Článek
A tak jsem se nechala přemluvit spolužačkou. Přírodu jsem měla ráda, ráda jsem se procházela a zapsala jsem se k Šakalovi do kroužku turistiky. Chodila jsem do šestky a byla celkem vyspělá holka, mohla jsem vypadat klidně už na šestnáct. Se mnou tam ovšem chodily i mnohem mladší děti, snad od první nebo druhé třídy. Spolužačka, která mne tehdy ukecala, na svůj věk také nevypadala a do kroužku chodila asi od osmi let.
A já, dítě nespolečenské, jsem začala navštěvovat kroužek. Jednou týdně jsme se scházeli v jakési klubovně, řešili záhady přírody a luštili turistické rébusy, učili se pracovat s mapou a buzolou a Šakal vše poctivě vysvětloval. Nejpoctivěji děvčatům tak do dvanácti let. Posadil si je na klín, nebo se nad nimi skláněl a občas je pohladil po vlasech, když se jim podařilo nějakou záhadu rozlousknout. Jenže mně chyběla právě ta turistika. Sezení v klubovně mě nijak nenaplňovalo, chtěla jsem být venku v přírodě. A tak jsem po nějakém tom měsíci kroužek chtěla opustit. „Proč chceš jít pryč? Pojedeme na tábor! Ten je super. Šakal je skvělej! To uvidíš.“ Kámoška mě prostě chtěla přesvědčit. Jenže já na tábory stavěná nebyla, kroužek mi nesedl, jen teorie, žádný výšlap do terénu. Ne, já už byla rozhodnutá. Jdu pryč.
Uplynulo pár let a při setkání s kámoškou a spolužačkou nestačím žasnout: „Hele, Šakal jde sedět! Je to pedofil.“ „Cože?“
Kolik mu tehdy mohlo být? Snad čtyřicet nebo padesát? Pro děti je to problematické rozpoznat. Začala jsem vzpomínat na pár měsíců v kroužku. Bylo to divné. Měl vlastně rád malé holky, těm se hodně věnoval, hladil je, posazoval je na klín… Jenže tehdy jsme tomu nepřikládali žádný význam. No a z Markéty vypadlo, že tábory byly fajn, ale že se museli každý den svléknout do naha a stát frontu na mytí. Snad na nějakou sprchu, to už si nyní nevybavím. A Šakal těm dívkám asistoval u očisty, pomáhal jim s mytím intimních partií, nebo kontroloval, jak si je omyly. Kluků si nevšímal.
Kulím oči: „A to ti nepřišlo divné?“ „Ne, vůbec, to tam bylo prostě normální. Dohled nad očistou, měli jsme to napsané v našich táborových podmínkách. Bylo to každý rok na tom táboře a nikomu to divný nepřišlo. On říkal, že je nutné, abychom si to my, holky, dobře umyly, a on to musí zkontrolovat. Že je to podmínka tábora.“ „A to jen koukal? Nebo jak to kontroloval?“ „Koukal, a když mu přišlo, že jsme špatně umyté, tak nás musel znovu umýt sám.“
„A řekly jste to doma?“ „Ale proč? Vždyť to bylo přímo ve stanovách tábora, my přece nevěděly, že se to nesmí.“
Tak Šakal šel sedět. Co všechno měl tehdy na svědomí, se už nikdo nedoví. Bylo to jen mytí děvčat nebo i horší prohřešky?
--------------------------------------------------------------------
P.S. Příběh je pravdivý, ale přezdívka vedoucího je upravena.
