Jak Řím vymazal Kartágo z mapy světa: Drsný konec starověké supervelmoci

Představte si město, které nebylo postavené na dobyvačných válkách, ale na čistém obchodním talentu. Přístavy plné lodí z celého známého světa, sklady přetékající vzácným kořením, zlatem, slonovinou a textilem. Kartágo, ležící na pobřeží dnešního Tuniska, nebylo jen obyčejným městem. Bylo to pulzující centrum starověkého světa. Jeho vliv sahal od severní Afriky až po Pyrenejský poloostrov a Sicílii.

Jeho obyvatelé, Punové, byli mistři mořeplavby. Dokázali vybudovat impérium bez toho, aby museli neustále masakrovat sousední národy. Bohatství k nim proudilo přirozeně. A s penězi přišla i moc, která začala brzy zaslepovat jejich nepřátele.

Největší pýchou Kartága byl jeho vojenský přístav zvaný Kothon. Byl to kruhový umělý ostrov uprostřed města, obehnaný masivními zdmi, kam nikdo cizí nesměl ani nahlédnout. Do tohoto inženýrského zázraku se vešlo až 220 válečných lodí. Kartaginci dokázali stavět své lodě jako na běžícím pásu. Každý trám a každý hřebík měly své číslo. Byl to v podstatě starověký průmyslový prefabrikát.

Na vodě byli Kartaginci desítky let naprosto neporazitelní. Pokud někdo ovládal Středomoří, byli to oni. Jenže na severu, na italské pevnině, mezitím tiše rostl dravec. Řím. Civilizace postavená na železné disciplíně, organizaci a neúnavné, fanatické armádě. Dvě obří mocnosti se ocitly v jednom prostoru. Středomoří jim začalo být malé a brutální konflikt byl nevyhnutelný.

Punské války trvaly s přestávkami více než jedno století. Byly to tři ničivé konflikty, které kompletně rozhodly o budoucí tváři celé evropské civilizace. V té druhé se zrodila legenda, jejíž jméno dodnes studují generálové na vojenských akademiích. Hannibal Barca. Muž, který složil přísahu, že nikdy nebude přítelem Říma.

Hannibal provedl šílený strategický manévr. Místo útoku po moři vzal svou armádu a přešel s ní mrazivé Alpy. Když se jeho vyčerpaní vojáci a přeživší váleční sloni vynořili v severní Itálii, Římané propukli v paniku. V bitvě u Cannae v roce 216 př. n. l. Hannibal římské legie doslova zmasakroval. Během jediného odpoledne tam zahynulo přes 50 000 Římanů. V Římě se ujalo mrazivé přísloví: „Hannibal ante portas“ – Hannibal je před branami. Na chvíli se zdálo, že Kartágo zvítězí a Řím padne.

Řím se ale odmítl vzdát. Ukázal svou největší zbraň – neuvěřitelnou schopnost doplňovat ztráty a bojovat až do úplného konce. Římský generál Scipio Africký nakonec přenesl válku zpět do Afriky a Hannibala v bitvě u Zamy porazil. Kartágo bylo sraženo na kolena. Muselo odevzdat své loďstvo, zaplatit obří válečné reparace a ztratilo veškeré území.

Jenže Kartágo bylo jako fénix. Díky svému obchodnímu duchu začalo znovu neuvěřitelně rychle bohatnout. A to Římané nemohli snést. Strach z nového vzestupu starého rivala se proměnil v čistou paranoiu. Římský senátor Cato starší končil každý svůj projev v senátu, ať už se mluvilo o čemkoliv, stejnou větou: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“

V roce 149 př. n. l. si Řím našel záminku a rozpoutal třetí punskou válku. Nešlo o politické vítězství. Cílem byla totální likvidace. Římské legie oblehly Kartágo na dlouhé tři roky. Obyvatelé města, vědomi si toho, co je čeká, bojovali o každý metr s absolutním zoufalstvím. Ženy si stříhaly vlasy, aby z nich spletly tětivy do katapultů, a kovali se zbraně ze všeho, co bylo po ruce.

V roce 146 př. n. l. Římané pod vedením Scipiona Aemiliana prorazili hradby. Následovalo šest dní nepředstavitelného masakru. Bojovalo se o každý dům, o každé patro. Římané systematicky zapalovali celé čtvrti a hnali obyvatele před sebou. Z původních půl milionu obyvatel přežilo pouhých 50 000 nešťastníků. Ti byli okamžitě prodáni do otroctví.

Když utichly křik a plameny, přišel ten nejděsivější rozkaz. Římský senát nařídil, aby bylo Kartágo kompletně srovnáno se zemí. Domy byly zničeny, zdi strženy, chrámy srovnány s prachem. Nezůstal kámen na kameni.

Podle slavné legendy Římané dokonce celou půdu, kde město stálo, posypali tunami soli a rituálně ji prokleli, aby na tomto místě už nikdy nic nevyrostlo a lidé zde nemohli žít. Moderní historici sice pochybují o tom, zda soli bylo reálně dostatek na tak obří plochu, ale symbolický význam zůstává stejný. Kartágo mělo být vymazáno z lidské paměti. Navždy.

Na příběhu Kartága není nejděsivější to, že padlo. Ve starověku padala spousta měst. Nejděsivější je ta chladnokrevná důslednost, s jakou bylo vymazáno z povrchu zemského. Tento střet nám ukazuje, že některé války nekončí kompromisem nebo podpisem mírové smlouvy. Končí tím, že po poraženém nezůstane téměř nic než zápisy v kronikách jeho vítězů.

Myslíte si, že byl postup Říma vůči Kartágu z vojenského hlediska ospraveditelný, aby si zajistil trvalý mír, nebo šlo o zbytečnou a barbarskou genocidu prosperující kultury? Zapojte se do diskuse níže!