Poplatky za televizi mají nakročeno do rakve. Pohřeb oslavím

Pro běžného diváka je rozdíl mezi vysílanými pořady v televizi veřejnoprávní a komerční snad jen jeden a to markantní: Na ČT nejsou filmy prolnuty nekonečnými reklamními pauzami. Někdo to vítá a jiný by raději reklamní pauzu. Zajde na cigáro na balkon, zkontroluje děti, jestli už spí, připraví svačiny na druhý den pro školáky nebo třeba jen vyndá maso z mrazáku na zítřejší oběd. Ne každý prostě uvítá nepřetržité vysílání, které nejde pozastavit. Jenže ani česká televize se reklamám vůbec nevyhýbá. Odvysílá celou řadu reklam před začátkem pořadu. Takže divák sedí u televize v dobré víře, že jeho pořad zrovna začíná a místo filmu zírá na propagace všeho možného, od pojištění a spoření po hygienické pomůcky. A pořad má už běžet pět minut a sedm a pořád jen reklamy. Vždyť veřejnoprávní televize by měla fungovat na jiném financování, než ze zisku z reklam. Vždyť na ni všichni platíme poplatky. Veřejnoprávní televize by měla být nezávislá a neměla by vydělávat, ale sloužit veřejnosti už ze zákona, na kterém funguje. A jak ČT dokáže dnes zajistit nestrannost? V případě živých vysílání, v době kdy každý může svobodně vyjadřovat svůj názor to asi není ani možné. Odvysílá tudíž s klidem i pořady, které mají k nestrannosti na hony daleko.

Loni ČT vytasila bič na neplatiče poplatků a upravila podmínky, podle kterých vlastně musí platit každý občan, protože se předpokládá, že sleduje televizi už jen protože má zaveden elektrický proud. A je jasné, že někteří z nás platili celá léta, byli tak naučeni, občas přece jen k televizi zasedli a ten poplatek zase nebyl tak veliký, ale velká část na nějaké poplatky zvysoka kašlala. Bydleli v pronájmech, ubytovnách nebo televizi opravdu vůbec nesledovali, tak proč by se hlásili k poplatku? A je fakt, že hlavně v mladší generaci se nedá říct, že jejich domácnost není vybavena televizí, pochopitelně že je, ale co na ní sledují? Většinou je ani nenapadne zapnout si vysílání ČT. Televizní obrazovka jim slouží spíš jako veliký displej na internetový obsah. Televizi mají prostě třeba na streamovací služby jako Netflix, YouTube nebo Disney+, sledují na ní filmy, seriály a videa a v neposlední řadě hrají hry. Když se jich zeptáte, kdy naposledy sledovali pořady ČT, jak si snad vybaví jen večerníčky před nějakou tou desítkou let. A všichni ti měli podle nových podmínek platit. Nekompromisně. Mají proud, sledují ČT. Toť předpoklad, proti kterému nejede vlak. A na neplatiče vytasila ČT v poslední době dokonce pořádný bič.

Nová pravidla dala ČT do rukou mocný bič, jak získat další poplatky. Byl stanoven nový předpoklad ČT, že každý, kdo má zaveden elektrický proud a má na sebe vedeno odběrné místo elektřiny, sleduje jejich velice „přínosné a nezávislé“ pořady. Takže ten, kdo neplatí poplatky je hříšník a dlužník, kterého je třeba pohnat k odpovědnosti a poplatky z něj vydolovat A pokud možno ještě s tučnou pokutou.

Je jedno, že byt je po smrti rodičů prázdný, není ani v pronájmu, je prostě neobývaný, ale přesto někdo musí být k tomuto odběrnému místu elektřiny přihlášen, ačkoliv zde žádný odběr ani není. V očích ČT je to dlužník a je třeba s ním zatočit. Nebo ten, který viděl vysílání ČT naposledy jako malý kluk a nyní sice televizi má, má pochopitelně na sebe vedené i odběrné místo, ale ani by ho nenapadlo pustit si jakékoliv televizní vysílání. Na telce kouká na placené kanály a hraje na ní hry. Ale i u něj je podle nových pravidel předpoklad, že televizi sleduje a je to dlužník. V poslední době ČT začala rozesílat výhružné dopisy. Platit, je třeba platit! Kdo neplatí a nijak se k dopisu nevyjádří, přijde ho to draho. Bude uplatněn předpoklad, podle kterého dotyčný sleduje ČT a poplatkům se vyhýbá. Takže si dluhy zaplatí i s tučnou pokutou.

A nyní si dovolím nazvednout pokličku procesu natáčení, aby měli poplatníci příspěvků ČT nějakou představu za co platí.

V našem městě se asi před deseti lety natáčel jeden díl ze seriálu Svět pod hlavou. Byla jsem členkou komparsu. Prostě jsem si to chtěla vyzkoušet a zajímaly mne i technické detaily. Komparsistů nás byly desítky, už dopředu jsme měli placené zkoušky kostýmů, potom jsme museli být přítomni na place celý natáčecí den. Já měla to štěstí, že jsem za tu dobu ulovila asi tři scénky, které se sice točily desítky minut, ale ve filmu to byly jen sekundové záběry. Možná ani to ne. Jiní takové štěstí neměli. Seděli celý den nevyužití. Asi nějakým způsobem nevyhovovali. Přesto také a pochopitelně, dostali zaplaceno. A výdělek to byl slušný. Jako komparsistka jsem měla radost, stálo mi to zato vzít si na dny natáčení dovolenou. V díle, jehož natáčení jsem se jako kompars mihla, jsem byla celkově na obrazovce ve třech obrazech dohromady asi tak tři sekundy. Je pravda, že přítomná jsem byla celý den. A ještě jsem měla to štěstí, že jsem se mohla „mihnout“. Jiní jsem seděli, ani se nemihli, ale všichni jsme dostali zaplaceno a to pěkně. A já vše zhodnotila ze strany platiče poplatků ČT. Prostě vyhozené prachy za kompars. Za kompars, který nebyl ani využit. Proč je nabíráno tolik komparsistů? Vždyť nakonec nejsou ani využiti? Právě se vyhodily desítky tisíc za kousek natáčení jednoho dílu seriálu. Za celý seriál jsou za kompars vyhozeny celé miliony. Z poplatků. Co je to za hospodaření?

Jsme ve světě, kde bychom se měli učit hospodařit. Neplýtvat a šetřit. Zvažovat výdaje. Bezstarostný příjem je jen cesta k mrhání prostředků.