Článek
O Moravácích se říká, že jsou milí a pohostinní, zřejmě jsme tedy narazili na výjimku.
Na ten den jsme měli s rodinou naplánovaný celodenní výlet s návštěvou dvou moravských památek. Protože jsme byli přece jen větší skupinka, měli jsme rezervované vstupné a přesný plán celodenního výletu. Po prohlídce zříceniny jsme se vydali pěšky asi deset kilometrů k hradu. Cesta to byla náročná, samé stoupání a klesání a už jsme se všichni viděli, jak poobědváme ve vesnické hospůdce, která má tak dobré uživatelské hodnocení. Chlapi se navíc těšili na pivo z místního pivovaru. Naprosto obyčejná vesnička s hospodou na návsi o pár domech, ve kterých trvale žije něco přes stovku obyvatel. Jedinou zajímavostí je tři kilometry vzdálený hrad.
V rohu předzahrádky zbývá poslední volný stůl. Je veliký, kulatý a u něj šest židlí. Jsou tu i větší oválné stoly, ale obsazené. U stolu pro deset lidí sedí pouze čtyři. My problém nemáme, nějak se poskládáme a v momentě kdy první z nás usedají, přichází číšník. Jsme slušní a ptáme se: „Prosím Vás, může si nás sem sednout více?“ „Kolik vás celkem bude?“ „Devět.“ Odpovídám podle pravdy, to ještě netuším, že nejstarší dcera s partnerem s sebou má svačinu, jíst nechtějí, ale těší se na pivo, které vypijí třeba ještě dříve, než by ostatním donesli jídlo. Matýsek, náš nejmladší, také na jídlo z restaurace nepomýšlí, má svoji svačinku, chce se jen napít džusu a běžet na malé přilehlé hřiště. Už nemám ovšem prosto se vyjádřit. Číšník s ledovým klidem prohlásí: „To se nedá obsluhovat.“ A k našemu úžasu se otáčí na podpatku a odchází do lůna restaurace. Jsme v šoku, zíráme. Co to řekl? Že se to nedá obsluhovat? Jak to myslel? Vždyť bychom se sesedli. U rohového stolu bychom nepřekáželi a židle jsme si mohli vzít od stolů, které byly poloprázdné. Čekali jsme, jestli se číšník znovu vynoří, abychom mu situaci vysvětlili. Dva dospěláci si dají jen pivo, které vypijí, než my dostaneme jídlo a malý bude stejně celou dobu na hřišťátku. Ne, on už nevyšel. Řekl to jasně, víc ho nezajímalo. „To se nedá obsluhovat.“ Žádná diskuze, žádné vysvětlení, proč se to nedá obsluhovat…. Přemýšlíme, jak to vyřešit. Rozdělíme se? Někdo si přisedne k cizím lidem? Nebude je obtěžovat? Otevírám jídelní lístek a lezou mi oči z důlků. Obyčejná vesnická hospoda s kladným hodnocením, kde si opravdu kde kdo chválí i cenu. Snad nějaké meníčko ve všední dny, ale cena přes oběd v sobotu je na vesničku neskutečná. Cena běžné české klasiky začíná někde na 230 Kč, kachní stehno se zelím a knedlíkem je už za tři stovky. Přešla nás chuť. Na internetu hospoda jídelní lístek nemá, lidé si ji v recenzích chválí a koho by napadlo, že jim guláš za 260 Kč na vsi přijde za dobrou cenu. Zůstali jsme čtyři dospělí s jedním pivkem a malý Matýsek, který se jen přibíhal napít džusu z houpačky. Ostatní se odporoučeli ihned po vyjádření číšníka, šli si raději sednout na lavičku na návsi a ostatní, co jsme setrvali, přešla chuť na jídlo po pročtení cen jídelního lístku. Vypili jsme si rychle pivo a pokračovali dále k hradu.
Naivně jsme si představovali, že v prostorách hradu bude nějaké občerstvení, které nabídne třeba párek v rohlíku, klobásu, bramborák, langoše nebo hranolky. Mýlili jsme se. Občerstvení je k dispozici pouze o prázdninách.
Předražená hospoda s drzým číšníkem, který odpuzuje hosty, nemá konkurenci, má pré. Vyhládlí návštěvníci jí ještě dají kladné hodnocení
Před rokem jsem narazila na vesnickou hospůdku, kde jsme měli oběd za stovku, nad čím jsem i já kroutila hlavou. Přitom v komentářích se objevil bezpočet názorů, že cena není až tak výjimečná. Mě by opravdu zajímalo, komu průměrná cena 260 Kč za nevelkou porci české klasiky ve venkovské hospodě přijde jako dobrá cena. Chování číšníka nám leželo dlouho v hlavách. Poblíž jsou pouze dvě hotelové restaurace, není pro hospodu konkurence. Tak hospoda vzkvétá, číšníci obsluhují na pohodu, při těch přestřelených cenách si mohou dovolit klidně třetinu zákazníků zapudit.
Pro upřesnění. Hulvátský číšník se už neobjevil. Poté, co naše skupinka prořídla, se vynořil jiný. Obsloužit pět osob nápoji pro něj už problém nebyl.
