Článek
Jsem v té době mladou paní, můj muž pracuje na směny a ten den si užívá poklidné domácnosti při svém vstávání. Já v práci, děti ve školce. Pomalé probuzení a snídaně s kávičkou. K té nikdy nesmí chybět polárkový dort. Nějaká ta lžička do kafíčka. Ačkoliv jsem doma nebyla, přesně vidím, jak se to celé seběhlo. Manžel v rouše Adamově si staví v kuchyni na stůl před sebe svého turka, za něj krabičku s polárkáčem. Otevírá polárkáč, sliny se už sbíhají, ale víčko ne, a ne se pustit krabičky. Trhne silněji směrem k sobě, tureček se zvrhne a vyklopí svůj vřelý obsah do manželova nahého klína.
Manžel vřeští bolestí, přece jen opařený penis, je opařený penis a letí ho chladit do koupelny. Studená sprcha nepomáhá. Rozráží dveře bytu a nahý vybíhá o poschodí výše. Buší na sousedku, zdravotní sestru. Sousedka prohlíží spařený penis, ale usoudí, že není v jejích silách napravit škody, které napáchalo vařící kafe. Kroutí hlavou, manžel mezitím bolestivě skučí. Sousedka, zkušená zdravotnice, radí ošetření v nemocnici.
Já během práce zvedám telefon. Na drátě manžel. Opařil se. Přímo tam, je to strašné a hrozné a děsně to bolí. Kvílí. Jsem vyděšená k smrti, musím ho zachránit. Pracuji ve špitálu, ale nejsem zdravotník. Běžím za vedoucím. Je jím starý muž, kterému není nic cizí. Vždy se snaží podpořit své podřízené a pomoci jim. Třeštím oči, srdce mi buší a líčím mu tu hrůznou situaci. Šéfovi šibalsky cukají koutky. Postará se o sanitku, která mne odváží na pomoc opařenému manželovi. Manžel je doma stále nahý, hrozně sténá. Halím ho na převoz do nějakého prostěradla. Je brán jako těžký úraz a na chirurgii má přednost. Vracím se na pracoviště, děkuji šéfovi a pokračuji v práci. V duchu trpím s manželem. Ten je po ošetření odvezen opět sanitkou domů.
Vracím se domů z práce, vyzvedávám děti a přicházím do bytu. Manžel leží v posteli, má neschopenku. Svoje zranění těžce prožívá. Já teprve nyní vidím detaily. Celá dlouhá předsíň je postříkaná po obou stranách kafem, jak letěl do koupelny. Vylité kafe je vsáklé do koberce, kde vytvořilo skvrnu. Polárkáč roztál ve své krabičce na stole a manžel má hlad. Je těžce raněn. Musím uklidit a pečovat o chotě. Maže si penis modrou mastí. Je z heřmánku a dobře účinkuje. Po pár dnech se jeho stav zlepší, je už ve formě. Penis celkem zhojen. Předvádí mi ho. Je to jeho chlouba. Jenže co to? Valím oči. To není penis. To je zebra! Normálně pruhovaná zebra. Opařený penis v klidovém stavu se při erekci vybarvil do pruhů. Normálně se neudržím a chechtám se. Hnědo-růžová zebra.
Je to už stará vzpomínka, která se mi dnes vybavila, když jsem si spálila ruku o pokličku. Mazala jsem si ji totiž stejnou modrou mastí, na kterou od příhody s opařeným penisem mého prvního manžela nedám dopustit.
