Článek
Poslední dobou registruju snahy o to, aby se pachatelé trestních činů mohli „vykoupit“.
Je to vysloveně nebezpečné a divím se, že lidé, kteří právo studovali, jsou za. Jeden z důvodů prý je, že jsou přeplněné věznice. Tak postavím buď nové, nebo se zamyslím, proč jsou věznice plné – ale nebudu dávat možnost vykoupit se!
Následující řádky jsou určeny i pro právníky, soudce, obhájce, advokáty a všechny, kteří s právem pracují, tvoří ho a dle něj pak soudí. Určitě téměř každý zná někoho z oboru, kterému článek může poslat, a ten mu na to řekne názor svůj.
Podívejte se prosím, jak to vnímá laik a běžný, obyčejný člověk. Se zkušenostmi z obou stran „práva“.
Snad nejdůležitější je fakt, že jediná, stejná a měřitelná hodnota, stejnou mírou pro všechny, je ČAS. Nejsou to peníze, společenské postavení ani zvláštní schopnosti – je to jen ČAS. Všichni jsme dostali do vínku nějaké množství času, a nikdo z nás neví, kdy se ten jeho čas mine. Čas má proto stejnou hodnotu pro všechny. Je nám daný - prakticky ho nejde prodat ani koupit, je jen a jen náš. Můžeme ho promrhat i prožít do poslední vteřiny - můžeme s ním udělat cokoliv - jen ho nemůžeme zobchodovat. Vše ostatní – peníze, majetky, status i erekce – to vše jsou jenom relativní bonusy k času, který máme.
Je nutno pamatovat, že trest má postihnout primárně pachatele. Ne jeho rodinu, ani jeho okolí tím, že pachatel prodá barák nebo firmu, aby se vykoupil z trestu. Má postihnout pachatele, případně mu i zabránit v páchání další trestné činnosti a izolovat jej od společnosti.
Stupínek první – zločiny.
Trest má být jasný, předvídatelný, vymožitelný a rovný pro všechny – od nejchudšího Rumuna po nejbohatšího Švýcara. Trest – kromě izolace pachatele od společnosti, má mít i jistý upokojující účinek pro poškozené. Až pak má mít ze spáchání zločinu nějaký prospěch i stát – klidně i ve formě pokuty. Proto tresty za vlastizradu, znásilnění, úmyslné činy proti životu a zdraví i ty se závažnými následky, korupce, uplácení, terorizmus, krádeže, obchodování s lidmi a orgány, pedofilie, loupež, - prostě všechny zločiny, které mají nezvratitelný následek by měli být trestány nepodmíněně. Případná uložená pokuta nebo odškodnění je pak vynikající pákou, jak pachatele donutit, aby ji splatil co nejdříve – protože až pak bude moci požádat o podmíněné propuštění, nebo zmírnění režimu.
V případě, že bude možnost, jakkoliv se ze zločinů vykoupit, nastane bohapusté tržiště s volnou tvorbou cen. Nedokáži si představit soudce, který vyřkne pokutu 80 000 000 místo vězení – a pro sebe si neřekne o nic. To pokušení bude obrovské. Tohle neotevře dveře korupci – tohle je přímo vykopne i s futrama! Po půlroce fungování této praxe bude každému neveřejně jasné, že z každé udělené pokuty má soudce polovinu.
Co se pachatelů týče. Bohatství i chudoba jsou relativní. Pro jednoho je mnoho i vlastní mobilheim na pronajatém pozemku na venkově – další je spokojen, když má Teslu, nemovitost k bydlení i k pronájmu, chatičku na Rudě a domeček na Sicílii. Dalšímu zase nestačí ani 9,6 miliard na účtu, protože chce pokořit desítku. Případná pokuta je proto nespravedlivá – a to, co jednoho může i s rodinou definitivně odrovnat, to druhého jenom trochu štípne. A rozhodovat bude ČLOVĚK. Nebude-li taxativně vymezeno, že za tohle 3 roky natvrdo a za tohle 400 000 pokuta, pak bude tři roky natvrdo nebo pokuta 200 000 – a 200 pro mě!
Z tohoto bodu je pak už jenom krůček ke zločinecké turistice.
Znásilnění – 1,6 milionu, plus provize…
Chceš někoho dobít na smrt? 2 miliony, za příplatek i s mučením. Plus provize…
Ožralej si někomu zlomil žebra? A souhlasí poškozený s odškodněním jednoho milionu? Pak je to v pořádku – pokuta bude půl milionu. Sem vstupuje navíc lidská chamtivost – a už jen krůček bude k tomu, někoho obvinit s vidinou výdělku. A na ty zlomené žebra si vzpomene až po tom, jak dva dny po útoku zjistí, kolik z toho může vytřískat - a letí na pohotovost.
Vyšší level je pak u pachatelů ekonomické trestní činnosti. Ve 30 začne páchat, ve 40-50 letech začne být stíhán. Než bude vynesený rozsudek, zbaví se všeho majetku nad rámec očekáváné pokuty. Po 6-10 letech bude nakonec vynesen i rozsudek – zaplacení mnoho peněz. Pachateli bude tou dobou 62 let, požádá si o splátkový kalendář – a než celý odpustek doplatí, tak spokojeně zemře a ve výsledku ještě ušetří. Mladší pachatel prostě zmizí někam do tichomoří, a odpustek skončí u místních obchodníků v Belize. Nebo se naopak rozhodne, že ta vybraná miliarda mu za to stála - a riskne to. Vyfasuje 8-12 let, po dvou třetinách bude mít šanci na propuštění, a tu šanci bude mít i tehdy, když ze škod uhradí pár jednotek tisíců,,,,
Další příklad nemajetný versus majetný pachatel. Majetný nemajetnému znásilní dceru – a vykoupí se. Zaplatí třeba 10% ze svého majetku. Pro toho chudáka je hodně i 2 miliony odškodného – a bohatý se vykoupí. Tu možnost ale nemá v opačném garde nemajetný – protože i kdyby ze svého majetku zaplatil 100%, tak bohatému to bude málo a bude trvat na nepodmínečném odsouzení. Ve výsledku stejný delikt – různé tresty. Ve vězení je ale vysoká šance, že oba dva v 5:00 ráno vstanou, do šesti vykonají osobní hygienu a po snídani oba společně pojednou do dílny pracovat – stejnou jehlou budou šít stejné boty nebo udržovat zeleň na otevřeném pracovišti. Oba taky budou mít stejnou šanci ukázat „nápravu“ a být propuštěni podmíněně.
Poslední věc, kterou bych rád doplnil je nutnost doložit původ peněz. Dnes se vůbec nezkoumá ani to, odkuď má 251 000 korun na advokáta perníkový díler, který posledních 15 let nikde nepracoval a kam se podívá, tam má exekuce. Advokátovi stačí, že dostane peníze ve dvou splátkách cash – a vůbec nemusí zkoumat původ peněz.
Nechci unavit - pokusil jsem se popsat co nejstručněji jak to vnímám já. V druhé části se krátce pověnuju přestupkům.
snip
