšit, až ji k sobě přivine a řekne, hele, no co, stalo se. Odemkne dveře a už v předsíni cítí neznámou vůni, otevře obývák a nestačí zírat. Milan se plazí po koberci s nějakým malým klukem a strašně se chechtají a z kuchyně vychází upravená a navoněná mladá žena. Zírá na to představení s otevřenou pusou a neví co říct.
První začíná Milan. Ty sis přišla konečně pro ty věci. To je dobře. Halina si nemá dát kam věci pro sebe a pro malýho, má to zatím v tašce v ložnici. Nechtěla ti tvoje věci jen tak někam vyskládat. A přichází Halina a usmívá se. Natahuje ruku, že se představí. Ale to je nějaký omyl, chce se řvát Martině. To né! Já se přece vracím domů! Začíná propadat do hysterického pláče.
Halina bere chlapce a odchází do ložnice, ze seznamování nic nebude. „Víš, ty jsi odešla. Co já sám. Halina je strašně hodná ženská. Muže jí zabili. Je tu sama se synem. Pracuje v samoobsluze naproti, začala mi vařit, pak prát. Občas jsem jí vzal na ryby. Byla strašně ráda a její Igor taky. Bydlela na ubytovně, společné záchody a tak. A já myslel, že se už nevrátíš. No a je mi s ní moc dobře. Mám jí rád i jejího kluka. Je s ním sranda. Mezi námi to přece už nemělo cenu. Halina, a Halina, a Halina…“
Konec pro Martinu. Smutek a tma před očima. Milan, ten nudný chlápek, je Halinou okouzlený. Je vděčná, milá, usměvavá, navzdory tomu, co ji potkalo. O Milana se stará jako o dítě. Je pravda, že to od Martiny nikdy nezažil. Obdivuje jeho rybaření, vaří, peče, uklízí, za kamarádkami neběhá, jen do práce a domů. A co si budeme povídat, mladá Halina potřebuje i sex, že? A Milan je šťastný, jak ho Martina snad nikdy v životě neviděla. Pomohl jí najít ubytování na první dny, ještě se omluvil. Byt mají společný, prý se vše vyřeší. V tom mu věří. Spoleh na něj byl vždycky.
Martina se proklíná a přemýšlí, proč zrovna Ukrajinka. Pozoruje je na ulici a všímá si, že na rozdíl od Češek jsou upravenější, ačkoliv bychom mohli někdy říct, že poněkud netypicky pro nás. Ale jsou učesané, nalíčené, navoněné. Prostě na sebe více dbají. Jsou také vděčnější za nějaké vytržení ze všednosti dne, třeba malým výletem. Musely překonat různé nepřízně osudu a často se vyrovnat i se ztrátou nejbližších, neřeší tedy žádné hlouposti. Dokážou se radovat i z obyčejných věcí. A pro každou matku, a nemusí být pouze z Ukrajiny, je obrovské štěstí, když si chlap najde cestu k jejímu dítěti. O to více si ho váží. Navíc Halina je mladá, ještě jí není ani třicet a Milan vlastní děti nemá. Martiny boj je prostě prohraný na plné čáře.
