Článek
Štěpánka Hubáčková - Haničincová
Štěpánka, vlastním jménem Štěpánka Haničincová a za svobodna Hubáčková, byla dcerou ševce, který si rád přihnul a dělnice. Narodila se v roce 1931 v Heřmanově Městci a rodinu poznamenala tragédie. Vybuchlá válečná munice zabila Štěpánčina bratra. Rodiče se poté rozvedli, matka se Štěpánkou se několikrát stěhovaly a Štěpánka studovala obchodní akademii, ale už tehdy tíhla k umění. Přihlásila se později na DAMU, byla přijata a během studia ji okouzlil charismatický Petr Haničinec. Z tohoto prvního manželství se narodila Štěpánce v jejích 25 letech dcera Alexandra.
Rozmarýnek
Snad byla svatba unáhlená, ale po 4 letech láska vyprchala a manželství bylo rozvedeno. Druhým mužem byl režisér Jan Valášek. V té době už byla Štěpánka na televizních obrazovkách v pořadech pro děti. Nejdříve vysílala Dětské okénko a legendární pořad Rozmarýnek. Možná si ještě vybavíte slova znělky Rozmarýnku: „Pojďte s námi za pohádkou, projdeme se pamětí, naše staré kamarády nehodíme do smetí…“
Pořad kombinoval pohádky, soutěže, hry a písničky a vysílal se v 60. až 70. letech 20. století vždy v neděli ráno.
Nedělní vysílání
Ne každý měl tehdy televizi a o barevné televizi se nikomu v té době ani nezdálo. Pro děti bylo vysílání dětského pořadu zážitkem. Děti, které doma nemohly sledovat vysílání, chodily běžně k sousedům, kteří měli děti a navíc také televizi, aby mohly vysílání vidět. Návštěvy v rámci domu mezi sousedy byly běžné a nebylo na nich nic špatného. U dětského pořadu se sešlo více děcek u jedné obrazovky, večer se třeba sešli dospělí u jednoho stolu v jiné domácnosti.
Milovala děti a ony ji také
Štěpánka dobyla dětská srdce, milovaly ji. Byla to dáma, ale nic nehrála. Pohledná blondýna mluvila k dětem naprosto přirozeně a sama se cítila velice svobodně. Nic ji nesvazovalo. Vztah s dětmi byl opravdový, ničím nepodmíněný. Ona milovala je, ony jí. Svými pořady je vychovávala, formovala, aniž by to těm malým divákům docházelo. Byla neskutečně příjemná, empatická, milá. A krásná.
Parťák čertík Bertík
Ať už Rozmarýnek, nebo čertík Bertík, byli její parťáci. Byly to loutky, se kterými dokázala rozmlouvat jako s živými bytostmi, nad kterými není sama nadřazena a je jejich kamarádkou. Stejně tak jí vnímali i její malí diváci. Byla pro ně parťačkou, chápala je. Sama byla ve svém živlu, práci milovala, doslova se v ní našla. Souznění s dětským publikem bylo úžasné.
Čertík Bertík byla rozkošná loutka ve svetříku s kapucí. Měl veliké oči, divokou kštici a malé růžky. Štěpánka s ním mluvila jako by byl opravdu z masa a kostí, jako by byl její rovnocenný partner. O to více dětské diváky přesvědčila. Děti ji zkrátka zbožňovaly.
Třetí manželství a emigrace dcery
Druhé manželství, ze kterého vznikl syn, také nevydrželo a Štěpánka se vdala potřetí. Tentokrát za herce Jana Přeučila. Jenže přišla pro Štěpánku zlá doba. Její dcera z prvního manželství Saša si vzala za muže signatáře a emigrovala. Štěpánka dostala zákaz činnosti. Začaly ji ovládat deprese a duševní bolest z omezeného setkávání s rodinou dcery. Po pár letech se sice mohla vrátit k dětem na televizní obrazovky, ale tehdy bylo už vše jinak. Děti měly jiné idoly, její pořady už neuchvátily. Nechtěla být nějakou babičkou Štěpánkou, chtěla být Štěpánka.
Předčasná smrt mámy dětských duší
Život ji přestal uspokojovat. Snad sahala po alkoholu více než měla…Každopádně v roce 1999 ji její tehdejší manžel Jan Přeučil nalezl doma bez známek života poté, co se vrátil ze svého divadelního představení. Štěpánka spadla hlavou na topení a zemřela.
Její čertík Bertík, který vylézal z krabice, je v tehdejších dětech dodnes. Provázel je jejich dětstvím. Byl to jejich televizní kamarád a s ním samozřejmě i Štěpánka. Krásná dáma, náhradní máma, která nikdy nekřičela, ale mluvila s dětskými diváky i loutkami zcela upřímně a na rovinu.
Zdroj:
