Největší luxus socialismu nebyl Tuzex. Bylo to mít známého

Stačilo znát správného člověka.

V době, kdy nebylo všechno běžně k dostání, totiž často nerozhodovaly peníze. Rozhodovaly známosti.

Možná si to ještě pamatujete. Někdo měl známého v masně. Jiný měl tetu v Prioru nebo sestřenici v Jednotě. Další znal vedoucího skladu, automechanika, doktora nebo zaměstnance Mototechny. Nebyla to protekce v dnešním slova smyslu. Spíš nepsané pravidlo doby, kdy se lidé navzájem podporovali a pomáhali si získat to, co bylo jinak téměř nedostupné.

Dnes si ovoce koupíme téměř kdykoliv během roku. Za socialismu ale byly chvíle, kdy se zpráva o banánech nebo pomerančích šířila rychlostí blesku.

„Přivezli banány!“

A kdo měl známého v obchodě, dozvěděl se to často ještě dřív, než se vytvořila fronta. Stejně to fungovalo s máslem, kvalitním masem, pračkami nebo oblíbenými hračkami před Vánocemi.

Nebylo výjimkou, že si lidé mezi sebou telefonovali nebo posílali vzkazy, protože věděli, že zboží zmizí během několika hodin.

Na nové auto se čekalo dlouhé roky. Kdo si objednal Škodu, často netušil, kdy se jí skutečně dočká.

Jenže i tady platilo, že dobré kontakty uměly čekání zkrátit nebo alespoň pomoci s výběrem lepšího vozu či výbavy. Mít známého v Mototechně byla výhoda, o které se vyprávěly celé příběhy.

Kvalitní maso nebylo samozřejmostí. Lidé proto dobře věděli, ve které prodejně mají nejlepšího řezníka a kdo jim schová pěkný kus svíčkové nebo vepřové pečeně.

Nešlo jen o maso. Podobně fungovaly cukrárny, drogerie, obchody s textilem nebo železářství. Když někde „něco přišlo“, informace se šířila hlavně mezi známými.

Dnes by se mohlo zdát, že šlo jen o protekci. Ve skutečnosti byly vztahy často založené na vzájemné pomoci.

Někdo opravil pračku.

Jiný sehnal barvu na plot.

Další pomohl s obkladačkami nebo zednickou prací.

Ne vždy se platilo penězi. Často stačila protislužba, láhev domácí slivovice nebo obyčejné poděkování. Lidé si pomáhali, protože věděli, že příště budou pomoc potřebovat oni sami.

Dnes si většinu věcí objednáme během několika minut přes internet. Auto si vybereme z nabídky, maso koupíme v několika supermarketech a banány jsou na pultech téměř celý rok.

Přesto mnoho lidí, kteří socialismus zažili, říká, že tehdejší sousedské vztahy byly často mnohem bližší. Známosti nebyly jen cestou ke zboží. Byly součástí každodenního života a vytvářely síť lidí, kteří si navzájem pomáhali.

Možná právě proto na tuto dobu mnozí nevzpomínají jen kvůli nedostatku, ale také kvůli lidské sounáležitosti, která se z dnešního uspěchaného světa místy vytrácí.

A jak to bylo u vás doma? Měli jste někoho „přes známost“ – třeba v masně, Mototechně, Jednotě nebo v jiném obchodě? Nebo si pamatujete, co se díky známým podařilo sehnat? Napište do komentářů svůj příběh. Právě tyto vzpomínky vytvářejí obraz jedné doby lépe než učebnice dějepisu.

Článek vychází z dobových materiálů, dokumentů o každodenním životě v Československu a vzpomínek pamětníků.