Článek
Důvody radnice měla. V některých ulicích bylo potřeba zvýšit počet parkovacích míst, v jiných zbudovali cyklostezku z dotací, která vedla odnikud nikam, prostě neměla žádnou návaznost a byla dlouhá jen na délku té ulice, necelý kilometr. V jiné ulici si lidé údajně stěžovali na stín, který jim stromy vrhají do bytů a jinde byly stromy prostě nemocné a musely se porazit. Někde se místo stromů vysadily rychle rostoucí keře. Ty si žijí vlastním životem a vytvářejí tak trochu džungli. Nikomu ovšem do bytu nestíní. Jinde vznikly parkovací plochy, za dva stromy tak dvě parkovací místa. V jiné části města zase můžete využít cyklostezku a jet tam a zpět, a tak stále dokola, protože nikam nevede. Stromy jsou prostě nepřátelé naší radnice. Je třeba s nimi zatočit.
Nedávno v místním internetovém plátku proběhla zpráva o kácení stromu, který byl ve špatném stavu a bylo třeba ho odstranit. Shodou okolností jsem ten den procházela okolo tohoto místa. Plakalo tam rovnou šest pařezů. Nejen jeden. Zelená stráň zůstala holá. Pařezy ronily své smolné slzy, chtěly rašit a pučet, ale nebylo jim dáno. Zbyly jen piliny. Dřevo už bylo pryč.
Začátkem března jsem šla k mamince okolo stromu, který měl už napučené zajímavé mohutné kočičky. Přiskočila jsem a v touze udělat mé staré mamince radost, jsem s výčitkami ulomila jednu větvičku s kočičkami. Ten strom se jmenoval černý topol. Byl tak krásný a rozložitý. Maminka se z větvičky, která signalizovala příchod jara radovala a měla ji ve váze, a já neměla ani odvahu jí po týdnu říct, že strom je už po smrti. Asi někomu vadil. Takové jsem měla výčitky, že mu ulomím větvičku a město ho bez mrknutí oka porazilo.
Další strom, který vzal za své, byl starou dominantou místního centra. Velký statný strom, jehož kmen obepínal kvetoucí břečťan. A když už břečťan kvete a plodí, je opravdu starý. Tento břečťan rozkvétal desítky let. Strom padl za vlast i se svým břečťanem bez jakéhokoliv důvodu. Nebo lépe řečeno důvodu, který by byl sdělen veřejnosti.
Město pokácelo dokonce i přírodní solitérní borovici na náměstí. Nepadla asi do návrhu architekta při rekonstrukci náměstí z dotací z Unie. Dnes se na Vánoce musí uříznout jiný strom, a ten se na náměstí vystaví. A živé stromy mizí dál a dál.
Myslíte si, že má cenu za stromy bojovat? Z pozice naprosto obyčejného občana? No nevím, všechny iniciativy občanů byly umlčeny. Vždy mělo město pádný důvod. Buď přímou žádost občanů, nebo ohrožení. V tom případě není možné ani vkročit do lesa. Což do lesa, ale ani jít venkovskou alejí. Stromy na nás prostě číhají, je třeba s nimi skoncovat.
