Článek
Česká kuchyně bývá neprávem nálepkována jako těžká a nezdravá. Ale ruku na srdce, existuje něco, co pohladí po duši víc než jídlo, které stálo pár korun a vonělo celým domem?
Možná to znáte. Jdete do moderního bistra, dáte si avokádový toast za dvě stovky, vypadá to krásně na Instagramu, ale… za hodinu máte hlad a pocitově tomu „něco chybí“. A pak si vzpomenete na neděli u babičky. Na tu chvíli, kdy se otevřela trouba a vyvalila se vůně pečeného masa nebo kynutých buchet. To nebyl jen přísun kalorií. To byl domov.
Dnes, kdy ceny potravin letí vzhůru, je ten pravý čas přestat ohrnovat nos nad „obyčejnými“ jídly a znovu objevit genialitu našich předků. Dokázali totiž z mála vyčarovat hostinu.
Kouzlo „zbytků“ aneb hostina za hubičku
Dnešní gastronomie často plýtvá. Vyhazují se odřezky, slupky, starší pečivo. Naše babičky? Ty neznaly slovo odpad. Všechno byla surovina. Vezměte si takové šunkofleky. Původně jídlo, které mělo zužitkovat zbylé uzené maso a těstoviny. Ale když se to udělá poctivě, s domácími fleky, zalije se to smetanou a vajíčkem a nechá se to zapéct dozlatova, vznikne něco, co se vyrovná kdejakým italským lasagním. A ta křupavá kůrčička na povrchu? O tu se u stolu sváděly bitvy.
Nebo zemlbába. Pro spoustu lidí strašák ze školní jídelny, kde ji dělali vysušenou. Ale poctivá žemlovka z vánočky nebo rohlíků namočených v mléce, proložená tvarohem a jablky ze zahrady a s čepicí ze sněhu? To je dezert, který by v zahraničí prodávali v luxusních cukrárnách jako „Bohemian Apple Delight“. U nás je to večeře za pár korun. Je to důkaz, že k vytvoření něčeho skvělého nepotřebujete lanýže, ale nápad a lásku.
Zajímavost: Věděli jste, že mnoho receptů, které dnes považujeme za klasiku, vzniklo v obdobích krize? Například bramborák byl původně jídlem chudých v podhorských oblastech, dnes je to vyhledávaná pochoutka na vánočních trzích, kde za něj neváháme dát i sto korun.
Brambora jako národní poklad
Jsme národ bramborářů a měli bychom na to být hrdí. Zatímco svět šílí po quinoy a kuskusu (nic proti nim), my máme hlízy, ze kterých se dá uvařit tisíc jídel. Vzpomínáte na škubánky s mákem? Nebo na placky pečené nasucho na tálech kamen, které se pak jen potřely sádlem nebo povidly? Kdo nezažil tu chuť, když si do horké placky kousnete a na bradě vám zůstane trochu omastku, nepochopí.
Je to chuť dětství. Je to chuť bezpečí. A co teprve poctivá bramborová kaše? Ne ta z prášku, která chutná jako rozmočený papír. Ale ta opravdová, s máslem, mlékem a osmaženou cibulkou navrchu. K tomu stačí obyčejný karbanátek nebo volské oko a máte jídlo, které vás zasytí na půl dne a stojí méně než jedno espresso v centru Prahy.
Polévka je grunt (a lék na všechno)
V moderním shonu na polévky zapomínáme, nebo je nahrazujeme instantními kelímky. Velká chyba. Česká polévková kultura je unikát. Silný hovězí vývar s játrovými knedlíčky nás stavěl na nohy po nemoci dávno předtím, než jsme znali doplňky stravy a vitamínové tablety. A poctivá kulajda se zastřeným vejcem? To je symfonie chutí – sladká, kyselá, slaná, krémová. Houby, které jsme si v létě sami nasbírali v lese (další krásná česká tradice!), kopr a brambory. Náklady minimální, zážitek maximální.
Sladká tečka, která provoní neděli
Francouzi mají makronky, Italové tiramisu. Jsou skvělé, jistě. Ale nic se nevyrovná pekáči čerstvých českých buchet. Těsto kynuté teplem domova, náplň z tvarohu, máku nebo povidel. Když jsou čerstvé, jsou měkké jako obláček. Vůně kynutého těsta má prokazatelně uklidňující účinky. Je to aromaterapie, kterou si můžeme dopřát všichni. A co teprve dukátové buchtičky s šodó nebo vanilkovým krémem? Jídlo, které rozděluje národ na dva tábory (milovníci vs. odpůrci), ale pro většinu z nás je to sladká vzpomínka na časy, kdy největším problémem bylo, jestli můžeme jít ven.
Nestyďme se za to, co nám chutná
Často podléháme dojmu, že abychom byli „světoví“, musíme jíst světově. Že knedlík je sprosté slovo a omáčka je hřích. Není to pravda. Česká kuchyně, když se dělá z kvalitních surovin a nepřehání se to s množstvím, je plnohodnotná a úžasná. Je to jídlo typu „comfort food“, čili jídlo pro pohodu. V nejisté době, plné stresu a zdražování, je návrat k těmto jistotám přesně to, co potřebujeme.
Není důvod závidět sousedům. Máme svíčkovou, kterou trpělivě špikujeme a pasírujeme hodiny. Máme koprovku, která je buď láskou na celý život, nebo nenávistí. Máme jídla, která mají příběh. Místo toho, abychom nadávali na to, jak je všechno drahé, zkusme se tento víkend vrátit ke kořenům.
Na jaké jídlo jste si během čtení tohoto článku vzpomněli vy? Napište do komentářů pro ostatní další nápad na skvělý pokrm.
