Článek
Bohužel, generace narozená v 70 a 80 létech vymře dříve, než dosáhne důchodů. Lehko se mele o tom, že si máme spořit, investovat , mít druhý nebo čtvrtý pilíř, odložit si miliony na hraní si na burze a podobně.
My, co máme do důchodů zhruba 10-15 let, my jsme nedostali šanci, neměli jsme v době nástupu do pracovního procesu šanci cokoliv ovlivnit. Generačně jsme vyrůstali v socializmu, následně nás zaskočil tvrdý kapitalistický klondike.
Nikdo z dnešních mudrců ani jen netuší, co je za námi. Celé devadesátky byli bojem o majetek občanů i republiky, kradlo a vraždilo se jak na běžícím pásu.
Do pracovního procesu jsme nastoupili nepřipravení, neznalí prostředí. Ještě jsem maturoval z ekonomiky z toho, co nás z poloviny učili ze socialistických učebnic, ale venku už řádil kapitalismus bez jakýchkoliv pravidel.
Teď 15 let před důchodem, do kterého jsem měl jít v cca 62-64 letech, teď poslouchám jak jsem hloupý, že jsem nemyslel na zadní vrátka.
Myslel. Množství akcí z kuponové privatizace padlo, nebo nám je ukradli tlupy všemožných podvodníků. Jistoty ze dne na den zmizeli. Doslova cíleně se zavírali podniky a bylo jedno, že některé jsou doslova jediným příjmem tamních obyvatelů, a vznikli hladové doliny. Tehdy lidé o věku 50+ byli bez jakékoliv šance na rekvalifikaci nebo na změnu čehokoliv v čem vyrůstali, jedním z nich byl i můj táta. Celý život pracoval, podal víc jako 20 zlepšovacích návrhů - cca 5-7 let po revoluci letěl z pozice dispečingu ve vtedejší ZŤS.
Po revoluci, jak mnoho podniků krachlo, byla poměrně veliká nezaměstnanost. Naštěstí mnoho lidí ještě netížili likvidační půjčky a ještě se dalo přežít. V ekonomice a mezi lidma obecně bylo stále hodně peněz, jedním z příkladů je i to, že gastro bylo od pondělí do neděle plné, lidé neměli problém dát si denně oběd i večeři v restauraci, v pátek i v sobotu x piv. Co se práce ale týče - podnikatelské prostředí bylo jaké bylo. Sice jsi vydělal, ale za cenu toho, že buď si měl minimální mzdu a zbytek na ruku, nebo jsi pracoval načerno a byl na pracáku.
Nelíbí ? Sbohem venku čeká na tvoje místo 20 dalších. Mladších. Silnějších. Méně náročných na smlouvu…
Skutečně mnohokrát nebylo na výběr. Po roce cca 2005 se pomalu začalo i tohle prostředí narovnávat, ale ještě donedávna bylo normou pracovat beze smlouvy, nebo v tolik oblíbeném švarc systému.
Těch 10-20 let nám chybí. Nikdo nás na to nepřipravil, nikdo nás nenaučil v tom žít. Ještě i vězni mají nějaký adaptační program, aby po výkonu trestu byli schopni zařadit se do společnost.
My, grupa dětí ze 70 a 80 let - my jsme neměli nic. Neměli šanci nás to naučit rodiče, nenaučili nás to v škole, učili jsme se za pochodu. Těch 15-20 let nám chybí. Nemáme šanci je doběhnout, a není to pouze naše chyba.
Přežili jsme pád komunismu, rozdělení republiky, rozdělení měny, Slováci i přechod na euro - na 20 let poměrně dost změn, se kterýma bylo nutné se vyrovnat.
A dnes, dnes posloucháme, že se máme na důchod připravit. Schází nám zhruba 20 let, ale snažíme se. Jen jsme bohužel všichni neměli stejnou startovací čáru. Fér by bylo buď této generaci garantovat alespoň rozumný odchod do důchodů, nebo jí umožnit důchod si prostě vybrat ve formě výplaty nakumulovaných sum. Handicap dvaceti let nemáme šanci doběhnout a sice se odchodu do důchodů dožije hodně z nás - ten důchod, jestli vůbec, bude hodně ponížen. Buď z důvodů předčasných odchodů do důchodu, nebo z kvůli nemocem. Protože v 70 letech je schopný efektivně pracovat málokdo, a ne všichni jsme politici, rentiéři, nebo podnikatelé, co si na státních zákázkách nahrabali stamiliony, nebo pracujeme ve státní správě.
snip
