Článek
Mistrovství světa v ledním hokeji máme za sebou. Nepřišel žádný český triumf, návštěvnost ve Švédsku i Dánsku byla v očích Čechů trapná, a přesto se sociální sítě plnily dojetím. Sdílely se záběry smutných hráčů, snímky krásných partnerek a rozkošných dětí. Opět se oživoval příběh olympijských hochů z Nagana a hlášky hokejových expertů, jež zlidověly. Na chvíli jsme pocítili sounáležitost tak, jak ji milujeme.
Ale v té smršti uměle vyvolávaných emocí ve mně už přes dva týdny rezonuje úplně jiný příběh. Jeden velmi nelíbivý, bolestný a přitom mnohem podstatnější než česko-švédský dres Pastrňákovy partnerky. Příběh muže, který miloval hokej možná víc než většina těch, co ho dnes hrají za milionové částky. A který za něj zaplatil životem. Jmenoval se Bohumil „Boža“ Modrý.
Místo slávy jáchymovské peklo
Kdo byl Boža Modrý? Brankář, který vychytal dvě zlaté medaile pro Československo v letech 1947 a 1949, člen legendárního týmu LTC Praha. A taky muž, který byl v roce 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 15 let vězení za to, že věděl o údajném plánu na emigraci hokejistů a nenahlásil to. Modrý přitom ani nebyl v hospodě U Herclíků, kde k údajnému „protistátnímu spolčení“ mělo dojít. Jak uvádí iDnes.cz, „Modrý se večírku vůbec nezúčastnil, přesto skončil jako nejtvrději odsouzený.“
Tím to ale neskončilo. Komunistický režim se rozhodl zničit Modrého úplně – fyzicky, psychicky i profesně. Poslal ho do uranových dolů v Jáchymově, kde dřel jako politický vězeň. I přes vrozenou srdeční vadu. V dokumentu Archiv D zazní slova spoluhráče Jaroslava Drobného: „Modrý nikdy neproklínal. Jen říkal: Za pravdu se někdy musí trpět.“ A trpěl. Ve sklepních celách, v dolech, v osamění. Ale nenechal se zlomit.
Modrý nikdy neproklínal. Jen říkal: Za pravdu se někdy musí trpět.
Po návratu z jáchymovského pekla řekl svým dětem, že největší vítězství je být zase spolu. Jako technicky uvažující gólman toužil sepsat knihu o brankářském umění, kde vysvětloval úhly, poziční hru a taktické přemýšlení. O tom, že přemýšlel jinak než ostatní, mluvil už v roce 1949, kdy si psal poznámky o taktických situacích, zatímco spoluhráči kouřili a vtipkovali. Rukopis skutečně vznikl, i když ho Modrý dokončil už značně vysílen. V dolech mimo jiné pracoval bez ochrany proti radioaktivnímu záření. Zemřel v roce 1963 ve věku pouhých 47 let. Po jeho smrti předala zápisky jeho žena lidem, kteří jeho myšlenky sprostě ukradli, zredigovali a vydali pod jiným jménem.
Z jednoho večera pět let
O Modrého odkaz se dodnes starají jeho dcery. Jedna z nich je rovněž průvodkyní dokumentem České televize Případ Modrý, v němž příběhem svého otce provádí. Leckdy se jí klepe hlas, roní slzy. „Řekli, že se vrátí večer. Už jsme ho neviděli pět let. Když se vrátil, byl to jiný člověk – ale pořád náš táta. A děkoval, že nás má,“ vypráví Modrého dcera o dni, který změnil i její život.
V jeden okamžik se přitom musí zastavit a uklidnit, aby mohla ve čtení pokračovat. Před kamerou vypráví tak silné věci, že by nebylo od věci tento snímek pouštět na školách. Ale udělá to někdo? Bude nějaký tělocvikář či dějepisář chtít ukazovat a připomínat hrůzy minulého režimu založené na lži? Bojím se, že nikoliv. A proto mladí lidé už nebudou jméno Bohumil Modrý znát.
Naše hokejová paměť je děravá
Modrý není hrdina, kterému by se dnes dávali lajky. Neusměje se na vás z instagramu. Byl to obyčejný člověk a táta od rodiny, jenž trpěl za to, že si v nesprávné době chtěl plnit sny v zámoří.
V roce 2008 uvedli Bohumila Modrého do Síně slávy českého hokeje, o 10 let později odhalili v pražkém Hloubětíně jeho pamětní desku s nápisem:
Na památku Ing. Bohumila Modrého (1916–1963),
skvělého brankáře hokejové reprezentace, která vybojovala
na MS v Praze v roce 1947 první titul mistrů světa, o rok později
na olympiádě ve Svatém Mořici místo druhé a v roce 1949
ve Stockholmu podruhé titul mistrů světa.
Zlatý start československého hokeje byl násilně přerušen
v 50. letech ve smyšlených politických procesech. Neprávem bylo odsouzeno
za špionáž a velezradu spolu s Bóžou Modrým 11 hokejových reprezentantů:
Gustav Bubník, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák,
Vladimír Kobranov, Josef Jirka, Zlatomír Červený,
Jiří Macelis, Antonín Španninger, Přemysl Hainý,
Josef Štočk a hostinský Mojmír Ujčík.
Součet trestů byl 77 let a 8 měsíců.
Nechci brát současným hráčům jejich místo na výsluní. Vážím si jejich dřiny, emocí i vítězství. Ale v čase, kdy oslavujeme hokejové „bohy“, si musíme přiznat, že jsme na jednoho opravdového hrdinu zapomněli.
_________
Zdroje:
Česká televize – Dokument „Případ Modrý“ (2023)
https://www.ceskatelevize.cz/porady/13730758532-pripad-modry/
iDNES.cz – „STALO SE 21. ČERVENCE: Zemřel gólman-inženýr „Boža“ Modrý. S legendou tvrdě zatočil režim“
https://www.idnes.cz/hokej/reprezentace/serial-stalo-se-pred-lety-bohumil-modry-hokej-reprezentace-ceskoslovensko-mistr-sveta-vykonstruovany.A200720_010627_reprezentace_elv
iSport.cz – „Smutný hrdina Modrý: Chtěli ho v zámoří, ale místo NHL přišel osudový kriminál“
https://isport.blesk.cz/clanek/blesk-sport/447198/smutny-hrdina-modry-chteli-ho-v-zamori-ale-misto-nhl-prisel-osudovy-kriminal.html
Český rozhlas Plus – „Politika a sport: Mohl hokejista Boža Modrý vyhrát svůj zápas s komunisty?“
https://plus.rozhlas.cz/politika-a-sport-mohl-hokejista-boza-modry-vyhrat-svuj-zapas-s-komunisty-8298495
Hokej.cz – „Bohumil Modrý patřil k nejlepším brankářům světa. Jeho život ovlivnily osudové skutečnosti“
https://www.hokej.cz/hokejka-clanek/bohumil-modry-patril-k-nejlepsim-brankarum-sveta-jeho-zivot-ovlivnily-osudove-skutecnosti/31436
Česká televize – Archiv D: Politický proces s československými hokejisty
https://www.ceskatelevize.cz/porady/12387474945-archiv-d/223471294071028/
