Článek
Obě se znaly snad dvacet let. Jana vystoupila o stanici dříve, na Věru měl čekat její druh, se kterým žila. Šla sama do Hodkoviček, kde bydlela? Nebo na ni čekal opravdu její druh?
Janě volali z divadla, že Věra nepřišla, ptali se, co se děje. Jana nevěděla, Věra měla v plánu vařit knedlíky a nepočítala s žádnou cestou. Jana volala jejímu partnerovi Zdeňkovi, ten tvrdil, že domů přišla, ale pozdě v noci jí volali jacísi Rakušané. Ráno prý odešla za těmi Rakušany. Jana došla do domu Věry, byly tam opravdu uvařené brambory. Pozdě byl vyslechnut řidič tramvaje, nenašli se všichni cestující, kteří vystupovali na stejné zastávce jako Věra a nepodařilo se ani prověřit, jestli přítel Věry na ni opravdu na stanici čekal nebo ne. Vyšetřování mělo trhliny, které se možná podepsaly na neobjasněnosti případu.
Věra byla atraktivní žena, a ačkoliv jí bylo 49 let, vypadala mnohem mladší. Tehdy pátrání po ní vyvolalo veliký rozruch, který celému vyšetřování spíše uškodil, než aby mu prospěl.
V celém vyšetřování figuruje i legenda o tom, že zmizelá Věra je zazděná v někdejší sauně Národního divadla. Sauna byla v podzemí a scházeli se v ní tehdejší vysocí funkcionáři, pěvci a herci. Věřino tělo mělo skončit zazděné v jednom z výklenků, nebo zabetonované v podlaze.
Legendu přiživuje operní zpěvák, který kdysi bydlel v posledním patře činžáku naproti Národnímu divadlu v Ostrovní ulici a měl tak skvělý přehled o stavebních a bouracích pracích, které tehdy probíhaly. Jednoho dne údajně na místo dorazila sanitka, práce ustaly, místo bylo ohrazeno a nakonec jeřáb naložil jakýsi kus betonu. A v divadle se v té době začaly říkat divné věci, údajně tam našli Věru Urieovou. Byla zabetonovaná v nové přístavbě sauny. Tato spekulace byla policií rezolutně vyvrácena. Ne, v sauně Věra nebyla, což může dosvědčit i její kamarádka, která s ní jela poslední den z divadla noční tramvají. Věra do žádné sauny tehdy nesměřovala. Mířila domů.
Věra počátkem 70. let pracovala v Rakousku, kde získala angažmá a starala se o nemocného bratra. Po té, co bratr zemřel, musela ještě dosloužit svoji smlouvu, zřídila si tehdy tuzexové konto. Mohla si za peníze pořídit klidně auto a navíc měla i dědictví po bratrovi a rodičích. Ovšem její povaha byla dobročinná a každý muž ji spíže jen využil. V jejím životě se objevil nově stavební technik, velice schopný a společenský. Dokázal leccos pro známé zařídit a mezi jeho klienty patřili i různé celebrity. Ona mu zařídila zaměstnání v Národním divadle v oddělení investic. Nakonec spolu s ním postavila v Hodkovičkách dvougenerační vilu, kterou financovala ze svých peněz, ale záhy zmizela. On stále tvrdil, že emigrovala. Její kamarádka tvrdí, že je to vyloučeno. Jezdila i tehdy jako operní pěvkyně po celé Evropě, neměla proč emigrovat. Není možné, aby se vůbec neozvala.
Věřina sestřenice také tvrdila, že partner zmizelé se choval podezřele. Tvrdil, že neví, jestli se vrátí, nebo ne, ale prodal její klavír. To by přece nemohl udělat. Klavír nezbytně potřebovala pro svoji práci.
Policisté, kteří tehdy vyšetřovali případ, přiznali, že vraha znají, ale nemohli mu to dokázat. Byl to muž z blízkosti Věry. Tělo mohl ukrýt na staveništích před betonáží. Jako jedna z možností byla rozestavěná dálnice D1. Pátrání se sice prováděla, ale aparatura té doby nebyla na takové úrovni, aby mohla stoprocentně odhalit ukryté lidské pozůstatky. Záhy přišel příkaz shora a pátrací práce byly zastaveny.
Poté se k vraždě v roce 1983 přiznal jeden muž. Posléze byla tato věc zrušena snad prokurátorem nebo soudcem, asi pro případ promlčení. Případ byl odložen.
Velikou záhadou celého případu se stávají klíče. Věra si přivezla z Neapole speciální zámek se dvěma originálními klíči. V té době nebylo možné v Československu přidělat k sadě další klíč. Byly to pouze dva originální klíče k jednomu zámku. Po té, co se Věra ztratila, potřebovala se v Praze ubytovat její studující neteř. Partner zmizelé Věry souhlasil a předal této neteři jeden ze dvou originálních klíčů. Jenže ten by měla mít přece Věra u sebe, ať už by byla kdekoliv.
Posléze byla Věra prohlášena za mrtvou a veškerý její majetek připadl jejímu příteli. Ten už asi rok žil s jinou partnerkou.
Do případu vstupuje svědek, který viděl, při průjezdu ulicí, jak dva muži vykopávají vzrostlý rododendron hned na pozemku vedle vily, kde pohřešovaná žila. Místo osvětloval reflektor automobilu. Kopali hlubokou jámu. Ovšem rododendron stál ráno opět na svém místě. Po nějaké době místo prohledávali policisté, ale místu pod rododendronem se vyhnuli. Nakonec svědek se svojí matkou došli k závěru, že pohřešovaná je pochovaná pod oním keřem. Nevěděl, jestli má celou věc nahlásit, nakonec zavolal na policii do Bráníka, ale byl čas oběda a podruhé už nevolal. Policii neměl v té době v lásce a ještě ho v momentě volání odradila. Svědek nakonec vše vypověděl policii, ale s velkým časovým odstupem, a už si pochopitelně nedokázal vzpomenout na nějaké detaily, takže celé vyšetřování nedošlo k žádnému efektivnímu výsledku. Nicméně žádné ohledání na místě nepotvrdilo nález kosterních pozůstatků.
A dnes, i kdyby se tělo našlo a vrah byl usvědčený, tak vrah může být v klidu. Byl to opravdu vlivný muž, který stál v té době po boku Věry Urieové? Lidé ze zmíněné čtvrti v tom mají jasno. Jsou přesvědčeni, že o zmizení partnerky Věry se postaral její tehdejší přítel Zdeněk se svým bratrancem. Prý je z něj starý, zasmušilý muž, který žije skrytý ve vile, kterou získal a ze které prakticky nevychází. Pokud je na živu, letos by mu bylo 90 let.
Zdroj:
