Článek
Dovolené jsou v plném proudu a já bych rád napsal takové malé varování a zároveň memento.
Dávejte si pozor, kdo Vás v autobuse veze a poutejte se.
Není výjimkou, že řidiči autobusů jedou i 30 hodin bez řádných přestávek, jedou na smrt vyčerpaní a jsou časovanou bombou pro všechny kolem.
Jeden takový v roce 2016 zabil v Chorvatsku 5 lidí – i mou mámu a sestru. Naplánovanou trasu v délce 3 700 km ve dvou nezvládli, na zpáteční cestě řidič usnul a sjel mimo dálnici. Autobus převrátil, zabil 5 lidí, několik dalších zůstalo s doživotními následky. Řidič nepřestal ani po takové nehodě jezdit a jezdil dál autobusy i bez ŘP – kryl ho majitel cestovky, přepravní společnosti i jeho zeťák – policajt. Ve výsledku nakonec dostal 3 roky domácího vězení, majitel cestovky a přepravní společnosti nic, ani jen důtku. I proto se jim to vždy vyplatí risknout a místo toho, aby zaplatili řidiče navíc a pokoj na pořádný odpočinek. Tresty i v případě zabití jsou mizivé, pokuty na hranici dvou českých platů řidiče – to je k smíchu.
Stačí přitom málo. Stačí se ptát, číst recenze, všímat si řidičů. Zjišťovat si podrobnosti, jako kdo vás veze, kdy odpočíval. Máte-li podezření, že je vyčerpaný – donuťte ho zastavit nebo volejte policii, která prověří z jeho karty okamžitě a na místě, jak dlouho už je na cestě.
Možná budete mít malé zpoždění – je to vždy lepší než být mrtvý definitivně.
Poutejte se v autobuse vždy.
Svou velikostí autobus sice navozuje falešný pocit bezpečí, stačí ale mírný svah, převrátí se, skrze rozsypané okno vypadnete a sroluje vás to jako sardinku. Nebo prostě jenom padnete přímo na hlavu a zlomíte si vaz – a neuděláte nic. Nestihnete ani zaregistrovat, že se něco děje, natož se chytit. A i když se chytnete, přistane-li na vás soused z vedlejšího sedadla, tak vás může zabít.
Stačí tak málo. Ptát se a připoutat se. Pár slov a pás můžou být tím, co Vám zachrání život. Stačí být všímavý – v případě podezření to řešit. Nestačí, že Vy jste došli do cíle – tak hurá. Na zpáteční cestě může zabíjet.
Je nutno si uvědomit, že řidiči autobusů vydělávají pouze pár měsíců v roce. Chtějí dohnat vše, nejsou ale medvědi, kteří by to v zimě dospali. Jsou to jenom lidé – lidé s potřebou spánku.
Poslední cesta mé mámy a sestry začínala slovy, když jako skupinka přivítali řidiče: „Jé, vy jste ale opálení 😊“
„Nejsme, celou noc jsme opravovali autobus,“ měli srážku s vysokou zvěří a jen ho polepili páskou.
Jeden z cestujících se zeptal, jestli je chtějí zabít.
„Nebojte sa, ani my sa nechceme zabiť,“ byly slova řidiče, který se za pár hodin stal zabijákem.
Cesta, dnes již neexistující řecko-slovensko-české cestovky skončila dne 21.06.2016 ve 03:30 ráno u Srbské obce Alekšinac.
Všech 5 mrtvých domů pak dovezl vládní speciál…
Existuje řešení, které ale nemá vůli být zrealizované. Přitom by úplně postačovala v autobuse všem dostupná a viditelná obrazovka s údaji o řidiči, době jízdy, přestávkách a jeho fotografií – aby náhodou zrovna nejel na žolíkovou kartu. Řešení za pár tisíc, řešení levnější než kávovar v autobuse může zachraňovat poměrně efektivně životy – jen není vůle…
