Článek
V té chvíli není Čermákové důvod nevěřit a rozbíhá se pátrání. Je nasazeno 850 mužů v uniformách, potápěči, vrtulník a policejní psi. Ti s podivem nezachytili před domem jedinou stopu. Oblast pátrání se rozšiřuje a holčička se hledá i v místech, kam by sama dojít nedokázala. Případ sleduje prostřednictvím médií široká veřejnost a strašně si přeje, aby malá Terezky byla nalezena v pořádku a mohla se vrátit ke své mamince. Jenže dny plynou a Helena mění výpovědi. Nyní už tvrdí, že si odskočila nakoupit, nakonec rozpory vysvětluje tím, že byla vlastně opilá a nic si nepamatuje. Matka Helena se chová zvláště. Naprostá většina žen, by se v této chvíli zhroutila a z domu nevycházela, ona ovšem dále navštěvuje pohostinství. Po pěti dnech začala policie usuzovat, že se malá Terezka mohla stát obětí trestného činu. Šestý den se Helena pokusila o sebevraždu skokem ze třetího patra. Skončila se zlomeninami v nemocnici. Její chování v policii posílilo myšlenku, že Helena ví více, než co říká. Je totiž prakticky vyloučeno, aby matka, která v sobě má ještě špetku naděje, že její dítě žije, a doufá, že se s ním shledá, páchala sebevraždu. Zanechala i zmatený dopis na rozloučenou, kde se přiznává, že může za Terezčino zmizení, ale zároveň vinu popírala. Policisté byli tedy přesvědčeni, že ve zmizení Terezky nějakým způsobem figuruje právě ona. Ať už se jednalo o zahlazení stop po autonehodě, nebo jinou nešťastnou událost. Helena se zotavovala ze svého zranění a stále mlčela. Až konečně při speciálně vedeném výslechu, ke kterému byl přizván psycholog, se sama přiznala.
Co se tehdy vlastně stalo?
Helena byla v pizzerii a Terezka u její matky. Prý vypila pět piv a pět panáků. Ano, Helena byla častou návštěvnicí různých pohostinství a ráda si přihnula. Jenže podle její matky i sestry vyzvedla Terezku bez problémů a žádná opilost na ní nebyla patrná. Odvedla Terezku domů, ale sama odešla do jiného lokálu, než ve kterém trávila odpoledne. Domů se vrátila až nad ránem, snad kolem páté hodiny ranní. Svým návratem vzbudila Terezku a ta se přesunula ze své postele k mamince. Jenže maminka pod tíhou alkoholu usnula hlubokým spánkem, a když se dopoledne vzbudila, zjistila, že leží na Terezce. Ta měla promodralé rty a byla studená. Sahala na ni a přesvědčila se, že nežije. Necítila její tep, ani dech. Začala panikařit. Vzala holčičku do náručí a pobíhala s ní po sídlišti. Matku, která zmateně pobíhala po sídlišti s dítětem v náručí, si následně vybavil i jistý svědek.
Helena nakonec doběhla do lesa, kde našla betonové základy, které zbyly po pobořené dřevěné hájence. Do těchto základů ukryla tělíčko mrtvé Terezky, zamaskovala ho hlínou, větvemi, odpadky a listím a nakonec ho ještě zapálila. Mělo tam zůstat už navždy. Betonové základy v lese se měly stát hrobečkem malé Terezky. Jednala Helena ve stavu nepříčetnosti? Ne. Byla si naprosto vědoma situace a promyšleně se svlékla až do spodních kalhotek, když tělíčko dcery táhla úzkým vstupem zasypaným zeminou do betonových základů.
Po přiznání už bylo dílem okamžiku, aby policie ostatky děvčátka vyzdvihla. Proběhla pitva a velice zarážejícím faktem bylo, že v těle holčičky se i po její smrti nacházelo více než jedno promile alkoholu, což by znamenalo, že před smrtí měla holčička v krvi asi 3,2 promile alkoholu. To by prý tak malé dítě nebylo schopné samo vypít. A rodí se verze, že Helena Terezku nezalehla omylem v opilosti, ale záměrně ji opila. Ta se následně mohla udusit zvratky.
Příčinou úmrtí byla stanovena srdeční a dechová nedostatečnost. Terezka měla také lehkou srdeční vadu.
Soukolí do sebe zapadá.
Těžko zalehnout pětileté dítě. Má už určitou sílu, brání se. Ovšem pokud je stejně staré dítě opilé, tak se nebrání. Navíc k tomu problém se srdeční vadou. Helena byla odsouzena ke třem letům vězení za ublížení na zdraví s následkem smrti. U soudu stála celkem třikrát. Zmírnění rozsudku se nedočkala. Tento trest nakonec potvrdil i odvolací soud.
Před nástupem výkonu trestu ještě způsobila poprask. Zmizela. Nastoupila až v únoru 2003. Ve vězení při návštěvách tisku se vesele smála a pózovala fotografům. Tíha svědomí z ní spadla.
Už před jejím propuštěním se obyvatelé Kladna, kde k události došlo, nad ní pohoršovali a neměli s ní žádné slitování. Kladli ji za vinu její klamavé chování. Trest si Helena odpykala celý, ačkoliv mohla požádat o předčasné propuštění, tak této možnosti nevyužila. Propuštěna byla v roce 2006. Změnila svoji vizáž i své příjmení, do Kladna se nevrátila, zahájila svůj nový život v Uherském Hradišti. Ani tam to neměla lehké. I přes tyto změny se její skutečná identita v kolektivu provalila a kolegyně se jí stranily.
Kde a jak žije nyní, po tak dlouhé době, není veřejně známo.
Zdroj:
