Strýček Jedlička si estrádami pro děti, které z něho čuraly strachy, vychrochtal na mercedes

Narodil se v roce 1923 do rodiny s šesti dětmi jako Antonín Jedlička a od mala měl touhu se předvádět. Už v šesti letech stál v dětské roli na prknech Národního divadla v představení Liška Bystrouška. Už ve svých pětadvaceti nadobro zakotvil ve tvorbě pro děti.

Antonín Jedlička naskočil do role strýčka v roce 1948, kdy založil Divadélko Strýčka Jedličky. Natáčel pro televizi pořady pro děti, vystupoval na besídkách nebo daboval. Zasloužil se o většinu zvuků v komediích Limonádový Joe aneb Koňská opera nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Nadaboval všechna zvířata v legendární ruské pohádce Mrazík a také Marfušina budoucího ženicha. Pokud si vybavíte mlaskání Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela, vězte, že ve skutečnosti slyšíte mlaskání Strýčka Jedličky.Jeho hlasivky měly zvláštní dar a dokázaly vyluzovat neskutečné zvuky. Strýček Jedlička si vystavěl živobytí na kokrhání, kdákání, štěkání, mlaskání nebo hýkání.

V neděli na děti čekaly jeho pořady na televizních obrazovkách a neustále objížděl se svými živými estrádami a vystoupeními. Živých vystoupení dokázal za den zvládnout až sedm. Zatímco v televizních pořadech dětským divákům až tak nijak nevadil, nepřišli s ním přímo do kontaktu a mohli ho prostě vypnout, horší to bylo právě při živých estrádách. Nesnášel rušení a nepřetržitě dětské publikum okřikoval. Vyžadoval poslušnost a ukázněnost, nesnášel, když děti ruší a nesledují pozorně vystoupení. Jeho PŠT se stalo vyhlášeným. Ve druhé polovině besídky si děti bral na pódium. Ve snaze z nich vydolovat nějaký výkon je často dloubl, štípl nebo je postrčil. Ne každý má v povaze nějaké komediantství a ne každý toužil po předvádění na pódiu. Jeho otázky co je to ošatka, kdo je to kavalír nebo kolik má noha židlí děti často zaskočily, rozhodily, nevěděly jak odpovědět, často se bály, že udělají chybu a raději ani odpovědět nechtěly, což byla voda na Jedličkův mlýn, bylo třeba nějakou odpověď z nich vykřesat. Nastalo zvyšování hlasu a už byl jen krok k pláči, neboj nedej bože, k počurání strachy. Navíc byla jeho vystoupení velice často organizovaná školou, děti neměly zastání u rodičů a dodnes si nesou velice negativní zážitky. Byl jim nesympatický, měly z něj strach, představení jim nepřišlo vtipné ani zábavné. Navíc je neustále okřikoval.

O tom, že se ho děti bojí, věděla své i jeho manželka, baletka. Neblahou zkušenost měla právě její kolegyně se svojí dcerkou. Jemné dívce stačilo, aby na ni zvýšil hlas a hrůzou se počurala.

Velice svérázný pohled na představení Strýčka Jedličky má jistá paní Jaroslava. Pro ni to byl strejda Jedla, se kterým byla vždycky sranda. K Jedličkovi měla přes rodinné vazby určitý vztah, takže když se vdávala, dělal jí řidiče ve svém mercedesu. „Děti moc nemusel, pravda, ale když byla nějaká estráda pro děti, tak si na podium vytáhl ty největší zlobidla z publika a pro pobavení ostatních je pak různě dloubal a kroutil jim ušima, jako že ladí nástroje. Kluci ječeli a ostatní se smáli.“

Kdysi deníku Aha prozradila Jedličkova kolegyně z divadla Jiřina Kottová, že: „Vyžadoval od nich bezpodmínečnou kázeň. Někdy je třeba i štípl nebo postrčil, aby něco předvedly. Děti se ho bály, ale zároveň ho milovaly.“

Děti se ho bály a přitom ho milovaly. Správně je: Naprostá většina dětí se ho bála, ale pár jiných dětí ho milovalo.

Jak je možné, že dítě může milovat někoho, koho se bojí? Snad právě proto, že nikdy nejde o totožné dítě. Ti kluci, kteří na pódiu ječeli, nebo děvčata, která se strachy počůrala, k tomuto strýčkovi určitě láskou nezahořela. Museli to být ti, kteří se v hledišti škodolibě smáli. Vždyť strejda Jedla, byl srandovní a pro pobavení ostatních jiné dloubal a kroutil jim ušima, jak se nechala slyšet rodinná známá, paní Jaroslava.

Pod jedním z článků o Strýčku Jedličkovi se rozjela diskuse. Tehdejší děti vzpomínají na vystoupení umělce Jedličky a vyjadřují svůj vztah k němu. Pozitivních ohlasů je zde jako šafránu. Málokdo se asi přizná stylem: Se školou jsme byli na představení Strýčka Jedličky. Moc se mi líbilo, že tahal za uši Jardu, protože Jarda se mi smál, že neumím počítat. Taky jsem měla radost, že se Lenka strachy počurala, nedala mi opsat diktát, tak jsem jí to přála. Bylo to pěkné představení a Strýčka Jedličku mám za to ráda. Pomstil mě.

Byla jsem jednou na jeho vystoupení, rodiče dostali lístek od ROH. Bylo mi už 13, a tak jsem seděla vzadu. Jedlička pozval na jeviště několik malých dětí a chtěl, aby předváděly různé hlouposti. Byl tam takový malý chlapeček, asi 5 let, a nechtěl nic říci. Jedlička na něho řval a chlapeček se rozbrečel, bylo mi ho líto.

Na jeho vystoupení jsem byla jednou. Mým rodičům se to líbilo a já musela v autě domů podstoupit celkem potupný výslech, proč jsem se nesmála… Bylo mi sedm, osm let. Nikdy

Osobní a trpká zkušenost, když syna ,kterému bylo tehdy pět let a ještě několik dalších dětí si vzal na pódium a byl na ně ironický a ponižoval je svým trapným humorem.Měl štěstí,že to trvalo několik minut, protože jsem se chystala zasáhnout a syna z pódia odvést. Vydělával na dětech a přitom je nenáviděl…

Jako dítě jsem měla „tu čest“ být na jeho představení. Byl to opravdu protivný chlap a bylo na něm vidět, jak mu všechny ty děti kolem něj lezou na nervy. A šel z něj strach.

Mně jednou nafackoval přímo na pódiu, protože jsem nechtěl zpívat nějaký jeho hovadiny….

Jako malého kluka mě nahráli na vystoupení pana Jedličky. Byl tak trapný a odporný, že jsem, a ne sám, z vystoupení utekl. To byl ve škole průšvih.

Protivný chlap, který děti nesnášel.I když ho paradoxně živily.

Další komentáře se nesou ve stejném duchu, jen některé jsou tak ostré, že jsou nepublikovatelné.

Na druhou stranu se zde stvrzuje rčení, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, když je silný. Průměrné školní představení nebo vánoční besídka by po desítkách let z paměti zmizela. Ne tak Strýček Jedlička. Ten žije ve vzpomínkách tehdejších dětí dodnes.

Z dnešního pohledu jsou jeho praktiky, ve kterých se na pódiu vyžíval, naprosto nepřípustné. Většina tehdejších dětí, které byly nuceny vystoupit veřejně na pódiu, byla nemile překvapena, zaskočena, ztrapněna. Nahnána do něčeho, co jim bylo cizí a následně kárána. Dodnes cítí trapnost situace, hanbu, zesměšnění a ponížení.

Na své zvuky byl Jedlička náležitě pyšný a kokrhal nebo štěkal i mimo scénu. Ve studiu před natáčením, v divadelní šatně nebo v běžném životě. Třeba na tenisových kurtech. Tenis miloval a prokládal ho svými uměleckými kousky. Právě jeho tenisový protihráč, herec Luděk Sobota byl v šoku z toho, jak člověk, který se velice slušně živí prací s dětmi, je vlastně nemá rád. Děti na kurtech ho znervózňovaly, neustále je vyháněl, byl kolikrát na ně i sprostý.

Jedličku neměli v oblibě ani jeho herečtí kolegové. Byl hlučný, neustále mluvil, vyprávěl historky, které ostatní vnímali jako víceméně trapné, hovor nevhodně stáčel k sexu, vyluzoval zvuky a chlubil se, že ještě hraje tenis. Svůj zážitek se Strýčkem Jedličkou svěřil i Václav Upír Krejčí CNN Prima. Skupina herců čekala na odvoz v kostymérně a Jedlička si vedl svou. Kaiser, Lábus, Sobota i Kohout mlčeli, on je Jedlička stejně ani moc ke slovu nepustil, až se ozval Sovák. Na něm bylo znát, že Jedličku vůbec nemusí. A tak se do něj pustil. „Jedličko, prosím tě, tobě se to kecá, když jsi mladší.“ „Pane Sovák, já jsem starší než vy o pět let.“ Lhal bohapustě Jedlička. „No jo, jsi zachovelej. Ale to proto, že celý život děláš hov.. Jenom prdíš… I ten mercedes, co máš, sis vyprděl a vychrochtal.“ Ve skutečnosti byl Jedlička skutečně o necelé tři roky mladší než Sovák. A přes Jedličkovu čipernost, se kterou se tak chlubil, ho Sovák přežil o deset let věku.

Jedličkovi se dokonce otevřely dveře i do Německa. Jak do východního, tak do západního. S tím, že německy neumí, si hlavu nedělal, což svědčí o jeho nezdravém sebevědomí. Možnost chytil za pačesy i se svými pár slovíčky, které znal. Jeho přemíra sebevědomí se mu ovšem vymstila a o výhodný kšeft záhy přišel.

Na jeviště si tehdy podle svého zvyku pozval děti a improvizoval. Chlapečka se optal, co dělá tatínek. Zřejmě vůbec nerozuměl, co mu dítě říká a odpověděl naučenou frází: „Das ist hübsch!“ (To je hezké!). Netušil však, že chlapec mu právě sdělil, že jeho tatínek je mrtvý. Další vystoupení byla zrušena a byl konec příjmu v devizách.

Je pravda, že Jedlička dokázal najít jakousi mezeru v tvůrčí činnosti, které se rychle chytil a na její vlně celé roky jel. Tvorba pro děti byla více než výnosná. Zatímco ostatní herci zkoušeli a museli se o role doslova drát, on byl jedinečný, byl všude. Stačily zázračné hlasivky, které trénoval během svých hojných estrád a trocha té improvizace. Zatímco v mladších letech na něm jeho negativní vztah k dětem nebyl až tak znát, časem z něj přímo čišel.

Kokrhání kohouta značí většinou oslavu čehosi příchozího. U Strýčka Jedličky tomu tak nebylo, pokud tedy nechceme být škodolibí a naznačit tím, že jeho kohoutí kokrhání přivolalo příchod smrtky.

Ten den, 28.8.1993, se vypravil na tenis ve Staré Boleslavi. Soupeřem mu byl Karel Štědrý. Strýček přišel v dobré náladě, frkal a štěkal. Ve druhé hře zakokrhal a padl k zemi. Vše vypadalo jako nějaký teátr, kde se opět Jedlička předvádí a Eva, žena Štědrého, ještě řekla, že to snad už přehání. Nepřeháněl a tentokrát to nebylo vystoupení. Po spánku mu stékal pramének krve a ani lékařská pomoc už Jedličkovi nedokázala život zachránit. Zemřel ve svých sedmdesáti letech.

Strýček Jedlička byl každopádně jedinečný. Uměl v tom chodit, a ačkoliv nebyl členem strany, dokázal plout systémem a vydělávat neskutečné peníze, které mu jeho kolegové nezřídka záviděli. Ačkoliv se ho děti ve skutečnosti bály a neměly ho rády, byl jim celá desetiletí podsouván. Milovaly ho ovšem učitelky, dokonce mu některá učitelská fanynka pletla svetry s motivem jedle, které rád nosil na vystoupení. Dodávaly mu image. Snad byly kantorky rády, že místo vyučování mohly odpočívat v hledišti a své nepokojné žactvo předat k převýchově Strýčkovi.

S podivem bylo, že i v některých rodičích vyvolávaly živé estrády kladné pocity, k Jedličkovi vzhlíželi a nechápali postoje svých potomků, kteří z jeho vystoupení neměli žádnou radost, nevážili si získaných vstupenek od ROH. O tom, že se Strýčka Jedličky děti bojí, raději se svými rodiči ani nemluvily. K rozmrzelosti rodičů stačilo i to, že nejevily žádné nadšení z poskytnutého kulturního zážitku. Zábavy pro děti bylo tehdy poskrovnu a Strýček Jedlička byl přeci fenomén.

Zdroj:

https://cnn.iprima.cz/show-time/strycek-jedlicka-vydelaval-na-detech-ktere-pred-nim-curaly-strachy-zemrel-pred-zraky-lidi-184588

https://www.lifee.cz/bizarni-smrt-antonina-jedlicky-osudnym-se-mu-stal-tenisovy-zapas-s-karlem-stedrym-d8e6f

https://www.dotyk.cz/magazin/strycek-jedlicka/

https://cnn.iprima.cz/show-time/strycek-jedlicka-vydelaval-na-detech-ktere-pred-nim-curaly-strachy-zemrel-pred-zraky-lidi-184588

https://www.svetzeny.cz/celebrity/imitator-strycek-jedlicka-zvladal-7-besidek-za-den-na-deti-byl-vulgarni-nemel-je-rad-při

https://zeny.iprima.cz/pred-antoninem-stryckem-jedlickou-deti-curaly-strachy-zemrel-na-kurtu-zakokrhal-a-padl-na-zem-184502?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

https://www.seznam.cz/komentare/17596961-pred-stryckem-jedlickou-se-deti-trasly-strachy-zemrel-na-kurtu-zakokrhal-a-padl

https://www.youtube.com/watch?v=Ag7-cGjJjTo