Článek
Věhlasný skladatel Ludwig van Beethoven začal ztrácet sluch již kolem roku 1798, kdy mu bylo asi 28 let. Tento postupný proces pokračoval více než 15 let, až byl kolem roku 1816 zcela hluchý. Přesto dokázal i nadále komponovat své nejslavnější skladby, včetně „Symfonie č. 9“, kterou nemohl při premiéře ani slyšet. Musel být otočen směrem k publiku, aby mohl vidět jeho nadšený potlesk. Pojďme si obrátit Beethovenovu slávu naruby a podívat se na příčinu jeho hluchoty podrobněji.
Výsledky analýzy Beethovenových kadeří
Vědci v roce 2023 podrobně analyzovali několik pramenů vlasů Ludwiga van Beethovena. Analýzu provedl mezinárodní tým odborníků, mezi nimi i profesor patologie Nader Rifai z Harvard Medical School a William Meredith, specialista na Beethovenův život a dílo. Cílem studie bylo zjistit příčiny Beethovenových chronických zdravotních potíží a také objasnit možné důvody jeho ztráty sluchu. Beethoven sám si přál, aby byly jeho zdravotní problémy po smrti důkladně prozkoumány a veřejnost tak pochopila jeho život a dílo.
Výsledky analýzy odhalily vysoké koncentrace olova v pramenech, konkrétně v tzv. Bermannově a Halm-Thayerově pramenu. Oba prameny vlasů dříve vlastnil Alexander Wheelock Thayer, známý Beethovenův učenec. V Bermannově pramenu byla hladina olova až 64krát vyšší, než je běžné, a v Halm-Thayerově dokonce 95krát vyšší. Podle Rifaiových slov by takové hodnoty vedly k akutní otravě, což by dnes znamenalo okamžitou hospitalizaci a léčbu. Vzhledem k tomu, že Beethoven trpěl řadou příznaků spojovaných s otravou olovem, včetně ztráty sluchu a svalových křečí, vědci nyní uvažují, zda mohla otrava olovem hrát roli v jeho zdravotních potížích.
Přítomnost olova nebyla dle CNN jejich jediným zjištěním. Výzkumníci odhalili i zvýšené hladiny arsenu a rtuti, pravděpodobně pocházející ze skladatelovy stravy. Beethoven byl znám jako milovník vína, které bylo tehdy často ošetřováno právě olovem pro sladší chuť. Možná také pil z olověného poháru. Také měl rád ryby, jenže ryby z kontaminovaného Dunaje mohly obsahovat arsen a rtuť. Tato kombinace toxinů mohla podle vědců postupně zhoršovat Beethovenovo zdraví, což se projevovalo mimo jiné opakovanými zažívacími problémy. Je dobré ještě zmínit, že otrava olovem může způsobit poškození sluchu, ale nevysvětluje všechny zdravotní problémy, jimiž skladatel trpěl.
Co odhalily genetické testy
Tým výše zmíněných vědců se zaměřil i na genetické faktory, které mohly zvyšovat Beethovenovu náchylnost k jaterním onemocněním. Sekvenováním Beethovenova genomu zjistili, že měl genetické predispozice pro onemocnění jater a že byl nakažen virem hepatitidy B. Kombinace olova, viru hepatitidy B, častého pití vína a genetických rizik tak pravděpodobně vedla k jeho závažným zdravotním obtížím, včetně jaterní a ledvinové nedostatečnosti, jež ho nakonec stála život.
Souhrnně lze tedy říci, že kombinace genetických faktorů, alkoholismu a chronické infekce pravděpodobně vedla ke komplikacím, které Beethovenovo tělo nevydrželo.
Vzácná autoimunitní choroba? Jen teorie
Výzkum z minulého roku tak nabízí nové vhledy do Beethovenova života. Pro úplnost a další pohled uveďme ještě teorii z roku 2016, s níž přišli rovněž lékaři z Harvard Medical School. Beethoven dle ní mohl trpět Coganovým syndromem, což je vzácná autoimunitní porucha, která způsobuje záněty cév v různých orgánech, včetně jater, střev, očí, kloubů a uší. V případě, že by se zánět rozšířil do cév zásobujících sluchové ústrojí, mohl by vést i k hluchotě, což by mohlo vysvětlit Beethovenovu ztrátu sluchu. Coganův syndrom by vysvětloval i další umělcovy zdravotní problémy, jako byly zažívací potíže, bolesti kloubů a oční záněty. Je to však jen domněnka, která se s nynějsí analýzou skutečných Beethovenových kadeří nemůže srovnávat.
Během let se objevily i jiné teorie, například že Beethovenova hluchota byla důsledkem syfilisu, tyfové horečky, systémového lupusu erythematodes nebo Pagetovy choroby. Tyto diagnózy jsou však méně podporovány vědeckými důkazy.
„Křičte, protože jsem hluchý“
Utrpení způsobené hluchotou, bolestmi a dalšími neduhy Beethovena logicky výrazně ovlivnilo i jako skladatele. Sám o svých zdravotních potížích mluvil v dopise z roku 1802, v němž vyjádřil beznaděj nad svým stavem a odhodlání pokračovat ve skládání, dokud nedokončí své dílo. V takzvané Heiligenstadtské závěti s hlubokou bolestí popisuje své problémy se sluchem a s tím spojenou izolaci. Svěřuje se, že i když měl vřelý a společenský charakter, slábnoucí sluch ho donutil k samotě a odloučení od přátel, což pro něj bylo zničující. „Jak bych mohl přiznat slabost v jediném smyslu, který by měl být u mě dokonalejší než u ostatních?“ popisoval. Také vyjádřil frustraci z toho, že nemůže říct lidem „Mluvte hlasitěji, křičte, protože jsem hluchý.“ Nakonec dopis nikdy neodeslal – byl nalezen až po jeho smrti.
Hluchý, přesto génius? Spíš trápení
Beethovena při životě drželo pouze jeho umění. Doufal, že svět jednou pochopí jeho bolest. To se se zveřejněnou analýzou mohlo stát, kdyby společnosti neproklouzla mezi prsty. Je stále pravděpodobnější, že narazíte na lifestylových webech na články o tom, jak byl Beethoven geniální a dál vesele skládal i přes hučení v uších a následnou úplnou hluchotu. Výsledky analýzy ale ukazují spíše to, že kvůli postupné otravě olovem byl jeho život fyzickým i psychickým utrpením – jakkoliv mohl posloužit jako inspirace pro jeho největší díla.
