Článek
Šla jsem na páteční nákup. Něco doma chybělo a bylo to třeba dokoupit. Řetězec Albert je blízko, nakoupím tam, trochu prší, vítr fičí, nikam dál se nepoženu a na obíhání slev jaksi nemám elán ani čas nebo vůli. Vzala jsem do malého nákupního košíku těch pár věcí a běžím k pokladně. Někdo na mě mává. Je to má bývalá kolegyně. Tak dlouho jsme se neviděly. Kde pracuje a co je nového? Vykládá a povídá a stěžuje si. Osud ji zavál na pracoviště, kde se má prý dobře, ale ty výplaty za nic nestojí, je to hrůza, jen tady utratí tolik peněz za oběd na víkend a to vaří, kdyby nevařila a žila jako jiní, kteří chodí po hospodách, tak by neměla na konci měsíce ani korunu.
No to je jasné, já se také divím, jak mohou některé rodiny obíhat hospody a protože nad jednou bydlím a vidím denně ty desítky lidí, kteří si odnášejí hotová jídla z místní restaurace v krabičkách, tak nechápu, kde na to berou. Nabídka je tam celkem pestrá a každý si vybere, jídlo je prý chutné a porce dostačující. Jenže jedna porce v denní nabídce tam stojí 169 Kč a tak, jak vidím, že ženské si běžně nesou domů těch krabiček více, tak nechají za jídlo pro čtyři osoby 676 Kč každý den. Možné je, že ještě zbude i na večeři. Podle toho, jací jsou v rodině jedlíci. Je to bez práce, hotové hned. A protože bydlím v místě, vím také, kdo pro jídlo stále chodí. Jsou to lidé, kteří jsou doma celé dny, znám je od vidění a celá léta je to s nimi stejné. Ale pryč od nich, berou léta státní podporu, uvařit si nemohou, nadávají na drahotu a domů si nosí obědy z hospody. O nich mluvit nechci, ti jsou nějakými vysávačemi sociálních dávek a o nich snad někdy příště.
Nyní chci psát o tom, jak je možné právě ušetřit na přípravě domácího jídla. Ráda vařím, kromě české klasiky také střídám receptury z celého světa, něco rodině chutná lépe a něco až tak moc ne. Mám doma od manžela přezdívku kulinářská kouzelnice. Moc si jí vážím a je to pro mne čest, ačkoliv si myslím, že ženská, která pro rodinu vyvařuje tolik let co já, tak už prostě musí být také zběhlá a dokáže udělat z prdu kuličku, neboli vynikající žvanec, u kterého bude slintat celá rodina a bude jí to stát doslov pár korun. A jen tak co mluvím s Mášou, mojí bývalou kolegyní, která tak strašně brblá nad cenami, stočím pohled do jejího vozíku. Vytřeštím zrak, ale Máša je v pohodě a nechá mě fotit, ať všichni vidí, tu drahotu. V sobotu bude Máša péct vepřo - knedlo a koupila plátky krkovice. Zelí má prý domácí od tchýně. Ale cena toho masa je hrozná a stejně tak i toho knedlíku. Mě by nikdy nenapadlo koupit na pečení krkovici nařezanou na plátky, a to ani kdyby byla levnější než ta v celku. Krkovice v celku byla ten den v akci za 109 Kč, ale Máša si vezla dva balíčky tenoulinkých plátečků za 249 Kč za kilo. K tomu dva hotové bramborové knedlíky po necelých 44 Kč. Malé, tvrdé knedlíky za takovou cenu. Máša má dva velké kluky, snědí toho opravdu dost, jeden balíček té krkovice nakrájený na průsvitné plátečky nestačí. U mě by tedy nebyl snad ani na jednu porci. Máša kupuje po dvou balících. Druhý den, v neděli chce Máša udělat kostky z vepřového karé s gnoči a špenátem. Špenát má od tchýně domácí. Je trochu rozladěná, kostičky z kotlety neměli, musela koupit plátky a bude to muset nařezat. Kulím oči. V životě jsem nekoupila nakrájené maso. Je to prostě kulišárna, která vysaje jen prachy z peněženky. Ptám se Máši, proč raději nekoupí to maso v kuse a nenaporcuje si ho sama. A dozvídám se, že to maso v balíku je hnusné a nekvalitní, plné jedů, nechce otrávit rodinu, ale oni prostě jedí kvalitně a už nevědí, jak to dál půjde. Ceny stoupají a za kvalitu je třeba hodně doplatit. Stejně tak, jako u mrkvového salátu, který koupila. Dva kelímky po 33 Kč. V životě by nekoupila tu hnusnou chemickou mrkev, plnou pesticidů. Jde po kvalitě. Její rodina prostě jí zdravě.
Tak nevím, vepřové karé bylo ten den v akci za 94 Kč, bramborový knedlík ve velikosti dvou mini šištiček udělám během pár minut za zlomkovou cenu a bude to knedlíček luxusní, ne takový tvrdý dřevák a to samé ty noky, zvané světově gnoči. Mrkvová salát, kterého dostane každý z rodiny po dně mističky a stojí Mášu 66 Kč, je naprostá zhýralost a věřit tomu, že čím víc platím, tím lépe jím, je podle mne totální hloupost.
Ještě jsem se s Mášou rozloučila, ta se na mě opovržlivě ušklíbla a šla vybírat dál. Tu svoji kvalitu.
