Článek
Dva extrémy.
Extrém první. Blížím se autem k přechodu, vzdálenému zhruba 150 metrů, dle rychloměru jedu těsně pod 50. K přechodu se právě postavil člověk, dávám nohu z plynu dolů. K přechodu zbývá odhadem 100 metrů…
A chodec stojí.
Stojí a čumí – neudělá ani jen náznak toho, že by chtěl cez přechod projít. Jen stojí a čumí a já prostě nezastanu. S nohou nad brzdou kolem něj projedu za cca 8 vteřin rychlostí asi 30 km v hodině.
Občas pak z úst chodce vyletí nějaký nepublikovatelný shluk slov, ale mně je to jedno…
Stojí a čumí – tak ať stojí a čumí.
Extrém druhý.
Přede mnou jede vozidlo. Na opačné straně silnice registruju chodce, který se blíží k přechodu. Silnice má 4 pruhy, takže chodce a vozidla jedoucí mým pruhem dělí tři pruhy. Vozidlo přede mnou zastane, chodec vykročí. Nebo vykročí chodec a vozidlo zastane. Kdyby to vozidlo jelo plynule dál, tak chodec by byl v polovině přechodu a vozidlo 100 metrů dál…
Co na to legislativa?
Vyhláška – tedy zákon o provozu na pozemních komunikacích zní jasně. Chodec nemá absolutní přednost před vozidly a zároveň má dát jednoznačně najevo úmysl projít. Tím úmyslem není to, že stojí u přechodu a čumí. Tím úmyslem je, že alespoň vykročí !!!
A kdyby vykročil, tak normální chůzí by se dostal za polovinu přechodu dávno před tím, než k němu já vůbec dojedu, a to jak v prvním, tak v druhém případě.
Nejsmutnější na tom celém je, že máme dávno vynalezeno jak přední brzdové světlo zelené barvy, které by jasně signalizovalo chodcům, že vozidlo zpomaluje, tak máme návrh na zeleně vyznačené přechody, kde chodec jasně a jednoznačně dá zvednutím ruky najevo, že vstoupí na vozovku. Místo toho, řidič i chodec na sebe koukají jako v souboji kdo z koho – a skutečný problém se neřeší.
Přikládám linky. První nevyžaduje nic víc, než 2 litry zelené barvy, druhý link je na světlo samotné.
1. https://medium.seznam.cz/clanek/snip-jen-zvedni-ruku-nic-vic-k-bezpecnosti-a-plynulosti-dopravy-prispejes-vyrazne-i-ty-55066
2. https://cnn.iprima.cz/zelene-brzdove-svetlo-slovaci-testuji-prevratny-vynalez-ma-pomoct-bezpecnosti-187305
Ze stanoviska PČR cituju. Chodci se před vstupem na vozovku musí přesvědčit, jestli ji mohou bezpečně přejít, aniž by ohrozili sebe či ostatní účastníky silničního provozu. Musí brát ohled na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel, to znamená, že musí odhadnout, zda auta stihnou bezpečně zastavit. Rozhodně nesmí vstupovat na přechod bezprostředně před blížícím se vozidlem. Neexistuje absolutní přednost chodců na přechodech! Při přecházení je dobré navázat oční kontakt s řidičem, případně pohybem ruky nebo přikývnutím ověřit, jestli vás šofér registruje. Na přechodu se pak chodí vpravo. Chodci při přecházení musí sledovat provoz, všímat si i ostatních jízdních pruhů. Jeden vůz jim umožní přecházení, v protijedoucím autě si řidič ani nevšimne, že někdo jde přes silnici. Chodci dále nesmí vstupovat na přechod, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy, a musí dávat přednost tramvaji. Je-li na silnici vyznačen přechod pro chodce nebo místo pro přecházení, je chodec povinen je užít, jestliže jsou od něho vzdáleny do 50 metrů.
Zároveň pokládám několik anketních otázek, zajímá mne názor co nejširší vzorky lidí - takže klidně to dejte i kolegům v práci nebo starým rodičům :)
