Článek
Podzimní chlad se zařezával hluboko pod koženou vestu a ranní mlha nad Bezdězem byla tak hustá, že by se dala krájet. Královský popravčí a vyšetřovatel Jakub z Ronovců stál na samém okraji hlubokého hradního příkopu a znechuceně hleděl dolů na chladné kamení. Právě tam leželo bezvládné tělo mladé Anežky, dcery místního mocného purkrabího.
Její drahé hedvábné šaty byly na několika místech surově roztrhané a v jejích chladných, nehybných dlaních někdo záměrně nechal sevřenou stříbrnou růži, která patřila konkurenčnímu rodu z nedalekého panství. Na hradě okamžitě propukla obrovská panika a ozbrojenci už ve vzteku sahali po mečích, protože všechno na první pohled nasvědčovalo tomu, že vypukne krvavá rodová válka.
Jakub však za léta své služby moc dobře věděl, že ty nejzřejmější stopy bývají často tou největší lží a skutečný vrah se pravděpodobně schovává přímo za hradními zdmi u jednoho stolu. Sešel opatrně dolů po kluzkých kamenech, poklekl k mrtvé dívce a jemně jí odhrnul dlouhé plavé vlasy z čela.
Na jejím krku nebyly žádné stopy po škrcení a na těle chyběla krev, což znamenalo, že ji na onen svět poslal tichý a zákeřný jed. Když jí navíc z pod šatů vytáhl podivný bronzový amulet s vyrytým symbolem havrana, Jakubovi bleskově došlo, že tahle vražda nebyla činem pomsty zvenčí, ale chladnokrevně naplánovaným spiknutím, které mělo zakrýt mnohem větší a temnější tajemství hradního pána.
Purkrabí se mezitím nahoře na nádvoří třásl vzteky a hlasitě dožadoval okamžitého útoku na sousední panství. Jakub k němu klidně přistoupil, otřel si ruce od chladné rosy a monotónním hlasem ho požádal, aby své muže nechal v kasárnách. Pokud totiž do západu slunce neodhalí pravého viníka, poteče krev nevinných lidí a skutečný vrah se bude z dálky jen tiše smát.
Vyšetřovatel se otočil směrem k hradní kuchyni a ke komnatám služebnictva, protože právě tam, v místech, kde velcí páni málokdy otočí svou pozornost, se vždycky skrývají ty nejdůležitější nitky k rozmotání každého lidského hříchu.
Vstoupil do zakouřené hradní kuchyně, kde se u obřího krbu krčilo několik vyděšených kuchařek a podomků. Všichni moc dobře věděli, kdo Jakub je a pohled na jeho těžký vyšetřovatelský meč u pasu jim naháněl hrůzu. Jakub si sedl na okraj dřevěného stolu, vzal do ruky jablko a chladným hlasem se zeptal, kdo včera večer nosil jídlo do komnat mladé šlechtičny.
Stará kuchařka s třesoucíma se rukama ukázala na mladého kuchtíka Tomáše, který stál bledý jako stěna v koutě místnosti. Chlapec se okamžitě rozplakal a začal přísahat, že dívce nic neudělal, jen jí jako obvykle přinesl večerní víno a pečenou křepelku. Jakub si však všiml, že Tomáš má na prstě levé ruky čerstvý hluboký škrábanec, který rozhodně nepocházel od kuchyňského nože.
Před dalším výslechem však Jakub potřeboval klíčový důkaz, a proto zamířil do nejzazšího křídla hradu, kde bydlela bylinkářka a léčitelka Anežka. Lidé na Bezdězu se jí kvůli její neobyčejné inteligenci a znalostem lidského těla báli a mnozí o ní potichu šeptali, že je čarodějnice, ale král ji chránil pro její neomylný úsudek.
Když Jakub vstoupil do její komnaty plné sušených bylin a podivných skleněných lahviček, Anežka právě zkoumala zbytky vína z dívčina poháru. Podívala se na vyšetřovatele svýma pronikavýma zelenýma očima a bez pozdravu mu oznámila, že v nápoji byl rozpuštěný prudký jed z rulíku zlomocného. Jakub položil na stůl bronzový amulet havrana a bylinkářka při pohledu na něj viditelně znervózněla. Tiše poznamenala, že tento symbol patří tajnému bratrstvu, které se snaží svrhnout samotného krále a vrah na hradě tak hraje mnohem vyšší hru, než si oba mysleli.....
Závěr:
„Krásný den všem! Tak jsem se konečně odhodlala a splnila si svůj velký autorský sen. Miluji historii, záhady a staré detektivní příběhy, kde se pravda nemusí dobývat jen mečem, ale bystrou hlavou a citem pro detail. Vytvořila jsem pro vás postavu vyšetřovatele Jakuba z Ronovců a bylinkářky Anežky. Doufám, že vás atmosféra podzimního Bezdězu vtáhla do děje stejně jako mě při psaní. Máte rádi historické kriminálky na pokračování, nebo raději čtete příběhy ze současnosti? Budu moc ráda za vaše názory, ať vím, jak rychle mám pro vás připravit další stopu a pokračování! S úctou, Sofia.“
Zdroje:
- Historická analýza: Hrdelní právo a způsoby vyšetřování zločinů v českých zemích za vlády Lucemburků (Historický ústav AV ČR)
- Život na středověkých hradech: Hierarchie a každodenní správa panství Bezděz ve 14. století (Národní památkový ústav ČR)
