Článek
Co se to zase děje? Mirek, analytik ekonomického oddělení, vztekle bušil do klávesnice.
Žádná odezva.
Že by vypadl proud? Ne, kontrolka monitoru i na PC svítí. Že by si vykopl nějaký kabel?
Mirek vlezl pod stůl a začal kontrolovat všechny šňůry, vedoucí do zdířek a do PC. Vypadá to, že je všechno v pořádku…
„Mirku! Nevíš, co je s počítačem? Už to zase nejde…!“ houkla na něj od dveří kanceláře kolegyně Sylva. Když viděla, že i on se snaží pod stolem najít závadu, otočila se a odešla. Mirek slyšel už jen její nezřetelné lamentování na chodbě…
Příchod kolegyně ho ale překvapil, a když se pokusil pod stolem otočit, zaklel, protože se uhodil do hlavy o desku stolu. Úder byl silný, a tak udělal trhavý pohyb tělem. Proboha! Rukou přitom zmáčkl oranžový vypínač u prodlužovačky. Sakra! Tak nyní to dokonal úplně – vyřadil počítač i monitor…
Hergot, to mu ještě scházelo. Ne, že by litoval rozdělané práce. Na to, že bylo skoro půl desáté, na práci ještě nesáhl. Měl otevřený internet, a po včerejší ostré potyčce ministra financí v parlamentu, kde na něj padaly ostré výrazy, se dobře bavil nad peprnými poznámkami v diskusích na IDNES, NOVINKÁCH a LIDOVKÁCH.
Měl sice otevřený ekonomický a informační systém, i Excel s několika tabulkami a velkým, pestrobarevným koláčovým grafem, ale už týden hotový. To jen pro případ, že by mu někdo neplánovaně vtrhl do kanclu.
Ale to nebylo všechno.
Už dvě hodinky dopisoval žertovnou povídku do literární soutěže, kam občas přispíval pod pseudonymem. Od rána napsal přes stránku, a ještě mu chyběl závěr. A musí to udělat dnes, protože uzávěrka je v pravé poledne… No to je k vzteku…
Vykoukl z kanclu. Vzrušené hlasy rozezlených účetních, pobíhajících po chodbě a nadávajících na nového správce sítě, ho ujistily, že s těmito problémy není sám. Kája, vrchní ajťák, byl sice ve firmě už přes půl roku, ale oblibu si u nikoho nezískal. Problémy se sítí byly čím dál častější. Co bylo jednoduché, dokonale zkomplikoval, a namísto, aby jeho novoty práci usnadnily, tak jí ještě ztížily. Však také na jeho hlavu padala jedna kritika za druhou. Přínos nové firemní aplikace, kterou z jeho popudu šéfové koupili za drahé peníze, připomínala práci party Ukrajinců, nahazujících písek do obrovské lžíce monstrózního bagru, který po ujetí pár metrů písek vysypal na zem. Však taky tento příměr Mirek použil při poradě vedení, a od té doby jej používal kde kdo…
Co teď? Tohle může být dlouhé. Mirek se převlékl do sportovního, posbíral pár papírů, a ode dveří šéfovi ekonomického oddělení, stále se sveřepým výrazem zírajícího na prázdný monitor, oznámil, že odchází na finančák kvůli DPH. Ten jen přikývl a dál zuřivě klepal Enter na klávesnici.
Mirek nasedl na kolo a odfrčel do centra. Cestou koupil pár chlebíčků, a jakoby náhodou zašel za správcovou daně jejich firmy na finančáku. Dali kafe, snědli chlebíčky a příjemně poklábosili. Brzy poznal, že takové známosti jsou na finančáku velmi potřebné. Však mu také paní při nějakých nesrovnalostech volá vždy jako prvnímu, a Mirek tak vypadá ve firmě jako expert, kterému nic neujde…
Pak zašel do blízkého salónu, kde se už týden snažil o přízeň mladičké kadeřnice. Přinesl jí kytičku a s povděkem zaznamenal, jak dívka obdivně pomalu sjíždí pohledem jeho vysokou, štíhlou postavu v těsně přiléhajícím cyklistickém kompletu… Ano, po práci na ní může počkat… Tak dnes to snad konečně klapne…
Po dvou hodinách se vrátil do firmy.
Překvapilo ho, že chodby byly plné lidí. Vyšel do patra a slyšel, jak ke shromážděným kolegům, mluví vedoucí investičního oddělení. Mirek zůstal za rohem, a zaposlouchal se. Ano, prý se musí dodržovat pracovní doba. Ušklíbl se. Ty tak můžeš mluvit o pracovní době…
Ale pak zpozorněl.
Dnešní akce se prý bude opakovat. Kdykoli a samozřejmě bez upozornění. Flákání je konec. Surfování po netu dnešním dnem odzvonilo. A samozřejmě se bude analyzovat, kdo a jak pracuje, a co vlastně na PC dělá.
Mirka polilo horko. Přeběhl ohybem chodby a zapadl do svého kanclu. Ještě ve sportovním usedl k PC. Displej monitoru už nebyl tmavý. Přes celou jeho šířku byl červený obdélník, ve kterém bylo žlutými písmeny oznamováno, že dnes, v 9:28, byla provedena kontrola pracovní činnosti skenováním pracovní plochy. No to je průser…
Mirek jako ve snu klepl mezerník, a červený obdélník zmizel. Na monitoru se objevila obvyklá přihlašovací tabulka do účetního systému, po chvíli začal nabíhat i Excel s tabulkami a grafem… A samozřejmě také internet s posledními otevřenými odkazy…
Ale když se pokoušel spustit povídku, kterou měl jen na flešce, objevila se malá tabulka oznamující, že soubor nelze otevřít, protože se objevily potíže s jeho obsahem… Další tabulka oznámila nečitelný obsah…
Mirkovi poklesly ruce. Tak nejen, že se ukáže, že se v práci fláká, ale i jeho povídka, na které pracoval po nocích i v práci celý týden, je v pekle…
Možná by se dal soubor obnovit… Ve správci souborů ale viděl, že datum a hodina posledního uložení je včera večer… I kdyby se mu to podařilo obnovit, dnešních pár stránek, které tak horko těžko smolil na poslední chvíli před polední uzávěrkou, která je za pár minut, je pryč…
Možná, kdyby zašel za ajťákem, že by mu s obnovou pomohl…? No to určitě. Jednak by ukázal, jak si v práci dělá soukromé věci, a to i bez nějakého náhlého skenování. A vůbec – ajťák Kája moc dobře věděl, kdo je autorem známého pořekadla o obrovském bagru… A teď má možnost si ho řádně namazat na chleba…
Teď mu už nic jiného nezbývá, než čekat, jak šéfové vyhodnotí jeho dnešní aktivitu… Nebo spíše neaktivitu… No, to může být pěkný průser… A nejen jeho. Mirek ale netušil, že vypnutím počítače ze sítě, se mu podařilo se včas vyřadit ze skenování jeho činnosti…
Jenže to nevěděl. Padla na něj tíseň a nebyl jediný. Po internetu surfoval denně kdekdo. Však Mirek moc dobře slyšel, že po chodbách panuje nebývalé ticho. Žádné pobíhající a klábosící kolegyně, žádné cinkání lžiček v šálcích od kafe… Pracovníci firmy byli v šoku, a každý pilně pracoval… však také bylo co dohánět.
Výpadek v činnosti firmy po skenování aktivity zaměstnanců trval celé dvě hodiny. A pak se ukázalo, že i vykonaná práce do půl desáté, těch pilných, co pracovali od sedmi hodin, se neuložila…
To však správci sítě nevadilo.
Kája se konečně v 15:15 pohodlně uvelebil v křesle. Dnešní akce se jednoznačně vydařila. Kolegové z firmy, nadávající na něj na každém kroku, jsou zachváceni strachem. Však každý ví, co v daný moment v 9:28 dělal. Stahování receptů na vaření, tisk textů dětem do škol, o otevřených odkazech na internetu, na hony vzdálených od jejich pracovních povinností, ani nemluvě…
Sice se ukázalo, že celé skenování pracovní činnosti osazenstva firmy, je ve formě sáhodlouhého, naprosto nepřehledného souboru znaků a odkazů, k jehož dešifrování u kteréhokoliv zaměstnance, by potřeboval armádu ajťáků. A ti by týden nedělali nic jiného… Ale to nevadí…
Je také pravda, že aplikace shodila jeden server, a jeho nahození zpět trvalo dalších několik hodin. A obnova dat se nezdařila, takže dnešní práce všech byla o ničem…
Ale hlavní bylo, že se nikdo neodvážil proti němu ozvat. Každý měl máslo na hlavě. A šéfové mu sice poplácali po ramenou, a nešetřili slova chvály. Jen čas dalšího skenování by měli prý vědět předem… Jasné … i oni dělali v tu chvíli kdoví co… A tak ani o výsledcích skenování zaměstnanců nepadlo slovo… Naštěstí…
Z úvah ho vyrušilo zvonění firemního telefonu…
Paní Bláhová, trochu jednodušší pracovnice v archivu… Bože, co může chtít… „Ano?“ „Pane inženýre, prosím vás, mohla bych se dnes ještě podívat na internet?“ „Ale jistě, proč byste nemohla…“ „Já jen, když dnes… je to skenování… víte, dcerka má dnes narozky, a já bych jí potřebovala něco koupit, a už to mám vybrané, jen zaplatit…“ „Ale jistě, paní Bláhová, můžete, ať má dcerka radost…“ „No vy jste zlatej člověk, pane inženýre, já to říkám pořád, tak moc děkuju! Opravdu moc! Moc!“ V telefonu cvaklo.
Tak to má být, pomyslel si Kája. Už se třesou, zasmál se v duchu. A už si nikdo neodváží ani ceknout na velkého správce sítě… Jsem pánem této firmy…
Kája se ještě lépe natáhl v křesle. Jednou rukou si rozepl kalhoty, a druhou rukou najel myší na pornovideo s japonskými školačkami…
Dnes tu budu dlouho přesčas, pomyslel si…
