Zruší se povinné plavání? Některé školy možná zajásají

Na první pohled vypadá taková povinnost naprosto nepochopitelná. Ve škole se přece děti mají učit matematiku, češtinu, přírodopis a dějepis, ale plavání? Chtělo by se říct, že plavání je prostě v kompetenci rodiny. Tak jako kdysi rodiče učily své dítě chodit na nočník nebo jíst příborem, tak ho snad naučí plavat. Nebo ne?

Jednotné osnovy ze škol dávno zmizely. Už se neučí ze stejných učebnic, už není diktát, co jaké předměty budou ve kterém ročníku základní školy vyučovány. Školy mají relativní svobodu a nastavují si svá pravidla. Plavání už jednou nepovinné bylo a to v docela dlouhém období. Od roku 2005 do roku 2017. Na plavání přestalo dojíždět až 15 % škol. Aktivita je to drahá a náklady na mzdy a dopravu jdou za školou, pronájem bazénu za zřizovatelem školy, takže za obcí. Ve městě, které má k dispozici bazén, problém není, ovšem školy, které to mají k nejbližšímu bazénu daleko, jsou v nevýhodě. Dnes je tedy povinné plavání v rozsahu 40 hodin, rozdělených do dvou ročníků. Většina škol začíná s výukou ve třetí třídě.

Kvůli jednomu jedinému slůvku tato povinnost pro školy málem skončila. Odpovědné je slovíčko „žádoucí“, které nezakládá žádnou povinnost.

Podle vyjádření předsedy Národního pedagogického institutu šlo prostě o úmysl zbavit školy této povinnosti. Plavaly by s dětmi tudíž jen školy, které to považují za důležité.

Dalo by se říct, že plavat mají učit své děti jejich rodiče. Nebo se prostě o výuku postarat. Jenže škola učí třeba také výtvarnou výchovu. Ze kterého žáka se jednou stane nějaký umělec? Je to minimum a několik let, kdy dítě pod odborným vedením cosi čáralo na papír, je vcelku zbytečné. A jsme u tělesné výchovy. Děti hrají fotbal, házenou, běhají, skáčou do dálky a metají kotrmelce. No řekněte, kdo se bude živit metáním kotrmelců. Nikdo. Tělocvik má ve škole jediný efekt. Děti se protáhnou a rozhýbou. Do budoucna jim nedá nic. Ovšem může probudit zájem třeba o nějaké míčové hry nebo snad gymnastiku. Potom je už třeba talent rozvíjet jinými cestami.

Na druhém stupni základní školy jedou děti na lyžařský výcvik. Pro některé to jsou jediné životní chvíle, kdy se ocitnou na lyžích. Přece jen nelyžuje každý a kdo má na lyžování talent a chuť lyžovat, patří do rodiny, která je na horách skoro jako doma, naučí se lyžovat i bez tohoto školního lyžařského kurzu. Plavání je jiné. S vodní plochou se setkáváme daleko častěji, než s horskými sjezdovkami. Řeky, rybníky, bazény, přehrady, zatopené lomy, jezera, ale i různé tůně. Nebo třeba dovolená u moře. Voda je na každém rohu. A stačí málo, protože voda je živel a může být zrádná. Při plavání jde o život. Plavat by prostě měl umět každý. Je to vlastně ještě důležitější, než umět dobře počítat nebo psát bez hrubek. Tam o život nejde. Plavat by měl opravdu každý tak dobře, aby se za běžných okolností neutopil. Je to důležitější než šplh po tyči, než kotoul nebo vybíjená. Plavání je prostě základ, který na základku patří. A to povinně.

Zdroj:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/povinne-plavani-skoly-bek-ramcovy-vzdelavaci-plan.A240711_193720_domaci_kori?zdroj=sph_hp