Rekonstrukce odhalila Kleopatřinu skutečnou tvář. Královna krásy? Ani omylem

Nové rekonstrukce ukazují, že Kleopatra byla sice královna se vším všudy, ale ideál krásy z obálky časopisu byste z ní asi neudělali. Pojďme si rozebrat, kdo vlastně byla, jak vypadala a proč se o jejím vzhledu dodnes vedou diskuse vášnivější než římský senát v době krize.

Kleopatra pocházela z řecké dynastie Ptolemaiovců, která vládla Egyptu po smrti Alexandra Velikého. Ačkoli byla etnicky Řekyně, snažila se přiblížit egyptské kultuře přijetím faraonských titulů, uctíváním místních bohů a podporou egyptského umění a architektury.

Narodila se kolem roku 69 př. n. l. jako dcera Ptolemaia XII. Její matka není historicky jistě identifikována, ale někteří historici se domnívají, že mohla být také jménem Kleopatra. V roce 58 př. n. l. byl její otec vyhnán z Egypta, což vedlo k politickým zmatkům a bojům o trůn. Po vyhnání Ptolemaia XII. se Kleopatra a její otec uchýlili do Říma a později do Efezu. S pomocí římských spojenců, včetně Marka Antonia, se Ptolemaios XII. vrátil k moci a Kleopatra se začala aktivně podílet na politickém dění.

Kleopatra navázala vztah s Juliem Caesarem, s nímž měla syna. Tento vztah posílil její postavení, ale také vyvolal kontroverze v Římě. Po Caesarově vraždě v roce 44 př. n. l. se Kleopatra vrátila do Egypta. Navázala politické a osobní spojenectví s Markem Antoniem. Jejich vztah byl předmětem římské propagandy, která Kleopatru často vykreslovala jako svůdnou a manipulativní cizinku, ohrožující římské hodnoty.

V roce 31 př. n. l. došlo k rozhodující bitvě u Actia, kde byly síly Kleopatry a Marka Antonia poraženy Octavianem (pozdějším císařem Augustem). Tato porážka vedla k jejich sebevraždám a začlenění Egypta do Římské říše. Její smrt znamenala konec ptolemaiovské dynastie a začátek římské provincie Egypt. Její život a smrt se staly námětem mnoha uměleckých děl a legend.

Jak už jsme zmínili v úvodu, rekonstrukce vzhledu Kleopatry VII., poslední panovnice Ptolemaiovského Egypta, se zásadně odlišují od jejího běžného zobrazení v popkultuře. Zatímco moderní filmy a obrazy ji často vykreslují jako femme fatale s jemnými a dokonale symetrickými rysy, historické artefakty, jako jsou mince, busty a reliéfy, odhalují odlišný obraz.

Moderní rekonstrukce totiž nabízejí realističtější pohled na to, jak Kleopatra skutečně vypadala:

Tato rekonstrukce odborníka M. A Ludwiga je založena na bustě z Altes Museum v Berlíně, která je považována za jedno z nejvěrnějších zobrazení Kleopatry. Tato busta, spolu s dalšími artefakty, poskytuje cenné informace o jejích fyzických rysech. Měla mírně zahnutý nos, silnou bradu, plné rty a ostře řezané rysy.

Podívejme se na další historické artefakty. Na mincích panovnice zobrazena se zdůrazněnými, někdy až mužnými rysy – podle některých historiků záměrně, aby působila silněji. Její účes byl typický pro helénistickou módu, kdy byly vlasy rozdělené do pruhů a svázané v uzlu na zátylku. Kleopatra rovněž nosila diadém, který podtrhoval její královský původ.

Výrazné zpodobnění Kleopatry nalezneme i na egyptských reliéfech, kde je vyobrazena v královském oděvu a jako božská bytost, ne obyčejný člověk. Některé helénistické mramorové busty možná zachycují její podobu, ale žádná není označena jejím jménem.

Jedním z hlavních důvodů, proč Kleopatřina podoba byla často idealizována, je přetrvávající vliv kulturních představ o kráse. Ve starověku byla atraktivita spojena spíše s inteligencí, charismatem a politickou schopností než se samotným fyzickým vzhledem.

Starověké zdroje, například Plútarchos, zdůrazňují, že Kleopatřina přitažlivost nespočívala pouze v její kráse, ale především v jejím šarmu, vzdělání, vtipu a kultivovaném projevu. Takové zobrazení je v ostrém kontrastu s obrazem, který nabízí například film s Elizabeth Taylor – ta je zobrazena jako nesmírně půvabná a přitažlivá žena podle standardů Hollywoodu 60. let.

Je třeba také vzít v úvahu politickou propagandu. Římané, zejména Octavianus (pozdější císař Augustus), zobrazovali Kleopatru jako nebezpečnou svůdkyni a hrozbu pro římské hodnoty, což mohlo vést k jejím záměrným karikaturám. Však umění i literatura ji často líčí jako ženu, jež využívala ženský půvab k ovládání mocných mužů. Není ale jediná – v dějinách bylo více vládkyní, které veřejnost nebo protivníci osočovali z toho, že svou autoritu držely hlavně díky sexualitě. Historici tento způsob vnímání nazývají termínem „královna-děvka“. Typickým příkladem je Marie Stuartovna – když přišla v 16. století o trůn, dav ve Skotsku na ni během odvádění křičel „Upalte děvku!“.

Kleopatra se stala terčem podobné očerňovací kampaně ze strany Římanů, kteří systematicky útočili na její pověst i vzhled. Proto ani mince nelze brát doslova – například na mincích z období jejího manželství s Markem Antoniem je její podobizna upravena, aby lépe ladila s římskými ideály krásy. Dokonce i současné obrazy byly často ovlivněny politickými a ideologickými zájmy své doby. Egyptolog Robert Bianchi tvrdí, že v Kleopatřině době „neexistoval koncept portrétu tak, jak ho chápeme na Západě“.

Otázku Kleopatřina etnického původu rovněž nelze ignorovat. Ptolemaiovci byli původem Makedonci, ale po více než tři století vládli Egyptu a mohlo dojít ke genetickému míšení s místním obyvatelstvem. Makedonie nevylučuje možnost tmavší pleti, většina tradičních zobrazení však Kleopatru idealizuje podle dobového vkusu. Často se proto předpokládá, že panovnice měla světlejší pleť, jak ji tradičně zachycuje evropské umění.

Historik Michael Grant dokonce tvrdí, že „neměla v žilách ani kapku egyptské krve“. Přesto zůstává část jejího původu nejasná, zejména co se týče matky a prarodičů – což otevírá prostor i pro jiné možnosti.

Vnímání Kleopatřiny krásy a inteligence se v průběhu dějin výrazně lišilo a často odráželo politické či kulturní potřeby dané doby. Po občanské válce ji císař Augustus vykreslil jako nebezpečnou a cizí svůdkyni, čímž se snažil ospravedlnit konflikt mezi samotnými Římany. Historik Cassius Dio naopak hovořil o „ženě neobyčejné krásy“. Plutarch, jeden z nejvlivnějších antických životopisců, byl ve svém hodnocení střízlivější. Uznal, že Kleopatřina fyzická krása nebyla výjimečná, ale vyzdvihoval její šarm, inteligenci a schopnost mluvit mnoha jazyky.

William Shakespeare pak ve své hře Antonius a Kleopatra představil královnu jako fascinující a nevyzpytatelnou osobnost, jejíž kouzlo přetrvává i navzdory věku. „Věk ji nemůže uvadnout, ani zvyk otupit její nekonečnou rozmanitost,“ napsal.

I dnes se postava Kleopatry znovu stává předmětem debat – tentokrát kulturních. Když byla do role Kleopatry obsazena izraelská herečka Gal Gadot, část veřejnosti protestovala a požadovala herečku afrického původu. Myšlenka Kleopatry jako černošky se však objevila už v 19. století – například v soše Williama W. Storyho, která ji zobrazovala s africkými rysy jako symbol emancipace.

Přesná podoba Kleopatry zůstává i nadále tajemstvím. Archeologické nálezy a historické prameny nabízejí jen střípky, které se často rozcházejí. S velkou pravděpodobností královnou krásy nebyla ani omylem (samozřejmě s ohledem na parametry dnešních soutěží, v nichž se fyzický vzhled posuzuje podle kritérií doby či země), ačkoliv si to mnozí z nás vlivem popkultury myslí.

Je však jisté, že Kleopatřina skutečná síla nespočívala ve vzhledu – ale v charismatu, vzdělanosti a politické obratnosti. Dokázala vládnout jednomu z nejmocnějších království starověku a představovala takovou hrozbu, že ji Augustus musel veřejně očerňovat.

_____

Zdroje:

https://allthatsinteresting.com/what-did-cleopatra-look-like

https://www.historyextra.com/period/ancient-egypt/the-face-of-cleopatra-was-she-really-so-beautiful/

https://www.realmofhistory.com/2023/06/24/history-reconstruction-cleopatra/

https://www.royaltynowstudios.com/blog/what-did-cleopatra-look-like

https://www.livescience.com/archaeology/ancient-egyptians/what-did-cleopatra-egypts-last-pharaoh-really-look-like