Amanda Lear měla nálepku přeoperovaného muže. Sama ji přiživovala

Amanda Lear se proslavila nejen svou krásou, ale i vazbami na některé z nejvýznamnějších umělců 20. století, jako byli Salvador Dalí či David Bowie. Vypracovala se od modelingové ikony po disco zpěvačku s intelektuálním přesahem, která vynikla svou unikátní osobností a kontroverzemi, jež ji provázely.

Pojďme slávu Amandy Lear obrátit naruby a zjistit, co je na mýtech ohledně této excentrické umělkyně pravdy.

Amanda Lear se poprvé dostala na výsluní na začátku 60. let díky modelingu. Začala spolupracovat s věhlasnými návrháři, fotografy a magazíny. Že brázdila přehlídková mola a zdobila obálky časopisů, způsobila vlastně náhoda – na ulici v Paříži ji oslovila šéfka modelingové agentury. Brzy její kroky mířily do Londýna, kam se přestěhovala a kde studovala uměleckou školu. Stala se pravidelnou návštěvnicí večírků, na něž chodily nejen rockové hvězdy. Znala se s Twiggy, Johnem Lennonem, Andym Warholem, Jimim Hendrixem, randila se členem The Rolling Stones…

V té době už byla mezi umělci a hudebníky známá jako múza surrealistického malíře Salvadora Dalího. S ním více než patnáct let udržovala blízký vztah. Stal se jejím duchovním otcem a inspiroval ji v mnoha směrech, ačkoliv Dalí tvrdil, že skutečný tvůrčí talent vychází z mužských atributů.„Ne, ženy nemají talent, je to mužská záležitost. Žena může namalovat hezké květiny, kytici nebo své děti, ale nikdy obraz nějaké síly. Je to mužská věc, protože talent je čistě ve varlatech,“ řekl jí Dalí, jak prozradila v interview pro The Art Newspaper.

O módní průmysl Amanda během pár let ztratila zájem. Přišel jí nudný, nemorální a vyprázdněný. V 70. letech se jej proto rozhodla opustit a zaměřila se na hudbu. Částečně díky podpoře Davida Bowieho, který ji v pěvecké kariéře povzbuzoval. To však až poté, co ho oslnila svým androgynním vzhledem, vysokou postavou, mužným hlasem a přízvukem. Dokonce se s Amandou a se svou manželkou Angie odstěhovali do londýnského bytu, kde žili ve třech. Právě Bowie Amandu představil lidem z branže. Měla tak nakročeno k úspěchu v dalším oboru.

Zejména v Evropě se brzy stala diskotékovou ikonou díky hitům Follow Me nebo Queen of Chinatown. V roce 1972 se seznámila s muzikantem Bryanem Ferrym z rockové kapely Roxy Music. Prožili spolu krátký vztah, přičemž Amandina fotka v přiléhavém oblečku se dostala na přebal alba skupiny, jež dostalo název For Your Pleasure.

V textech zpěvačka často používala dvojsmysly a hrála si s posluchačem. Ačkoliv v minulosti několikrát vyvrátila fámy o svém pohlaví, na druhou stranu je ráda přiživovala. Bulvár spekuloval o tom, zda se Amanda narodila jako muž, což bylo částečně podněcováno samotným Dalím. Dle Popexpresso zase média psala o tom, že se Amanda živila v německých a francouzských kabaretech jako drag queen pod pseudonymem Peki D’Oslo. „Řeckým ideálem byl Hermafrodítos, napůl Hermes, napůl Afrodita, a představa ženy s mužským mozkem a naopak byla vždy velmi přitažlivá. Když jsem potřebovala publicitu a nastartovat svou kariéru, použili jsme tuto dvojznačnost. Přimělo to lidi mluvit, zajistilo místo v tisku a hodně prodaných desek, což jsem chtěla,“ přiznala. Když se v roce 1979 vdala za sběratele umění Alaina-Philippa Malagnaca, řekl jí, že musí s tímto reklamním trikem skončit a přestat tuto pohádku omílat.

K tématu identity se Amanda vyjadřovala v textech svých písní, jako jsou například I’m a Mystery či Fabulous Lover, Love Me. Připomeňme třeba část textu druhé zmíněné, v níž zpívá: „Chirurg mě vytvořil tak dobře, že by nikdo neřekl, že jsem byla někdo jiný.“ Dle The Guardian zpěvačka v jednom rozhovoru z roku 1976 prohlásila: „Skandál je dobrá věc díky senzacionalismu. Ten prodává desky.“ Tato dáma a její tým zkrátka věděli, jak se dělá hudební marketing.

Dalším příkladem úspěšného proma se stalo debutové album I Am a Photograph. Vyšlo v roce 1977 a bylo přímou narážkou na Amandinu modelingovou minulost. Na jeho cover byla použita fotografie z jejího pózování pro časopis Playboy. Někteří fanoušci a kritici považovali obal za příliš explicitní, což vedlo k mediální diskuzi o využívání erotiky v umění a samozřejmě k prodejům. Deska Sweet Revenge z roku 1978 pak konceptuálně pojednávala o ženě, která uzavře smlouvu s ďáblem. Následovaly další nahrávky, nicméně v 80. letech už nemělo jméno Amanda Lear takový věhlas.

Bývalá modelka pomalu opouštěla i hudební vody a začala se věnovat především moderování v televizi, herectví a malování. „Zapomeňte na to, kdo jsem, zapomeňte na to, co jsem udělala, jen se podívejte na obrazy a řekněte, jestli je to hrozné, nebo jestli se vám to líbí. Ale nekupujte si obraz jen proto, že je od Amandy Lear,“ žádala lidi, kteří se zajímali o její umění.

Nyní žije tato dáma ve Francii a má za sebou několik filmových i divadelních rolí. Poslední studiová deska jí vyšla v roce 2021. Ve filmu Dalíland z roku 2023, jenž zpracovává život Salvadora Dalího, ji ztvárnila transgender modelka Andreja Pejić.

Bujarý život v Londýně, vztah se slavnými muži, mlžení okolo pohlaví a tajuplné texty písní – to všechno byla lákavá témata pro média, jež se začala o minulost této éterické blondýnky zajímat. Kolik jí je let? Kde se narodila? Kdo jsou její rodiče? Nejen to novináři toužili zjistit. Jenže dodnes se jim to pořádně nepodařilo. Ostatně na anglické verzi Wikipedie se dozvíte hned čtyři možné roky narození a několik měst, kde se údajně Amanda narodila. Jestli to bylo v roce 1939 v Saigonu nebo 1950 v Hanoji, je přitom úplně jedno. Stejně jako to, zda na Dalího popud podstoupila operaci pohlaví. Amanda Lear je stále aktivní renesanční umělkyně, která inspirovala hned několik legendárních umělců. Navíc už před čtyřmi dekádami dokázala využít „tajemno“ kolem své osoby tak, jak se některým současným zpěvačkám může jen zdát.

Až v budoucnu uvidíte její videoklip či uslyšíte její hlas v rádiu, zkuste si vybavit i něco jiného, než jen plochou charakteristiku ve stylu: „To je ten chlap, co se nechal předělat na ženskou?“ Právě ta mě totiž inspirovala k napsání tohoto článku.