Bil ji vším, co měl po ruce. Jak Tina Turner přežila tyranii?

Tina Turner zažila tyranii během šestnáct let trvajícího manželství. Její svědectví, poprvé zveřejněné v roce 1981, bylo revoluční a inspirovalo tisíce obětí, aby se nebály o svém utrpení mluvit. Zpěvačka hovořila o „mučivém“ vztahu, který zahrnoval fyzické útoky i ponižování.

Pojďme proto obrátit slávu Tiny Turner naruby a vyvrátit mýtus o tom, že to byla jen rocková babička s maskulinními rysy (kulantně řečeno), jak ji čeští boomeři škatulkují. Čím si prošla, než si splnila sen o královně rock'n'rollu?

Narodila se jako Anna Mae Bullock v roce 1939 v Tennessee. V 60. letech se proslavila po boku svého manžela Ikeho Turnera, s nímž tvořila hudební duo. Poprvé se setkali, když bylo Tině 17 let. Tehdy přišla na koncert skupiny Kings of Rhytm, v níž Ike působil. Pozval ji na jeviště, kde zazpívala. Okamžitě v ní spatřil hvězdu, sehnal jí šperky a kostýmy a udělal z ní hlavní vokalistku. Sedli si i v osobním životě, ale jen zpočátku. Za leskem reflektorů se totiž skrývalo temné tajemství – Tina, jíž jako malou zavrhla vlastní matka, se brzy stala obětí domácího násilí.

Partner ji bil nejen pěstmi, ale vším, co měl po ruce – od ramínek na šaty po telefon. V rozhovorech mluvila interpretka nestárnoucího hitu The Best dokonce i o zlámaných kostech… Manželovu zuřivost navíc podporovala jeho závislost na kokainu. To vše zpěvačka snášela, aby pak vystoupila po boku svého chotě před publikem, kde dělala, že se nic nestalo. „Toho muže jsem se šíleně bála,“ svěřila se v roce 1981 v magazínu People, kde vyšla její otevřená zpověď poprvé. V ní například popsala, jak byla nucena sledovat show v nevěstinci o svatební noci. Odhalila také to, že ji muž zbil napínákem do bot, když byla těhotná. Dle jejích slov na ni chrstl také vroucí kávu a týral ji ramínkem na šaty.

A proč nenašla odvahu promluvit dříve? „Bála jsem se to dát ven kvůli tomu, jak se Ike zachová,“ vysvětlila novináři Carlu Arringtonovi. Právě strach a manželský závazek vůči partnerovi, jehož si v roce 1962 vzala, ji velmi svazovaly. „Cítila jsem povinnost zůstat,“ vyprávěla. „Nechtěla jsem mu ublížit. A poté, co mě zmlátil… Seděla jsem tam celá pohmožděná a roztrhaná a najednou mi ho bylo líto. Asi jsem měla vymytý mozek,“ řekla také.

V roce 1968 si zpěvačka sáhla na dno a pokusila se vzít si život. Bylo jí 29 let, když se předávkovala prášky na spaní. Tento zoufalý čin byl voláním o pomoc a zároveň počátkem jejího osvobození. V roce 1976, po dalším brutálním útoku, se rozhodla od tyrana a násilníka odejít – s pár mincemi v kapse. „Žila jsem život smrti. Neexistovala jsem. Ale přežila jsem to. A když jsem odcházela, šla jsem a neohlížela jsem se,“ řekla v dokumentu Tina z roku 2021.

Po odchodu od Ikeho začala Tina od nuly. Bez peněz, s pošramocenou pověstí, ale s nezlomnou vůlí. Pracovala v malých klubech, aby splatila dluhy, a postupně si budovala svou vlastní kariéru. V 80. letech se vrátila na vrchol s hity jako What's Love Got to Do with It a Private Dancer. Její energie na pódiu byla nakažlivá a její hlas nezaměnitelný. A dál už to znáte. Pak už se pomalu začíná psát ta o rockové babičce…

Výše jsme si ve zkratce uvedli, co zpěvačka musela snášet, dokud nesebrala odvahu od manžela odejít. Důležité je však ještě zmínit, že její zkušenost s domácím násilím nebyla jen o fyzickém napadení, ale zahrnovala i jemnější, avšak stejně ničivé formy nátlaku, jako jsou emocionální manipulace, finanční kontrola a psychický teror.

Rovněž čelila společenským předsudkům. Jako žena tmavé pleti musela bojovat se stereotypy, jež často marginalizují nebo nespravedlivě posuzují ženy jejího postavení. Nebylo jednoduché prolomit tabu spojené s domácím násilím, aniž by čelila negativním reakcím na základě svého pohlaví a rasy. Přesto se jí podařilo stát se hlasem pro ty oběti, jež neměly možnost mluvit, a inspirovat další ženy, aby se ozvaly. Odhalila totiž své zkušenosti v době, kdy se o domácím násilí téměř nemluvilo. Její příběh tak pomohl změnit pohled na tuto problematiku, kdy se začalo více zdůrazňovat, že odpovědnost leží na násilníkovi, nikoli na oběti.

Toto si dobře uvědomovala například i televizní celebrita Oprah Winfrey, jež zažila zneužívání na vlastní kůži. Věděla, že pěvecká hvězda, s níž se i spřátelila, pomohla destigmatizovat téma domácího násilí a inspirovala nespočet žen k tomu, aby našly odvahu odejít z toxických vztahů. „Nikdo nemluvil o sexuálním zneužívání, fyzickém týrání, domácím týrání - zkrátka o týrání, tečka. Naše generace je generací, která začala prolamovat ticho,“ řekla moderátorka na adresu Tiny Turner. Ostatně sama s ní vedla na téma domácí násilí rozhovor. Pro ty, koho zajímá, je k dispozici na jejím webu.

V roce 1986 shrnula umělkyně své nepříjemné zážitky v autobiografii. Tak trochu si myslela, že tím zodpoví všechny otázky a lidi bude zajímat už jen její kariéra. Že to bude uzavřená kapitola. Jenže někteří novináři se začali rýpat v tom, zda vše, co tvrdí, je skutečně pravda. Ike totiž do své smrti 12. prosince 2007 tvrdil, že mu Tinina přehnaná tvrzení zničila reputaci.

Jeden australský televizní moderátor zpěvačce dokonce pustil nahrávku, na níž Ike říká: „Dobře, to, co jsem Tině provedl, bylo, že jsem jí mohl dát facku. Jednou jedinkrát jsem ji uhodil, a to bylo během naší poslední hádky v Dallasu v Texasu.“ Pracovník Nine Network si asi myslel, že se dočká horlivé reakce ze strany svého ženského hosta, ale dočkal se jen odpovědi hodné dámy, která se v tom všem už nadále nehodlá pitvat: „Nechci začínat hádku s Ikem přes satelit. Nemám, co bych k tomu řekla.“ Nevhodné chování médií, přestože dobře věděla, že zpěvačka se o této části své minulosti již odmítá bavit, je hezky shrnuto v tomto článku.

Tina Turner chtěla být pamatována pro své nezpochybnitelné hudební úspěchy, jak řekla rok před svou smrtí The Guardian. Na otázku, jak by chtěla, aby se na ni vzpomínalo, odpověděla: „Jako na královnu rock'n'rollu. Jako na ženu, která ukázala ostatním ženám, že je v pořádku usilovat o úspěch podle svých vlastních podmínek.“ Nicméně skutečnost, že hvězda takového formátu promluvila o domácím násilí, byla pro společnost přelomová, jakkoliv muselo být omílání již vyrčeného bolestivé. Proto příště, až někde uslyšíte o „rockové babičce Tině Turner“, vzpomeňte si prosím, jaká trnitá cesta k tomuto přízvisku vedla.