Článek
Dnešní mámy mají pocit, že jejich matky byly ochuzené, že si nic neužily a musely jen pečovat o rodinu. Že se prostě obětovaly a ony nechtějí být stejné, chtějí si od dětí odpočinout, protože cítí, že dítě není koule u nohy. Dítě je radost a péče o něj taktéž. Nebo snad ne?
Možná je rozdíl způsobený tím, že dříve rodily ženy podstatně dříve. Tím, že byly možnosti značně omezené, velká část mladých žen, spíše ještě dívek spatřovala jako svůj cíl a prioritu vytvořit rodinu. Mnohdy se vrhaly do mateřství a manželství po hlavě, pokud jste ještě v osmdesátých letech minulého století procházeli okolo výloh s maturitními tably, spousta fotografií maturantek byla dozdobená snubními prstýnky a dudlíčky. Maturovalo se v 18 nebo 19 letech. V té době také mezi děvčaty panoval takový názor, že která není ještě ve 23 letech vdaná, je nějaká divná. Nemyslím teď na sexuální orientaci, či generovému zařazení. V té době se nic takového neřešilo. Pokud se ostatním dívka jevila jako divná, spíš si okolí myslelo, že nedokáže zaujmout žádného kluka a není schopná se vdát. A protože panoval trend brzkého vdávání, často se vdávaly i studentky vysokých škol, promovaly kolikrát už s dětmi nebo kvůli mateřství školu ani nedodělaly. Jenže v manželství a mateřství byl spatřován cíl. Prostě ta meta nejvyšší a to, že jim nastala řehole okolo dítěte a muže bylo něco, co prostě k životu patří a ony právě dospěly svého cíle. Měly to, co si přály. Manžela a dítě. Pokud natrefily do manžela, který byl uznalý, měli společné přátele a zájmy, nebyl pro tyto ženy problém zapomenout na kratochvíle strávené s přítelkyněmi nebo svými zálibami. To, že práce bylo více než dnes, je jasné, nebyly jednorázové pleny, mikrovlnky, rychlovarné konvice, robotické vysavače a spousta dalších vymožeností moderní doby, ale to mladé manželky neřešily. Ony měly přesně to, co chtěly a byly vesměs šťastné.
Dnešní matky vše strašně řeší, včetně výchovy dětí. Je to hlavně tím, že do svazků a mateřství se už nevrhají po hlavě. Mají léta k dispozici, aby si vše dobře rozmyslely. Aby zvážily, zda vůbec chtějí děti, nebo kolik dětí chtějí, jakého partnera mohou považovat za spolehlivého otce svých dětí a v těchto letech rozumového zrání pochopitelně zvykaly na režim, ve kterém měly spoustu času samy na sebe. Své zájmy, koníčky, kamarádky. Po zralých úvahách se poté pustily do role mateřské, jenže to, co bývalo zajetým zvykem, ty krásné chvíle s kamarádkami, hodiny strávené ve fitku nebo koníčky náhle omezuje dítě. A přichází veliké rozhodování. Být matkou na plný úvazek? Obětovat se dítěti? Vzdát se sama sebe? Nebo si stát na svém a držet si svůj standard ve svém samolibém světě. Za deset nebo patnáct let každý prostě navykne určitému stereotypu, ze kterého se špatně slevuje. Mateřství už není tou metou každé osmnáctileté holky. Je to věc, kterou si žena dobře rozmyslí a mateřství bere jako úvazek, ke kterému je nutné se zodpovědně postavit. Buď jako oběť, nebo jako rebelka.
Typ oběť se bude kasat tím, že ona je matka, která dítěti věnuje vše, je s ním neustále, věnuje se jeho výchově, vše má zeštudované, jede podle plánu a neuznává matky, které touží být také samy sebou. Má za to, že když se už stala matkou, je třeba dát do mateřství vše, snad i svoji duši. Tyto mámy to mají tak, že se odhodlaly k mateřství a vše okolo, na co byly navyklé, mu obětovaly. Cítí své oběti, ale touží být těmi správnými matkami. Chtějí být vzorem a jsou na sebe hrdé.
Typ rebelky. Chce být matkou, ale nedokáže si představit, že by slevila ze svých nároků na svůj vlastní život. Je na něj zvyklá. Je zvyklá žít mnoho let podle svého, upřednostňovat sama sebe, věnovat se svým zájmům a koníčkům, výletům a pokecům s kámoškami. Dítě ano, ale hlavně si zachovat i to své já. Nechápou matky, které se obětují, myslí si, že tak to správně být nemá, že i mámy mají nárok na odpočinek a oddech.
Jenže ani pro jednu z těchto matek není mateřstvím tou vytouženou metou, ani jedna nevychovává dítě naprosto podle citu a přitom i spolu s ním nedokáže žít úplně pohodový a spokojený život, ve kterém je sama přirozeně spokojená a šťastná, protože se dostala ke svému cíli.
Nelze se zlobit na dnešní maminky. Doba je jiná, do mateřství vstoupily již jako zralé ženy, které většinou žily mnoho let podle svého. Pro jedny se mateřství stává obětí a pro druhé je to boj, kdy je třeba obhájit své teritorium bývalé volnosti. Srovnávat se nedá. Jen pro připomínku moderním maminkám je třeba zdůraznit, že pro jejich maminky byla většinou péče o ně naprosto přirozená, že neměly pocit, že jim něco utíká, že se obětují nebo že by měly více bojovat za uchování svých zájmů a koníčků, protože pro ně bylo většinou prioritou založení rodiny, o kterou se staraly s radostí.
