Článek
Sára veličinu času určitě nikdy nepodceňuje!
Je květen, vyšla ven z ústavního zařízení a nakonec i když nechtěla si připálila cigaretu, některé momenty prostě musí zahalit clonou. Nebylo to dnes jako z francouzského filmu a ta krásná , silná, životem nabitá žena a její dnes již křehké tělo na lůžku… bylo stále krásné ,ale mysl už jen bloudila v minulosti. Ach teto, tohle bylo jistě poslední setkání,..pomyslela si Sára.
Sice po letech viděla i jiné příbuzné, nicméně za vtipné glosy, dáte si pohárek a kávu, byla Sára tetě upoutané na křesle vděčná. Co pracuje pro nadaci je něco v lehčí podobě jejím chlebem. Zda je to více či méně ze života než mentoring přítomného zoufalství vztahových denních klišé je otázka. Nechala mě, hraje jen hry , proč mě opět vyhodili, jak mám nabrat sílu..... ??. Naštěstí si Sára tyto otázky neklade o životě ví dost a rozhodla se ho prožít a to už dávno. Přežít, což je heslem jiných jí neoslovuje i když samozřejmě naděje a hřejivé povzbuzení je součástí její práce a dávkuje je stejně jako i tvrdší realitu podle osobní síly klienta.
Hokej v plné, jako vždy hlučné parádě otřásá Českem, pro Sáru je to něco zcela mimo jejího zájmu, ale vnímá to vše stejně jako hlučné Majáles. Tentokrát bez ní . Umí si květen představit jako měsíc lásky a květnová volna vždy potvrzují to, že i ostatní romantické duše, ho chtějí takto prožívat.
Sára si pustí nějakou příjemnou hudbu neděle je tu, ptáčci zpívají a nakonec tolik lidí fotilo teplé tony polární záře Takže ano, krása května naplno září .
Klasická ranní kávička. Sára pomyslela na medvídka Pú a zase se jí vyloudil úsměv.
Jak to , že se usmíváš medvídku, vždyť prší! Protože, i když se nebudu usmívat, pršet bude stejně.
