Článek
Na středních školách je už situace trochu jiná. Žáci jsou už vyspělejší, zahraniční zájezdy jim mohou být přínosem, často se vztahují i k odborné výuce. Na druhou stranu tyto děti pochopí, že nabízený pobyt nebo třeba i lyžařský kurz není vůbec povinný a pokud se ho zúčastnit nechtějí, nebo je pro rodiče příliš drahý, nepojedou a situaci pochopí. U dětí základních škol je situace jiná. Nejhorší je asi cesta nabízení všech těchto pobytů. Učitelka na možnosti krátkých pobytů v Anglii připravuje děti už od třetí třídy. Děti se průběžně těší, všechny se hlásí, že by chtěly jet. Tyto výlety probíhají dvakrát ročně. Paní učitelka je odvážná, bere i čtvrťáky. Každé dítě je ubytované jinde, v jiné rodině. Paní učitelka není na dosah. V rodině pochopitelně nikdo česky neumí. Nedávno byl skandál, že se dvě děti ztratily při noční hře v lese asi na sto metrech dlouhé trase. Děti z této školy mají běžně rozchod v Londýně a zřejmě se ještě nikdy neztratily, nebo jsem alespoň o tom neslyšela. Stejné je to i s výletem k moři. Paní učitelka chytí do svých osidel děti a poté oznámí na rodičáku, jak se děti těší, jak všechny chtějí jet. Ano, to věřím. Ale fér to není, zvlášť když si vezmete, že dětem je 10–11 let. Dokonce většina z nich ještě nikdy nebyla u moře. Pokud jste někdy hlídali takto malé děti, víte, že jsou jako pytel blech a vyvézt je na pláž, inu to chce hodně dobré nervy. Moře dokáže často překvapit i mnohé plavce zvyklé na klidné hladiny českých vod. Je zrádné, a i když své dítě pokládáte za plavce obstojného, který si moře už několikrát zažil, tak máte strach. Nevíte, co se stane, přijde nenadálá vlna a spláchne najednou celý houf dětí, jak to dokáže paní učitelka uhlídat? Ale rodiče jsou pod tlakem dětí a týden u moře jim zaplatí. I kdyby si na něj měli půjčit. Přeci děti se už rok těší.
Jsem ovšem přesvědčená, že takovéto mořské nebo poznávací výlety by měly být věcí rodičů. Rodiče mají o své děti pečovat, dopřát jim podle svých možností i dovolené, na kterých je budou učit plavat a ukazovat třeba památky. Je pravda, že děti milují kolektiv a proč jim ho nedopřát. Jde se výborně bavit i v kempu a zažije se spousta legrace.
Na druhou stranu si stejná škola neláme vůbec hlavu s výukou. Učí kantoři bez patřičné aprobace, není zajištěno odborné suplování ani při dlouhodobé nepřítomnosti vyučujícího. V praxi to znamená, že na rok vypadne matikářka a děti se celou pátou třídu místo matiky v lepším případě učí něco jiného, v horším sledují filmy nebo mají volnou zábavu. A v šesté třídě přijde jiná učitelka a najednou mají všichni čtyřky a pětky a tvrdí, že se to neučily a učitelka nevěří, vždyť je to opakování. A musí to umět, protože je třeba na to navázat. Takže vám doma dítě bulí, že má sice jedničky, ale z matiky už tři pětky. A vám nezbude nic jiného, než si tu matiku trochu oprášit a sedět s potomkem a doučit ho celý loňský rok. Kdo si sám netroufá, zaplatí si doučování. Zdá se to být neskutečné, ale je to tak. Takže škola mi sice vykoupala děcko v moři, ale nenaučila matiku. Jenže k moři má jet dítě s rodiči a matiku má učit kantor. Jak já k tomu přijdu, když přitáhnu domů z práce, sklidím nákup, vezmu si tepláky a jdu počítat obvody a obsahy a vysvětlovat vzorce. Takže si oddechnete, že jste tu matiku, která loni vlastně vůbec nebyla, do pololetí s dítětem dotáhli na pěknou trojku, která sice zhatila vyznamenání, ale co. Udělali jste velký kus práce za školu a za její neschopné vedení, které nezajistí výuku.
Prostě škola by měla učit a to učit kvalitně, zajistit si schopné vyučující a při všech dlouhodobých absencích učitelů zajistit patřičné suplování. Nechci, aby škola přebírala povinnosti za rodiče, a nechci ani já, jako rodič přebírat povinnosti školy.
