Bílý spasitel s dlouhými vlasy? K tomu měla Ježíšova skutečná podoba daleko

Nejstarší vyobrazení Ježíše pochází z katakomb v Římě ze 3. století – zde byl zobrazován jako mladý, vousatý nebo hladce oholený muž, často s krátkými vlasy. Vývoj k ikonickému „Kristu Pantokratorovi“ s dlouhými vlasy, vousy a pronikavým pohledem přišel až s byzantským uměním 6. století.

Křesťanství, šířící se po celé Evropě a Africe, přizpůsobovalo Kristovu podobu místní kultuře. Například v Etiopii má Ježíš africké rysy, v Koreji východoasijské. Tento kulturní přenos zajišťoval, že víra byla srozumitelná každé společnosti.

S pokrokem vědy a nových technologií je ale nasnadě přehodnotit naše zažité představy o Ježíšově podobizně. Pojďme si obrátit jeho slávu naruby a podívat se na to, jak vypadal doopravdy.

Podoba Ježíše Krista, jak ji známe z evropských obrazů a soch, vychází spíše z kulturních představ než z historických faktů. Většina těchto vyobrazení pochází z Evropy a zobrazují Ježíše jako vysokého muže se světlou pletí, dlouhými světle hnědými nebo dokonce blond vlasy a jemnými rysy.

Mnoho autorů a badatelů, včetně teologa Edwarda J. Bluma a historika Paula Harveyho, kritizují představu Ježíše jako modrookého bělocha, která je typická pro západní umění. Ve své knize The Color of Christ tvrdí, že obraz „bílého spasitele“ byl záměrně šířen v 19. a 20. století a odrážel dobové rasové a kulturní preference. Jedná se tedy o stereotypní vyobrazení, který ignoruje historický a geografický kontext Palestiny 1. století.

Podle BBC ani evangelia nepovažovala Ježíšovu vizáž za důležitou – nenajdeme žádný konkrétní popis jeho vzhledu. To, jak vypadal, nebylo pro první křesťany natolik zásadní, aby to stálo za zmínku. Prorok Izajáš (53:2) dokonce naznačuje, že Mesiáš nebude fyzicky přitažlivý: „Neměl podobu ani krásu, abychom na něj hleděli.“

Kniha historičky Joan E. Taylorové rovněž zpochybňuje tradiční západní představy o vzhledu Ježíše Krista. Taylorová také tvrdí, že běžné zobrazování Ježíše jako vysokého, světlovlasého a modrookého muže neodpovídá historické realitě. Podle ní byl Ježíš pravděpodobně krátkovlasý, měl olivově hnědou pleť a tmavé oči, což odpovídá vzhledu židovských mužů v 1. století v oblasti Galileje. Jeho oblečení bylo jednoduché a praktické, což odráželo jeho skromný životní styl.

Autorka dále zdůrazňuje, že tradiční evropské obrazy Ježíše byly ovlivněny kulturními a politickými faktory, které vedly k idealizovanému a často nepřesnému zobrazení.

Podle analýz archeologických nálezů na území dnešní Izraele měl obyvatel Galileje v 1. století genetické znaky dnešních obyvatel Blízkého východu – především semitské rysy. Strava byla chudá, postavená na obilovinách, luštěninách, rybách a olivovém oleji. Lidé chodili pěšky, pracovali fyzicky a trpěli nemocemi ze špatné vody či podvýživou.

Ježíš byl známý jako „syn tesaře“, ale podle některých výkladů řeckého slova „tekton“ (řemeslník) se mohl živit nejen dřevem, ale i kamenem. Jako potulný kazatel často pobýval pod širým nebem. To vše se podepisovalo na jeho vzhledu: opálená, zvrásněná kůže, unavené oči a pravděpodobně i známky již zmíněné podvýživy. Zní to jako trochu jinak než jako Kamil Střihavka v rockové opeře Jesus Christ Superstar, že? A to není zdaleka všechno.

Zajímavý výzkum na toto téma byl publikovaný v časopise Popular Mechanics. Ukázal, že lidé si mají tendenci představovat Boha i Ježíše jako někoho, kdo se podobá jim samotným. Studie z Yaleovy u niverzity z roku 2018 odhalila, že americkým respondentům se Ježíš nejčastěji jevil jako běloch s jemnými rysy a přívětivým pohledem – což je onen typický obraz, který znají z filmů a obrazů.

Zatímco v moderní psychologii platí, že si lidé promítají svou identitu do božského obrazu, věda se snaží jít opačným směrem – rekonstruovat autentickou podobu na základě dat, nikoliv přání. Podíváme se tedy na Ježíšovu podobu okem vědy. Tady to teprve začne být zajímavé.

V roce 2001 vytvořil britský forenzní antropolog Richard Neave jednu z prvních vědeckých rekonstrukcí Ježíšovy možné tváře. Neave využil lebky tří mužů, nalezených v archeologických lokalitách v Izraeli, které odpovídaly etnickému a geografickému kontextu 1. století. Pomocí počítačové tomografie a forenzní modelace vytvořil podobu, která zcela mění tradiční obraz.

Rekonstrukce ukazuje:

K určení barvy očí, vlasů a pleti tým vědců využil antropologické informace, umělecká díla z 1. století, literární odkazy a biblické texty. Například výrok v Bibli, že „pokud má muž dlouhé vlasy, je to pro něj hanba“, naznačuje, že Ježíš měl pravděpodobně krátké vlasy. Vzhledem k tomu, že Ježíš pracoval jako tesař, vědci předpokládají, že měl svalnatou postavu a opálenou pleť z práce na slunci. Odhadují jeho výšku na přibližně 155 centimetrů a váhu kolem 50 kilogramů.

Suma sumárum? Tento muž se více podobá moderním obyvatelům arabského světa než evropským idealizacím.

V roce 2024 upoutala pozornost další rekonstrukce Ježíšovy tváře, kterou zveřejnil deník Daily Mail. Pomocí umělé inteligence byly zpracovány detaily z Turínského plátna – relikvie, která údajně zachycuje otisk Kristova těla.

Turínské plátno je z mnoha důvodů jedním z nejzáhadnějších a nejdiskutovanějších artefaktů v historii. Pro mnoho věřících je posvátnou relikvií a hmatatelným důkazem Kristova utrpení a vzkříšení. Pro vědeckou obec představuje zase fascinující objekt studia, který spojuje historii, archeologii, chemii a další obory.

Pro pochopení práce umělé inteligence si proto přibližme kontext jeho vzniku. Jedná se o lněnou tkaninu o rozměrech přibližně 4,4 × 1,1 metru, na které je patrný otisk těla muže s ranami odpovídajícími ukřižování. Toto plátno je uchováváno v katedrále svatého Jana Křtitele v Turíně a je považováno některými věřícími za pohřební rubáš Ježíše Krista. První doložené zmínky o Turínském plátně pocházejí ze 14. století ve Francii. V roce 1578 bylo plátno přeneseno do Turína, kde je uchováváno dodnes.

Původ plátna a jeho cesta před 14. stoletím zůstávají nejasné a jsou předmětem debat mezi historiky a teology. Některé studie naznačují, že otisk odpovídá skutečnému lidskému tělu s detailními rysy, zatímco jiné tvrdí, že by mohlo jít o umělecké dílo vytvořené ve středověku. Existují různé teorie o tom, jak mohl otisk na plátně vzniknout. Jedna z nich předpokládá, že otisk byl vytvořen přirozeným chemickým procesem mezi tělem a lněnou tkaninou. Jiná teorie tvrdí, že otisk byl vytvořen uměle pomocí pigmentů nebo jiných technik dostupných ve středověku.

V roce 1988 byly provedeny radiokarbonové testy ve třech nezávislých laboratořích v Oxfordu, Curychu a Tucsonu, které datovaly plátno do období mezi lety 1260 a 1390 našeho letopočtu. Tato zjištění naznačují, že plátno vzniklo ve středověku, což by vylučovalo jeho spojení s Ježíšem Kristem.

Někteří vědci a badatelé přitom tyto výsledky zpochybňují. Argumentují možností kontaminace vzorků, například v důsledku požárů, oprav nebo bakteriálního znečištění, což by mohlo ovlivnit výsledky testů a posunout datování do pozdějšího období.

Dřívější radiokarbonové datování z 80. let tedy naznačovalo, že plátno pochází ze 13. nebo 14. století. Nicméně nová analýza rentgenovým datováním, publikovaná ve vědeckém časopise Heritage, naznačuje, že plátno je staré přibližně 2000 let, což by odpovídalo době Ježíšova života. Tato studie také odhalila přítomnost pylových částic z Blízkého východu v lněných vláknech, což naznačuje, že plátno pochází z této oblasti a nikoli z Evropy.

Aby toho nebylo málo, nedávná vědecká studie zpochybňuje autenticitu Turínského plátna jako pohřebního rubáše Ježíše Krista. Forenzní antropolog Matteo Borrini a chemik Luigi Garlaschelli provedli experimenty, při nichž simulovali tok krve na těle ukřižovaného člověka. Použili k tomu jak lidskou, tak syntetickou krev a aplikovali ji na dobrovolníka i figurínu. Zní to sice jako práce pro seriálového Dextera Morgana, nicméně výsledky ukázaly, že žádná z testovaných pozic neodpovídala vzoru skvrn nalezených na Turínském plátně. Na základě těchto zjištění tedy tato dvojice dospěla k závěru, že plátno pravděpodobně nevzniklo při skutečném pohřbu, ale mohlo být vytvořeno uměle.

Plátno je uchováváno v kontrolovaných podmínkách a příležitostně vystavováno veřejnosti. Jeho výzkum ale pokračuje s cílem lépe pochopit jeho původ, způsob vzniku otisku a historii. Nové technologie a metody analýzy mohou v budoucnu přinést další poznatky. A už se tak díky umělé inteligenci děje. K analýze otisku na plátně byly použity moderní technologie, včetně forenzní antropologie a digitálního zpracování obrazu.

Díky využití pokročilých algoritmů umělé inteligence, konkrétně platformy Midjourney, byl vytvořen fotorealistický obraz muže s dlouhými vlasy, vousy a zjevným zraněním na hrudi, což odpovídá popisům ukřižování. Tento obraz byl generován právě na základě digitální interpretace otisku na Turínském plátně.

Ačkoli obrazy generované umělou inteligencí poskytují vizuální představu o možném vzhledu Ježíše Krista, odborníci varují před jejich historickou přesností. Navíc se objevují etické otázky ohledně využívání AI k vytváření obrazů náboženských postav, které mohou ovlivnit vnímání věřících.

I když je autentičnost Turínského plátna sporná (některé radiokarbonové testy ukazují na středověký původ), výstupy se překvapivě shodují s některými východními ikonami Krista z 6. století.

Již v úvodu tohoto článku jsme nakousli, že lidé mají tendence připodobňovat si Ježíše Krista k někomu, koho znají. A toho se „chytila“ i popkultura. Pro zajímavost uveďme pár příkladů.

V úspěšném americkém seriálu The Chosen, který vzniká od roku 2017 nezávisle a je financován fanoušky, je Ježíš ztvárněn jako přátelský, empatický muž, který má smysl pro humor a cit pro lidské emoce. Tvůrci se snaží o psychologicky hlubší ztvárnění jeho osobnosti. Herec Jonathan Roumie, který jej ztvárňuje, se snaží najít rovnováhu mezi jeho božstvím a lidskostí. I on má dlouhé hnědé vlasy a jemné rysy – ačkoliv sám je egyptsko-syrského původu, jeho vizáž stále odpovídá tradičním západním představám o Ježíši.

V klasickém muzikálu (či rockové opeře) Jesus Christ Superstar je Ježíš představen jako charismatický idealista, jehož osud je zpečetěn v důsledku lidských intrik a politiky. Toto zobrazení zdůrazňuje jeho revoluční aspekt – jako člověka, který se postavil tehdejším mocenským strukturám. Zároveň je zde silně patrná lidská stránka jeho trápení a pochyb.

V animovaném filmu Princ egyptský z roku 1998 je sice zpracován příběh Mojžíše, ukazuje však obecný trend, jak populární média přizpůsobují biblické postavy pro dětské publikum. Ježíš je často stylizován jako laskavý a klidný vůdce – bez bolesti, utrpení či komplexní identity. Tento přístup zjednodušuje biblické poselství, ale zároveň činí Ježíšovu postavu stravitelnější pro mladé diváky.

V některých současných filmech a výtvarných dílech se Ježíš objevuje spíše jako metafora nebo filozofická postava. Například ve filmu Poslední pokušení Krista z roku 1988 od Martina Scorseseho je zobrazen jako člověk, který bojuje s pochybnostmi, pokušením a vlastními slabostmi. Tento Ježíš není neomylný, ale hluboce lidský a zranitelný.

I na tomto malém vzorku jde vidět, že „popkulturní Ježíš“ je odrazem doby, v níž vzniká – často jde spíše o symbol než věrohodnou historickou postavu. Vzhled Krista je většinou stylizován tak, aby odpovídal estetickým a kulturním normám daného prostředí. Ačkoliv některá díla pracují s hlubší psychologií jeho charakteru, vizuálně se často drží eurocentrického a zidealizovaného obrazu, který má k realitě Galilejce z 1. století velmi daleko.

Na základě dosavadních poznatků lze realisticky předpokládat, že Ježíš:

Možná se vám při čtení tohoto článku rozplynul obraz Ježíše s hollywoodským úsměvem, jemnou pletí a větrem rozcuchanými vlasy ve zpomaleném záběru. Ale to nevadí. Možná jsme se na chvíli vzdálili umělecké idealizaci – a přiblížili se skutečnému člověku, který žil, jedl chléb, mhouřil oči na slunci a spal pod širým nebem.

Zároveň je dobré si přiznat, že každý obraz Ježíše – od byzantské ikony přes Turínské plátno až po výtvor Midjourney – je nakonec jen zrcadlem doby, která ho vytvořila. Ať už ho dnes vidíme jako rebela s vousy, spirituálního guru nebo superhrdinu z muzikálu, jeho skutečný vzhled byl možná obyčejnější, než si myslíme.

Proto až příště uvidíte další „filmovou“ verzi Ježíše, vzpomeňte si na malého, opáleného Galilejce s mozoly na rukou. Ne proto, že by na vzhledu tolik záleželo – ale protože pravda, i když není tak efektní, bývá často mnohem zajímavější.

__

Zdroje:

https://www.bbc.com/news/magazine-35120965

https://www.bbc.com/news/magazine-33164668

https://www.popularmechanics.com/culture/a41336100/real-jesus-face/)

https://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-14585261/jesus-face-revealed-shroud-turin-resurrection-markings.html(https://allthatsinteresting.com/what-did-jesus-look-like)

https://www.newsweek.com/who-jesus-how-pop-culture-makers-chosen-help-define-his-life-amid-few-biographical-details-1696690

https://theconversation.com/images-of-jesus-have-always-been-complex-and-contradictory-this-class-looks-at-how-pop-culture-imagines-him-from-cartoons-to-musicals-210509

ttps://nypost.com/2024/08/22/world-news/ai-recreates-possible-face-of-jesus-from-turin-shroud/

https://www.news.com.au/technology/science/archaeology/the-real-face-of-jesus-discovery-in-ancient-ruined-church-challenges-modern-perceptions/news-story/a50643612cfea0963ca4ca7ed1076ab1?amp