Článek
Učitelé jsou jen lidé a nemůžeme je házet do jednoho pytle. Během vzdělávacího procesu mých tří dětí jsem přišla do styku s velkým množstvím kantorů. Snad bych je mohla rozdělit i do nějakých kategorií. Jedná se pouze o učitele základní školy, kdy byl můj osobní styk s nimi intenzivní a mohla jsem je opravdu poznat. Středoškolské učitele si nedovolím hodnotit pouze podle slov mých potomků. A ty vysokoškolské už vůbec ne.
Učitelka neslaná a nemastná.
Do této kategorie spadne asi většina vyučujících. Ničím nevybočují. Děti nijak nehoní, ale také nechválí a nepodněcují k větším výkonům. Odučí své a hotovo.
Učitelka neschopná a nečestná.
Kvůli této učitelce jsem doma plakala já, i mé dcery. Je to už dvacet let, ale ta pachuť v nás zůstala dodnes. Mé dcery chodily spolu tehdy do páté třídy. (Jedna z nich měla odklad školní docházky.) Tato vyučující je měla na dva předměty. Už od září mi dcery vyprávěly, že paní učitelka je nějaká divná. Tak divně mluví a šlape si na jazyk, mluví potichu a nikdo jí nerozumí. U tabule nezkouší. Na stole má prý krabicové víno a pije. Inu, to se mi ani nechtělo věřit, snad to byl džus. Psaly nějaké testíky, nebo si děti zavolala ke svému stolku a tam s nimi povídala. Dcery nosily stále samé jedničky, jak z přírodopisu, tak z dějepisu. Na rodičáku, vše v pohodě, hlášeno za jedna. A pak přišlo překvapení v pololetí. Obě holky přinesly od této učitelky dvě dvojky. Nastaly plačtivé pololetní prázdniny a já se po nich vydala za třídní dcer, aby se na věc podívala. Což já, já už věděla, že život může být nespravedlivý, ale těm holkám bylo jedenáct a dvanáct, že? Dozvěděla jsem se, že mám mít pochopení, paní učitelce zemřel manžel a je na tom psychicky špatně. No a nyní jsme na tom byly psychicky špatně díky ní i my. Já a dcerky. Prý mám přijít druhý den, optá se jí. Konečný verdikt zněl, že u ní měly moje dcery v záznamníku zapsané také horší známky, než které měly v žákovské. Ne, tomu jsme nevěřily, dcery byly premiantky a hlavně proč by učitelka zapisovala do žákovské jen ty dobré známky? Chtěla udělat z mých dcer snad podvodnice? Notes odmítla ukázat, třídní opět žádala o pochopení a nabídla přezkoušení. Ne, proč přezkoušení, ony ty jedničky měly. Nikdo ani nechtěl vidět jejich žákovské, aby snad posoudil, jestli jsou zápisy opravdu pravé. Každá tam měla asi dvacet jedniček z každého předmětu a snad jednu, nebo dvě dvojky.
Ne, my se nad tím povznesly. Nebylo to tím, že bychom měly pochopení pro paní učitelku, která snad vyučovala opilá, nebo spíš měla být tedy na neschopence, když nebyla schopná vyučovat po smrti manžela. Moje dcery se prostě poprvé v životě seznámily s nespravedlností tohoto světa. S právem mocnějších. Přezkoušení dcery odmítly, ony už známky dostaly, nemusely dokazovat, že látku umí. Byly hrdé. Věděly, že jim bylo ublíženo, nezastala se jich ani jejich třídní. Dobře musela vědět, jak se celá věc má. Neprosila by tak úpěnlivě o shovívavost ke své kolegyni.
Učitelka přísná, spravedlivá a naprosto skvělá vyučující.
Starší učitelka matematiky. Uměla tak výborně vysvětlit i těžkou látku, tak skvěle žáky připravit. Být spravedlivá, uměla dodat každému odvahu, podpořit ho. Bohužel to byl jen jeden exemplář, se kterým jsem se setkala.
Vynikající učitelka s osobním přístupem k těm nejmenším, velice šikovná pedagožka, citlivá, spravedlivá, která dokáže vzbudit zájem o školu i u slabších dětí.
Nepřekonatelná učitelka prvňáčků. Tak milá, tak mateřská, tak podnětná a šikovná na výuku. Byla ve třídě pro každého a každý měl pocit, že je pro svoji paní učitelku jedinečný. Dokázala povzbudit a potěšit i slabší žáky a krásně pochválit za zdařilé výkony. Pouze jeden exemplář, se kterým jsem měla tu čest.
Učitelka zábavná, zmatená a nepořádná.
Paní učitelka pohlcená předmětem, hodiny vedla zábavnou formou, dokázala děti nadchnout. Jenže byla tak trochu rozevlátá. Napsala se písemka a bum, sešity někde ztratila, jelo se na výlet a šup, učitelka zaspala, čekalo se na ní hodinu. Často ani nevěděla, v jaké třídě učí a co zrovna mají probírat.
Milá a mateřská učitelka, která moc nenaučí, ale nadchne děti pro různé školní výlety a pobyty.
Pravá máma. Miluje je všechny a má pro ně slabost. Výuka je chabá, ale o to více chce svým svěřencům dopřát různé výlety a školní pobyty. Hory, moře, výměnné pobyty. Jezdí s nimi jako kvočna a má pro ně pochopení. V šesté třídě s jejím výkonem ve vyučování angličtiny toho děti moc neumí, přesto dostanou rozchod v Londýně na několik hodin a pokyn, aby moc nekouřily, nebo alespoň kouřily tak, aby to neviděla. No, co dodat.
Učitelka drak, které se bojí klidně i osmáci.
Paní učitelka dračice, která určitě zabrala i na ty největší grázly ve škole. Pohledná, sebevědomá upravená, ve středním věku. Velice energická a svá. S nikým se nemazala. Jenže klidné a tiché děti se jí bály. Naháněla jim hrůzu. Bály se jít za ní a vůbec jí něco říct, byla jako neřízená střela. Můj syn šel po nemoci do školy, nevěděl, že třída jede na školní výlet. V té době už odjeli a tak si ho paní třídní musela vzít s sebou do výuky. Syn měl mít ovšem do tří, jenže paní učitelka končila už někdy po poledni. Zavolala mi, ať si laskavě pro kluka přijdu, že ona tam s ním rozhodně dýl nebude. Je to už pár let, a žádný informační systém, ze kterého bychom se dozvěděli o výletu, v té době neexistoval. Bylo toho mnohem více, paní učitelka byla opravdu svéráz, ale nedávno mi syn připomněl jednu její hlášku z hodiny výtvarné výchovy: „No to je tak hnusný, že bych si tím ani zadek nevytřela.“ Tehdy ho to opravdu velice ranilo a pamatuje si to už dlouhá léta.
Jaké máte vy zkušenosti s vyučujícími svých dětí?
