Článek
Je to tak. Ve státní kase chybí peníze. Nebude na důchody, a co si za pár let počneme, že? Je třeba utáhnout opasky a něco s tím udělat. Takže zpřísníme pravidla pro odchod do předčasného důchodu, aby těm, kteří jsou už sedření, přešla chuť válet se na kanapi a také prodloužíme odchod do důchodu. Jen ať makaj, ti kteří makaj. Můžou ještě dělat pár let navíc. Pořádně je vyždímat. Je pravda, že jsou profese, kde se nikomu ze svého fleku nechce. Dopajdá se do práce o holi, nějak to tam protluče a zase pajdá domů. Co by doma přece sám dělal, že? Jenže to jsou fleky, kterých mnoho není, jsou to hlavně nějaké kancelářské práce, lehčí práce úřednické a podobně. Ale kdo má vydržet fyzickou dřinu do 67 let? Tělo chátrá a síly ubývají. Těch profesí je spousta, které by si zasloužily, aby jejich pracovníci odešli do penze včas. Vždyť ti staří zaměstnanci nemohou mít už pro firmu ani žádný přínos.
Děti se nerodí, budoucnost je nejistá a vládu jímá hrůza, kdo bude platit penze silným ročníkům husákových dětí. Ten Husák to prostě nedomyslel. Postavil domy, školy, školky, obchody, v jeho době všichni pracovali a množili se jako kobylky. A co teď s tou hromadou penzistů čekatelů? Současná vláda nevybudovala nic, neposkytla mladým možné bydlení, pozavírala školy a školky a vůbec je těžké sehnat práci, natož aby byla pracovní povinnost, naopak musíme živit ještě ty, kteří pracovat z různých příčin nemohou, rozuměj nechtějí.
Takže tu máme takové rozcestí. Můžeme hledat peníze tam, kam se nám ztrácejí, protože spousta lidí je potřebných, hromada lidí pracovat nemůže, všichni pobírají dávky a místo aby do kasy přispívali, tak ji vyjídají. Jenže to jsou ti protřelí. Umí v tom chodit, nenechají si nic diktovat, za svoje pravdy se klidně pohádají, poperou nebo posoudí.
Po darmožroutech tu máme soukromníčky, kteří státní kasu ožulí, jak to jen jde. Zatímco darmožrouti jsou rádi, že si jich systém nevšímá, soukromníčci mají za to, že na systém jednou provždy vyzráli. Jsou nadšeni ze změn odchodu do penze, těm, kteří jako oslíci chodí pravidelně do práce půl století, přejí, aby chodili až do smrti. Sami koukají jak stát odrbat a nenechat nic náhodě, aby měli co nejlepší zisk.
A pak tu máme partu těch, kteří pracují jako zaměstnanci, firmy za ně odvádějí majlant do státní kasy, zaměstnanci makají, jak můžou, zaměstnavatelé si s nimi hrají, jak chtějí a stát je dojí, jak může. Ti půjdou do penze až v 67 letech.
Inu ten náhled je silně zjednodušený a opravdu subjektivní. Pravdou ovšem je, že by se měly hledat zdroje financí i jinde. Bylo by to náročnější, ale spravedlivější.
A já se ptám: Jak je možné, že v pohostinství pracuje většina lidí na černo? Jak je možné, že v soukromém sektoru pracují zaměstnanci našedo? Jak je možné, že dávky jsou tak štědré, že na ně dosáhne každý vydřiduch?
Proč se musí odřít z kůže jen ta skupina lidí, která už nyní do kasy přispívá nejvíce? Je to nejjednodušší řešení, že? Ono to tak bylo vlastně vždycky. Chytit za pazouru lotra, stálo veliké úsilí, jeho náprava byla složitá a úspěch nebyl zaručen. Skřípnout poctivce bylo vždycky snadnější.
