Článek
13.12.1997
Lucie Vinarská, pohledná a přátelská dvacetiletá dívka z Ostravy, měla ten den svátek. Doma řekla, že jde za známým do nemocnice, domů se ale nevrátila. Hned druhý den našel její tělo pejskař. Leželo na pokraji lesa u silnice mezi Proskovicemi a Krmelínem. Napřed myslel, že vidí vyhozenou figurínu, záhy ovšem zjistil, že jde o tělo mladé ženy.
Lucie byla naposledy spatřena v tehdy vyhledávaném klubu Sklep. Dnes už podnik neexistuje, objekt je opuštěný a chátrá. V té době to bylo ovšem místo oblíbené mládeží. Lucie zde měla své přátele a možná slavila svůj svátek. Toho večera tento populární klub navštívilo zhruba tři sta lidí. Policii nastal nelehký úkol. Provedli zhruba 1200 výslechů a bylo odebráno množství biologických vzorků. Nic z toho je ovšem na správnou stopu nepřivedlo.
Lucie zemřela mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Byla znásilněna a uškrcena. Místo nálezu nebylo místem, kde k vraždě došlo. O svůj život pravděpodobně přišla někde v budově baru nebo v těsné blízkosti a na místo byla dopravena. Její pohyb v baru byl zmapován asi do druhé až třetí hodiny, ovšem jestli odešla sama, nebo v doprovodu, už nikdo nebyl schopný dosvědčit. Šla na zastávku? Nabídl ji někdo svezení nebo ji násilím zatáhl do auta? Žádné svědectví. Přitom kriminalisté byli přesvědčeni, že někdo z vyslechnutých hostů baru ji prostě vidět musel. Kryl kamaráda?
Asi tři roky po vraždě svitla naděje. Našel se Luciin občanský průkaz v nějakém drogovém doupěti. Bohužel stopa k objasnění vraždy záhy vychladla. Lucie ztratila průkaz mnohem dříve.
Pátrací relace v televizi.
Případ Lucie se objevil také v pořadu Na stopě v roce 2000 a opětovně v roce 2006. Ani odvysílané pořady nepřinesly kýžený výsledek. Těsně před vypršením promlčecí lhůty v roce 2017 promlouval k veřejnosti s velmi vážnou tváří kriminalista Josef Kubánek. Promlčení trestní odpovědnosti pro vraha už bylo na spadnutí. Sliboval beztrestnost oznamovatelům, kteří vraha udají. „Přivítáme jakékoliv i anonymní oznámení. Mohou slíbit, že nebudeme pátrat po totožnosti anonymních oznamovatelů.“ Přesto se neozval nikdo, kdo by chtěl ulehčit svému svědomí. Vrah tak zůstal bez trestu.
A proč máme vlastně tak krátkou promlčecí lhůtu u vražd?
Promlčecí lhůta vraždy je v Česku jako jedna z nejkratších v rámci vyspělých zemí. I kriminalisté se domnívají, že dvacet let není dostatečně dlouhá doba. Norsko i Švédsko promlčecí lhůtu zrušilo. Třeba v USA, Kanadě, Anglii nebo Austrálii neexistuje buď vůbec, nebo alespoň ne v případě závažných zločinců. V Německu je promlčecí lhůta 30 let. Ve Španělsku nebo Švýcarsku též, v Polsku 40 let. My jsme na úrovni Rumunska. A proč máme vlastně tak krátkou promlčecí lhůtu? Prý lidé zapomínají a společnost nemá po dvaceti letech potřebu potrestat viníka. Také naše společnost předpokládá, že viník se už napravil a třetí důvod je procesní. Ztrácí se a oslabují důkazy a svědci si nic nepamatují, nebo neexistují.
Proti tak krátké lhůtě stojí fakt, že forenzní technika se neustále vylepšuje. Kriminalisté také odmítají hypotézu o nápravě viníka, který podle právníků nemá být hrozbou pro společnost, pokud v uplynulých dvaceti letech nespáchal další závažný čin. A zdůrazňují, že je argumentace ve prospěch promlčení slabá, protože následky vražd jsou trvalé. Společnost možná už zapomněla a po trestu pachatele netouží, ale pozůstalým traumata přetrvávají. O to více, když vrah nebyl dopaden a potrestán.
Anketa
Zdroj:
