Michael Jackson a bělení kůže: Pitevní zpráva vyvrací zažité mýty

Kolem Michaela Jacksona koluje dodnes mnoho mýtů. V průběhu 80. let se začalo šířit tvrzení, že si zpěvák záměrně bělí kůži, protože se stydí za její tmavou barvu. Divili byste se, kolik lidí tomu dodnes věří. Zkuste se sami zeptat okolí, rodičů a prarodičů. A nejlépe jim za pomoci následujících řádků vysvětlit, jak to s barvou Jacksonovy kůže bylo ve skutečnosti.

Jackson trpěl vitiligem, což je autoimunitní onemocnění způsobující ztrátu pigmentu melaninu. Nemoc se projevuje nepravidelnými bílými skvrnami po těle, což králi popu způsobovalo velké nepohodlí a nejistotu. Jeho kůže se v průběhu let stala viditelně světlejší, což přitahovalo pozornost.

Zpěvák uvedl, že první skvrny se u něj objevily po vydání videoklipu k písni Thriller v roce 1982. Přiznal to roku 1993 během televizního rozhovoru s moderátorkou Oprah Winfrey. Popisoval v něm, že se kvůli flekům na kůži cítil nejistě a že ho zraňovaly spekulace o jeho vzhledu. „Mám kožní onemocnění, které nemohu ovlivnit… bolí mě ty příběhy o tom, že nechci být tím, kým jsem.“ Muzikantův syn Prince tuto diagnózu potvrdil. „Otec mi už v dětství vysvětlil, že má vitiligo. Měl velké komplexy kvůli flekům na kůži a chtěl si vzhled vyrovnat, aby se cítil lépe.“ V rozhovoru s Mikem Tysonem Prince rovněž uvedl, že si myslí, že kromě vitiliga mohl mít jeho otec i lupus, další autoimunitní onemocnění, jež mohlo přispět k umělcově psychickým problémům.

S tím, jak se Jackson vizuálně proměňoval, měnila se i jeho hudba. Stala se političtější, osobnější. V písni Black or White z roku 1991 například vyzývá k rasové rovnosti a jednotě. Kritizuje předsudky a zdůrazňuje, že barva pleti, co se týče vztahů mezi lidmi, není důležitá.

Jackson ostatně v již zmíněném interview s Oprah Winfrey zdůraznil, že nikdy nezpochybňoval svou identitu nebo rasu. Útoky na jeho osobu ho mrzely. Jako příklad uveďme slova, která napsal na Jacksonovo konto afroamerický kulturní kritik Greg Tate v roce 1987 v americkém týdeníku Village Voice: „Další černoch, který se zbláznil, protože mu zrcadlo ukazuje, že jeho obličej neodpovídá severskému ideálu“.

Podobné názory ale se zpěvákovým vystoupením u Oprah Winfrey nevymizely, objevují se i mnoho let poté. Americký filosof Steven Shaviro v jednom svém příspěvku uvedl, že „Jackson se chtěl stát obecně normativním: což znamená, že v bílé nadřazené společnosti se chtěl stát bílým. Ale tím se stal jen něčím ještě osobitějším: jakousi groteskní parodií na bělost, simulací bělosti v podobě zombie a živých mrtvých.“ Text Shaviro na svém blogu publikoval 28. června 2009, tedy tři dny po Jacksonově úmrtí. To už měl k dispozici nespočet informací o zpěvákově diagnóze.

Podle Global Vitiligo Foundation postihuje vitiligo přibližně 1 procento světové populace.Vzácnost výskytu nemoci mohla pochybovače a autory podobných výroků utvrdit v jejich pravdě. Mohl zapůsobit i efekt toho, že když je něco příliš vzácné, je to nepravděpodobné. To si myslel i Lee Thomas, afroamerický televizní moderátor a držitel ceny Emmy, který o svém životě s vitiligem napsal knihu Turning White: A Memoir of Change. Díky prvním skvrnám na své kůži si uvědomil, že Jackson celému světu skutečně nelhal. „Než se to u mě objevilo, pomyslel jsem si, co je to s tím Jacksonem? Pak jsem onemocněl a došlo mi: Panebože, opravdu existuje nemoc zvaná vitiligo,“ řekl. I Thomas své mapy na těle maskoval. Například na ruce, v níž držel mikrofon, nosil rukavici, a stejně jako Jackson se proti slunečnímu záření bránil za pomoci deštníku.

Ačkoliv třináctinásobný držitel ceny Grammy (včetně té za celoživotní dílo, která mu byla udělena posmrtně) byl vůči fanouškům poměrně transparentní, některé lidi přesvědčily až výsledky pitvy. Ta vitiligo potvrdila. Ve zprávě se píše o světlých a tmavších oblastech na Jacksonově kůži. Měl je především na hrudi, břiše, obličeji a pažích. To odporuje tvrzení zdroje zapojeného do vyšetřování Jacksonovy smrti, jenž uvedl, že tělo bylo „bílé od hlavy až k patě jako lilie“.

Zjištění lékařů tedy vyvrací mýtus, že Jackson si svou nemoc vymyslel. Autopsie stvrdila používání depigmentačních krémů. Aby Jackson zmírnil kontrast mezi světlými a tmavými oblastmi kůže, používal konkrétně krém Benoquin, schválený Ústavem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) k depigmentaci. To ostatně tvrdili i dermatologové, kteří zpěváka léčili. Autopsie odhalila i to, že Jackson podstoupil kosmetické zákroky, včetně tetování rtů a obočí. Muzikant také používal speciální opalovací krémy, aby svou kůži chránil před sluncem, protože lidé s vitiligem jsou extrémně citliví na UV záření.

Přestože detektivové po zpěvákově skonu objevili v jeho domě desítky tub bělicích krémů, nebyly uvedeny jako příčina smrti. Jackson zemřel na předávkování propofolem, což je anestetikum používané při operacích. To mu podal jeho osobní lékař Conrad Murray, aby se hudebníkovi lépe spalo. Jackson dostal dávku srovnatelnou s tou, která se používá během anestezie při velkých chirurgických zákrocích. Lék mu Murray podával nitrožilně pravidelně večer po dobu šesti týdnů, kdy pro Jacksona pracoval. A to i přesto, že se obával zpěvákovy závislosti na propofolu. V den úmrtí mu dal i sedativum a lék proti úzkosti. Pomoc Jacksonovi zavolal až po 83 minutách, kdy se ho snažil oživit. Murray byl následně obviněn z neúmyslného zabití. V listopadu 2011 byl shledán vinným, ve vězení si měl odsedět čtyři roky. V říjnu 2013 byl propuštěn a před rokem si otevřel lékařský institut.

Vše výše uvedené odporuje mýtu, že Jackson chtěl „vypadat jako běloch, protože se styděl za svou rasu“. Tato tvrzení se zkrátka nezakládají na pravdě. Zapamatujme si jednou provždy, že Michael Jackson podstupoval bělení kůže jako součást boje s vitiligem, což dokazují nejen prohlášení jeho blízkých a odborníků, kteří jej léčili, ale hlavně pitevní zpráva.

Jistě, mohli bychom spekulovat o tom, že se Jacksonovi vitiligo vlastně „hodilo“, aby obhájil použití speciálních krémů před veřejností. Kombinace tohoto onemocnění a kosmetických zákroků možná vytvořila takový dojem, ale hudebníkův vzhled byl do velké míry výsledkem boje s autoimunitní chorobou (plastické operace ponechme stranou).

Králi popu trvalo mnoho let, než našel způsob, jak tuto nemoc zvládnout, a proto jeho veřejná vystoupení často zahrnovala maskování bílých skvrn make-upem, dlouhými rukávy, nohavicemi, černými brýlemi a kloboukem. Možná tím tak trochu nechtěně vytvořil image, s níž máme jméno Michael Jackson spjaté dodnes.