Článek
Mnohdy jednou z posledních radostí seniorů je jídlo. Pochopitelně tomu tak nemusí být vždycky, je řada starých lidí, kteří nemají na jídlo ani pomyšlení, jídlu se naopak vyhýbají, trpí nechutenstvím a podvýživou. Jenže i to by se mohlo změnit. Přiznejme si, že kolikrát i nám zpestří jinak mizerný den třeba dobrý oběd, nebo víme, že nás během týdne čeká řada nepříjemností, přesto se už těšíme na svíčkovou, kterou si připravíme k nedělnímu obědu. My doma máme možnost volby a výběru. Přechodem do domova seniorů se volba vytrácí.
Stravování v domovech pro seniory se věnoval nedávný výzkum socioložek Masarykovy univerzity v Brně. Výzkum mimo jiné došel k závěru, že jedním z nedostatků je nedostatečná možnost výběru jídel a další je přesný čas výdeje pokrmů, který je naplánován tak, že večeře se většinou vydávají už od 17. hodiny. Obzvlášť v létě, kdy je dlouho vidět a senioři chtějí trávit čas venku, musí chvátat na výdej večeře, který je časově omezený. Od večeře do desáté hodiny večerní, kdy se ukládají ke spánku, přitom uplyne ještě dlouhá doba a mnozí už mohou trpět hlady. Snídaně se vydávají od osmi od rána. V domovech seniorů platí nemocniční režim. Ovšem v nemocnici jsme dočasně, většinou nám není příliš dobře a přes den pospáváme, čas mezi večeří a snídaní se nám tak pomyslně krátí a víme, že se zanedlouho můžeme vrátit ke svému bývalému režimu. Jenže v domově pro seniory není na výběr a režim stravování je už konečný.
Představte si statného šedesátníka, který je sice nemocný Alzheimerem, nicméně chuť k jídlu mu nechybí. V pět odpoledne dostane mističku s pomazánkou, do spánku mu chybí ještě pět hodin a do další stravy celých 15. Není možné sehnat jinou další potravu. Ne všechny domovy mají ve svém areálu nějakou kantýnu, nebo prodejnu, kde by si klienti dokoupili něco na zub. Nebo spíše něco na dojedení večerního hladu. V některých zařízeních se nesmí na pokojích uchovávat jakékoliv potraviny, jinde potraviny, které nejsou trvanlivé. Některá zařízení mají ovšem pokoje vybavené chladničkou, jinde je společná kuchyňka, kde bývá ovšem časově omezená možnost jejího využívání. Jakou mají klienti reálně možnost odhlásit si třeba večeři a připravit si ji samostatně studie neobjasňuje.
Málokdo z nás večeří v pět hodin odpoledne. A také málokdo snídá až v osm hodin ráno. Doma máme možnost volby. V kolik hodin a co budeme jíst. V domově seniorů volba neexistuje. Senior dostane přidělené sardinky a každému je jedno, že se mu z nich dělá třeba špatně. Na výběr není.
Sama jsem trochu pátrala a některé domovy důchodců zveřejňují své jídelníčky. Budou to pravděpodobně ty, které jsou přesvědčené, že se nemají za co stydět. Jak vypadá strava v těch dalších, bych raději ani vidět nechtěla.
Naprostou normou je jednotná snídaně. Bílé pečivo, chleba a máslo, nebo pomazánka. Jindy třeba sýr a další den šunka či paštika. Jako nápoj čaj nebo káva. V neděli bývá ke snídani sladké, bez výběru. Zaujala mne svačina, uvedená ve speciální rubrice jídelního lístku, která většinou nabízela třeba džus, oplatku, rajče, mandarinku a podobně. Není tím myšleno, že senior dostane džus a k tomu si vybere. Jeden den dostane džus a druhý den mandarinku, případně den třetí má přidělené rajče. Ve většině domovů, které mají jídelníček zveřejněný, je normou výběr ze dvou variant obědů. Následuje odpolední svačina. Opět jde o přidělený pokrm bez možnosti výběru. Jablko, přesnídávka, sušenka. Málokde je možnost volby večeře. Ta je někdy střídavě teplá a studená. Pokud má platící klient jiné chutě, je mu to houby platné. Dostane jídlo podle jídelního lístku. Nemáte rádi sladké? Nevadí. Zvyknete si. Knedlíky s ovocem, máslem a cukrem. Nejíte? Vaše smůla.
Nejvíce mne zaujala nabídka večeří tohoto týdne jednoho z domovů. Jídlo bez možnosti výběru. Pondělí: guláš, úterý: fleky s tvarohem a cukrem, středa: tlačenka, čtvrtek: párky, pátek: pomazánka, sobota: sekaná, neděle: žervé. Co když někdo nemůže tlačenku ani cítit nebo nemá rád uzeniny? Já bych osobně nemohla pozřít sladké těstoviny. Pokud navíc není možnost koupit si něco na zub, či spíše na večeři podle svého gusta, musí být pobyt v takovém zařízení za trest. Nemusí se přeci vždy jednat o precizně ustlané lůžko a uklizenou místnost, ale také o poskytnutí trochu té potěchy. Ve vyšším věku může být dobré jídlo právě tím tahounem, který dokáže zpříjemnit každý obyčejný den nejednomu z nás.
Zdroj:
