Článek
Se zahájením druhé řady populárního seriálu Hra na oliheň (Squid Game) na streamovací platformě Netflix se opět rozvířila debata o tom, co tvůrce Hwang Dong-hyuka inspirovalo k vytvoření tohoto děsivě realistického příběhu. TikTok, YouTube, Facebook i Instagram jsou plné fanouškovských videí, konspirací a postřehů. S tím se šíří i informace o tom, že brutální hra má reálný předobraz. Pojďme obrátit slávu Squid Game naruby a podívat se na inspiraci k jejímu vzniku podrobněji.
Jihokorejské „výchovné“ centrum
Jednou z teorií, které se šíří na sociálních sítích, je tvrzení, že seriál vychází ze skutečných událostí v zařízení známém jako Brothers Home, jež v 80. letech v Jižní Koreji sloužilo jako „výchovné“ centrum. Brothers Home bylo jedno z mnoha zařízení vytvořených jihokorejskou vládou v 70. letech v rámci snahy o „očistu“ ulic před blížícími se Olympijskými hrami v Soulu v roce 1988. Tato zařízení měla sloužit k „výchově“ marginalizovaných skupin, jako byli bezdomovci, sirotci, lidé s postižením či ti, kteří neměli platné doklady. Ve skutečnosti však šlo o tábory s krutými podmínkami, kde docházelo k mučení, znásilňování, nucené práci, a dokonce i vraždám.
Brothers Home se nacházelo v Busanu a za sociální zařízení poskytující péči a vzdělání chudým, bezdomovcům a dětem bez domova se aktivně vydávalo mezi lety 1975 a 1987. Ve skutečnosti ale fungovalo jako brutální detenční centrum, kde byli lidé drženi proti své vůli, často za neexistující zločiny. Mnozí z těch, kteří byli do Brothers Home zavlečeni, byli podrobeni nelidským podmínkám, nuceni k otrocké práci a zažili fyzické i sexuální násilí. Podle svědectví přeživších zde během dvanácti let zemřelo více než 500 lidí.
Policie a centra dostávala finanční odměny za počet lidí, které zadržela, což vedlo k masovým únosům. Televize CNN v této souvislosti v roce 2016 upozornila na to, že méně než 10 % zadržených osob byli skuteční „tuláci“. Většina byla násilně odvezena z ulic nebo předána vlastními rodinami. Tato fakta zpochybňují tvrzení, že zařízení mělo plnit sociální funkci. Mezi lety 1976 a 1987 zde bylo nezákonně zadržováno asi 38 000 lidí.
Děti i dospělí byli v Brothers Home organizováni do vojensky strukturovaných skupin, přičemž vedoucí skupin měli určité výhody, pokud udržovali přísnou disciplínu. Podmínky v zařízení byly otřesné – nedostatek jídla, přelidněné ubikace, nedostatečná hygiena a všudypřítomný strach z násilí nebo smrti byly běžnou realitou.
V roce 1987 byla zařízení jako Brothers Home uzavřena poté, co několik vězňů uprchlo a zveřejnilo pravdu o tom, co se za zdmi dělo. Ačkoli byl vedoucí zařízení Park In-guen zatčen, jeho trest byl nízký a žádná skutečná spravedlnost pro oběti nepřišla. Dlouholetá mlčenlivost o těchto událostech a absence odpovědnosti vedly mnoho přeživších k tomu, aby dodnes bojovali za vyšetření těchto zločinů a uznání utrpení, jež s sebou nesly.
Podle nich byly podmínky v místě natolik extrémní, že je přirovnávají k vězeňským táborům. Například Han Jong-sun, který byl spolu se svou sestrou unesen do jednoho z center, popsal, jak byl násilně odvlečen z ulice. „Když jsme se bránili, začali nás bít,“ řekl v rozhovoru pro BBC. Další svědectví mluví o sexuálním zneužívání, bití, a dokonce i o smrti těch, kteří se snažili uprchnout. „Hry“ zde pak měly fungovat jako forma trestu.
Teprve po desítkách let se podařilo dosáhnout určité spravedlnosti díky rozhodnutí vládní komise, jež uznala, že Brothers Home představovalo závažné porušení lidských práv státem. Doporučila proto oficiální omluvu a pomoc přeživším. Ti totiž čelili po propuštění stigmatizaci, psychickým problémům a sociálnímu vyloučení, přičemž někteří se rozhodli pro extrémní formy protestu, jako jsou hladovky, aby přitáhli pozornost k této kauze.
Skutečná inspirace? Tvůrce mluví jinak
Inspiroval se tedy tvůrce skutečně tímto místem? Podle analýzy serveru Snopes.com, který se přímo specializuje na ověřování faktů a vyvracení mýtů, nikoliv. Ačkoliv skutečná historie Brothers Home a její podobnosti se Squid Game mohou fascinovat, neexistuje žádný důkaz, že by tvůrce seriálu přímo čerpal inspiraci z tohoto krutého centra. Samozřejmě některé paralely jsou nepřehlédnutelné. Například myšlenka nuceného „náboru“ hráčů ve Squid Game připomíná, jak lidé v Brothers Home mizeli z ulic. Podobně jako v seriálu, i v těchto zařízeních se objevila hierarchie, kde privilegovaní vězni dostávali moc nad ostatními, což často vedlo k násilí a zneužívání.
Dalším podobným rysem je téma vykořisťování. V Brothers Home vězni nuceně vyráběli zboží, například hračky nebo boty, bez jakéhokoli ohodnocení. Ve Squid Game zase hráči riskují své životy pro peněžní odměnu, což reflektuje krutost kapitalistického systému, kterou Hwang Dong-hyuk chtěl alegoricky vykreslit. Ten zároveň opakovaně uvedl, že hlavní inspirací pro Squid Game byla jeho osobní zkušenost s finančními problémy během ekonomické krize v roce 2009, kdy čelil dluhům a zoufalství. Také čerpal z japonských mang, jako jsou Battle Royale nebo Liar Game, a z korejských dětských her, jež hrál jako malý. V rozhovoru pro Variety Hwang uvedl: „Chtěl jsem vytvořit příběh, který by ukázal extrémní konkurenci a nerovnost v moderní společnosti.“
Nehledejme v tom senzaci
Jak vyplývá z výše uvedeného, přestože Squid Game a Brothers Home sdílejí temné motivy lidského utrpení a vykořisťování, neexistuje mezi nimi přímé spojení. Nehledejme tedy senzaci tam, kde není. Příběh seriálu je dílem tvůrčí fantazie, inspirované osobními zkušenostmi a sociálními problémy. Skutečná historie Brothers Home je však připomínkou toho, jak tenká může být hranice mezi fikcí a realitou, zejména když jde o příběhy boje, nerovnosti a lidské důstojnosti.
