Článek
Petr původně chtěl jen rychlou večeři. Vytáhl malý gril na dvorek, položil na rošt pár klobás a otevřel si pivo. Byl pátek, teplý večer a po dlouhém týdnu v práci si chtěl jen chvíli sednout.
První přišla paní Novotná z vedlejšího domu. Opřela se o plot a se smíchem zavolala:
„Tak co, sousede, to voní až ke mně do kuchyně!“
Petr pokrčil rameny. „Jestli chcete, jednu klobásu navíc mám.“
Paní Novotná zmizela a za pět minut se vrátila s miskou bramborového salátu.
Pak se objevil Marek z rohu ulice. Nesl balíček naložených žeber.
„Viděl jsem kouř,“ řekl prostě.
Za chvíli přinesla mladá rodina z protějšího domu limonádu a chleba. Někdo vytáhl skládací židle, někdo další přinesl kytaru.
Nikdo nic neplánoval. Nikdo nikoho nepozval.
A přesto se dvorek postupně zaplnil smíchem, hlasitými rozhovory a vůní grilovaného masa.
Když se setmělo, Petr se rozhlédl kolem sebe. Ještě ráno většinu těch lidí sotva zdravil přes plot.
Teď seděli u jednoho stolu.
Paní Novotná si povzdechla a zvedla skleničku:
„Vidíte? Někdy stačí jen zapálit gril.“
A Petr si pomyslel, že možná nejde o grilování.
Možná jde jen o to dát lidem malý důvod přijít.
