Rasputin: Otrava kyanidem? Forenzní zpráva tuto teorii vyvrací

Grigorij Jefimovič Rasputin (1869–1916) byl mystik a léčitel pocházející z chudých poměrů v západní Sibiři, který si získal výjimečný vliv u ruského cara Mikuláše II. a carevny Alexandry Fjodorovny. Ten byl založen na přesvědčení, že dokáže léčit careviče Alexeje, který trpěl hemofilií, tzv. „královskou nemocí.“ Rasputin si díky tomu získal carevninu důvěru, což vyvolávalo odpor a zášť v aristokratických kruzích i mezi širší veřejností. Jeho přítomnost u dvora byla spojována s politickou nestabilitou a rozkladem carského režimu.

Rasputin byl kontroverzní postavou, jíž mnoho lidí obviňovalo z manipulace carevnou, sexuálních excesů a politické korupce. Propaganda ho vykreslovala jako „-„šíleného mnicha“ nebo „svatého ďábla“. Tyto kontroverze vedly k jeho vraždě 30. prosince 1916 v petrohradském Jusupovově paláci.

Pojďme obrátit Rasputinovu slávu naruby a podívat se na to, jak s největší pravděpodobností doopravdy zemřel.

Hlavním aktérem Rasputinovy vraždy byl Felix Felixovič Jusupov (1887–1967), příslušník jedné z nejbohatších aristokratických rodin v Rusku. Jusupov studoval v letech 1909–1912 na University College v Oxfordu. Na studia ho vyslali blízcí ve snaze zkrotit jeho extravagantní a nevázané chování. Jusupov byl spřízněný s carem prostřednictvím svého sňatku s neteří cara Mikuláše II., kterou si vzal po návratu z univerzity za ženu. I Jusupov věřil, že Rasputinův rostoucí vliv na carský pár přispívá k destabilizaci Ruska.

Proto ho vylákal společně s dalšími spiklenci do svého paláce pod záminkou společenského setkání. Během noci se Rasputina pokusili několika způsoby zabít – údajně mu podali otrávené jídlo, střelili ho a nakonec utopili v řece Malá Něvka. Tyto dramatické události popsal Jusupov ve své autobiografii Lost Splendour (1953). Po bolševické revoluci v roce 1917 uprchl s manželkou do Francie, kde strávil zbytek svého života.

Jeho verze události byla v posledních letech zpochybněna, mimo jiné i díky moderní forenzní analýze. A to především ona pasáž o otravě kyanidem.

Před publikací forenzní zprávy v roce 2024 existovalo několik teorií o neúspěšné otravě Rasputina kyanidem. Některé stále kolují na internetu, zejména na lifestylových serverech a magazínech.

Podle nejrozšířenější teorie spiklenci nabídli Rasputinovi koláče a víno obsahující smrtelnou dávku kyanidu, avšak jed na něj údajně nepůsobil. To bylo často interpretováno jako důkaz Rasputinovy nadpřirozené odolnosti.

V roce 2017 shrnul The Guardian vědecké hypotézy, které se snažily vysvětlit, proč kyanid Rasputina nezabil. Uvádím je sem pro zajímavost v bodech:

Další zajímavou teorií, která byla publikována v odborné toxikologické literatuře, je hypotéza, že Rasputin mohl přežít otravu kyanidem díky konzumaci syrového česneku. Je známo, že mystik měl jednoduché venkovské stravovací návyky, jež mohly zahrnovat častou konzumaci této potraviny. Podle studie publikované v roce 2022 v časopise Chemical Research in Toxicology obsahuje česnek látky, které mohou částečně neutralizovat účinky kyanidu. Pokud tedy léčitel konzumoval větší množství syrového česneku před vraždou, jeho tělo mohlo být do určité míry „předem chráněno“ proti jedu. Ačkoli chemické vlastnosti česneku mohou vysvětlovat neúspěch kyanidové otravy, nebylo možné toto tvrzení ověřit, protože Rasputinovo tělo nebylo podrobeno podrobné toxikologické analýze.

A poslední teorií, kterou bych tu ráda zmínila, je, že celá historka o neúspěšné otravě kyanidem byla smyšlená a pochází z hlavy samotného Jusupova ve snaze dramatizovat okolnosti Rasputinovy smrti. Podle této interpretace mohl Jusupov dodat příběhu o otravě kyanidem prvky mystiky, aby ospravedlnil brutálnost vraždy, podpořil svůj obraz hrdiny a celkově přitáhl čtenáře svých memoárů. Tuto teorii podporuje fakt, že důkazy o otravě kyanidem nebyly nikdy jednoznačně prokázány, jak si povíme níže.

Historik Andrew Cook se ve své knize To Kill Rasputin - The Life and Death of Grigori Rasputin z roku věnuje důkladnému zkoumání okolností Rasputinovy smrti. Při psaní knihy se vydal na rozsáhlé pátrání po Rusku, Evropě i britských tajných archivech. Byl rovněž historickým konzultantem dokumentu o Rasputinovi v rámci série BBC Timewatch. Klíčové objevy však přišly až po odvysílání dokumentu a poprvé se objevují právě v Cookově knize.

Zmíněný historik požádal profesora Derricka Poundera, forenzního patologa a vedoucího Katedry soudního lékařství na Univerzitě v Dundee, o nezávislou analýzu původní pitevní zprávy, autoptických materiálů a fotografií, které získal v Rusku.

Profesor Pounder dospěl k závěrům, které zpochybnily dlouho tradované mýty o Rasputinově smrti. Analýza ukázala, že Rasputin nebyl otráven ani udušen. Smrtelnou se ukázala střela do čela, která podle balistických důkazů pocházela z pistole britského tajného agenta. Pokud by vás zajímalo více, informace najdete v tiskové zprávě Univerzity v Dundee s názvem Uncovering the truth of the death of Rasputin. Já se chci věnovat především nejnovější forenzní zprávě, která byla publikována na začátku roku 2024.

Dle forenzní zprávy The death of Rasputin—A forensic evaluation Rogera W. Byarda, publikované v únoru 2024 v časopise Forensic Science, Medicine and Pathology, Rasputin rovněž zemřel na následky střelného zranění, nikoliv otravy kyanidem, jak to popisuje Jusupov.

Nejpřesvědčivějším důkazem okolností léčitelovy smrti je posmrtná fotografie, jež odhaluje střelnou ránu uprostřed čela. Rána vykazuje otisk hlavně zbraně kolem dolního a pravého okraje. Na fotografii (ve zprávě, která je volně ke stažení, je otištěna, ale já ji sem dávat vzhledem ke grafičnosti nebudu) zároveň chybí jakékoliv známky popálení od střelného prachu nebo usazeniny sazí, což naznačuje, že šlo o přímý kontaktní výstřel. Tento detail zpochybňuje tradiční popis událostí, podle kterého Rasputin zemřel na následky otravy, střelby z větší vzdálenosti či utopení. Ze zprávy tak vyplývá, že Rasputin byl smrtelně zasažen ještě předtím, než byl vržen do řeky.

Během pitvy navíc nebyly v těle nalezeny stopy po kyanidu, což by potvrdilo, že otrava nikdy neproběhla. Tvrzení, že Rasputinovi byl podán jed v jídle, ale neměl žádný účinek, je tudíž zpochybněno.

Důkazy říkají jediné – verze událostí popisující Rasputinovu smrt v důsledku střelby, je mnohem prostší než často přikrášlené a senzacechtivé příběhy prezentované (neje) Jusupovem. Snad jsem vás nezklamala, ale přinesla vám obšírnější pohled na událost, která je často romantizována nejen na českých lifestylových webech. Ostatně to je i důvod, proč tyto demytizující články na Médiu píši. Děkuji vám za přízeň!