Článek
Seal, vlastním jménem Seal Henry Olusegun Olumide Adeola Samuel, je britský zpěvák a skladatel, známý svými hity jako Kiss from a Rose nebo Crazy. Narodil se v roce 1963 v Londýně a má nigerijsko-brazilské kořeny. Vyrůstal v pěstounské péči a jeho život nebyl nijak jednoduchý. Již v mládí se potýkal s pocitem odlišnosti, osamění a nedostatečnosti. To vše se prohloubilo, když se na jeho tváři začaly objevovat první známky nemoci, kterou tehdy nikdo neuměl přesně pojmenovat.
Pojďme si obrátit Sealovu slávu naruby a podívat se na příčinu jeho jizev na tváři podrobněji.
Zase ty konspirace
V průběhu let se okolo jeho vzhledu rozšířila řada konspiračních teorií. Kvůli tvaru a umístění jizev na tvářích si mnozí fanoušci začali vymýšlet dramatické scénáře. Jedna z nejrozšířenějších teorií tvrdila, že se Seal zapletl do pouliční rvačky nebo že šlo o důsledek útoku nožem – to byla představa podporovaná jeho nelehkým dětstvím v chudých londýnských čtvrtích.
Další spekulace zahrnovaly rituální jizvení, což média i někteří fanoušci připisovali jeho nigerijskému původu. Seal však tuto verzi s úsměvem odmítl. „Lidé chtějí, aby ty jizvy byly spojené s nějakým kmenem. To je prostě povaha médií a lidské představivosti,“ řekl zpěvák v rozhovoru pro Jet Magazine.
Mezi další, často až bizarní teorie patřilo, že měl zpěvák nehodu na motorce, byl zasažen do obličeje při nošení brýlí nebo ho pokousal vlk. Domněnku o rvačce možná nechtěně podpořil sám Seal verzí, kterou používal v rozpravách se svými potomky: „Řekl jsem svým dětem, že jsem k jizvám přišel, když jsem bojoval se zlými duchy.“
I když tyto historky znějí napínavě, pravda je méně dramatická, ale možná o to hlubší a bolestivější – jizvy jsou výsledkem nevyléčitelné nemoci, která ovlivnila Sealův život na všech úrovních, včetně jeho uměleckého vyjádření.
Nejdřív malý flek, pak zhoršení
Sealovy charakteristické jizvy na obličeji jsou výsledkem nemoci zvané discoidní lupus erythematodes (DLE). Toto autoimunitní onemocnění postihuje kůži a zanechává trvalé jizvy. „Vzpomínám si na své 21. narozeniny. Pamatuji si, jak se mi na jedné straně obličeje začal objevovat malý flek a pak se to postupně zhoršovalo,“ řekl zpěvák v interview.
Ačkoliv vyhledal lékaře, nikdo nevěděl, o co se jedná. Seal si proto dlouho myslel, že jde jen o podráždění pokožky nebo alergickou reakci. Někteří mu říkali, že to bude akné, jiní nabízeli steroidní masti. Mezitím se jeho stav zhoršoval – pokožka na obličeji mu praskala, krvácela a zanechávala po sobě hluboké jizvy. „Tohle pokračovalo věky. Až když jsem se proslavil a zbohatl, jsem mohl navštívit špičkového specialistu, který mi konečně diagnostikoval lupus,“ vysvětlil.
Diagnóza, příčina, léčba
Sealova forma nemoci naštěstí není tak závažná jako systémový lupus, jenž postihuje orgány. Discoidní lupus erythematodes totiž zasahuje „pouze“ kůži. Projevuje se kulatými, zánětlivými lézemi, nejčastěji na obličeji a pokožce hlavy. Tyto léze mohou být červené, šupinaté a mohou vést k trvalým jizvám a změnám pigmentace. V některých případech může DLE způsobit i trvalou ztrátu vlasů, pokud postihne vlasovou pokožku.
Přesná příčina DLE není zcela objasněna. Předpokládá se, že kombinace genetických predispozic a vnějších faktorů, jako je expozice ultrafialovému záření, může toto onemocnění vyvolat. Mezi faktory, které mohou přispět k rozvoji lupusu, patří viry, chemikálie a genetická výbava člověka. Podle Lupus Foundation of America má lupus přibližně 1,5 milionu Američanů. U lidí afrického, asijského a indiánského původu je přitom pravděpodobnější, že se u nich tato nemoc vyvine. Kouření je dalším rizikem, které může zhoršit průběh DLE a snížit účinnost léčby. Předpokládá se také, že roli v rozvinutí tohoto onemocnění mají i ženské hormony. Ženy jsou totiž statisticky DLE postiženy mnohem častěji než muži. Platí to zejména pro období reprodukce, protože to jsou hladiny hormonů nejvyšší.
Diagnóza se obvykle stanovuje na základě klinického vyšetření a potvrzuje se kožní biopsií. Léčba zahrnuje aplikaci topických kortikosteroidů ke snížení zánětu a použití antimalarik k potlačení imunitní reakce. Důležitá je také ochrana před slunečním zářením, protože UV záření může zhoršit příznaky.
Sealův život s DLE
Onemocnění zanechalo na umělcově obličeji trvalé jizvy, které se staly jeho charakteristickým znakem. Také mu DLE výrazně poškodil pokožku hlavy, což způsobilo vypadávání vlasů. Před 13 lety napsal Seal pro The Guardian o své nemoci článek, v němž přiznává, že si jednou za tři dny holí hlavu: „Když jsem prorazil se svým prvním hitem Killer, měl jsem dredy, ale omrzely se mi. V roce 1993 nebo 1994 jsem je shodil. V dohledné době si vlasy nenechám znovu narůst.“ A jak zpěvák napsal, tak udělal. Dnes už si jej nikdo nedokáže představit jinak než holohlavého, ačkoliv pro změnu svého účesu měl hlubší důvody.
Seal v několika rozhovorech přiznal, že v mládí pro něj byly jizvy zdrojem hlubokého studu. Ztratila se jeho sebedůvěra, vyhýbal se lidem a ztrácel pocit vlastní hodnoty. Přesto ho jizvy paradoxně naučily přijmout sám sebe. Pokud byste se ho dnes zeptali, jestli by něco změnil, odpověděl by vám, že nikoliv. Navzdory počátečním traumatizujícím zážitkům spojeným s onemocněním se totiž Seal naučil své jizvy přijmout. „Myslím, že mi dodávají charakter,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro Yahoo.
Problémy, co nejsou vidět navenek
Sealova nemoc je už několik let pod kontrolou, což ale neznamená, že je zcela zdravý. Kromě autoimunitního onemocnění se potýká i s tím duševním. Jedna z největších výzev, které držitel několika cen Grammy čelil mimo fyzické zdraví, byla zkušenost s panickými atakami a úzkostmi.
První ataka přišla během nahrávání ve studiu – náhle mu zrychlil tep, cítil se, jako by měl infarkt, a musel být převezen do nemocnice. „Poprvé, když jsem měl panickou ataku, jsem pospíchal do nemocnice v přesvědčení, že umírám na infarkt,“ řekl ve videu. „Díky tomu chovám empatii a porozumění k lidem, kterým se pomoc nedostane. Není to ostuda, není potřeba trpět pocitem viny, pokud o pomoc požádáte nebo o svých problémech budete mluvit. Je jedno, pokud jde o terapii, nebo popovídání s kamarádem. Musí se to sdílet,“ dodal.
Tehdy se začal více zajímat o mentální zdraví. Hledal způsoby, jak úzkosti zvládat. Sport, běh a pravidelná fyzická aktivita se pro něj staly nejen fyzickou očistou, ale i psychickou kotvou. Meditace mu zase pomáhá zpomalit myšlenky, nahlédnout do svého nitra a udržet vnitřní klid. „Nesedím na zadku a nebrečím kvůli tomu, že mám lupus nebo úzkosti. Ne náhodou jsem byl obdarován hlasem a zpívám tak, že to lidi nějak zasáhne. Věřím, že můj údel je komunikace. A to je požehnání,“ myslí si.
Umění vzniká z bolesti
Tímto nastavením je Seal pěkným příkladem, jak lze překonat osobní výzvy a přijmout sebe sama navzdory fyzickým změnám způsobeným onemocněním. Jeho otevřenost v diskusi o DLE přispívá k osvětě o této nemoci a inspiruje ostatní, aby se vyrovnali s vlastními zdravotními problémy.
A jak už to tak bývá, Seal jako umělec přetavil svou „nevýhodu“ do hudby. Boj s nemocí vtiskl do svých textů, emocí a výrazů. Podle něj každé umění vzniká z určité počáteční bolesti nebo nepřízně – to je to, co tvoří jeho podstatu. „A není to něco, co přežijete: jakmile to zažijete, je to stále s vámi. Tvoří to součást vašeho make-upu – pravděpodobně je to důvod, proč ho nosíte,“ řekl v roce 1996 pro The New York Times.
