Článek
Tento systém nevznikl náhodou a nestojí za ním moderní věda. Je to přímé dědictví starověké Mezopotámie, jehož praktičnost byla tak obrovská, že přežila celé lidské dějiny.
Když se dnes podíváme na ciferník hodin nebo displej telefonu, rozdělení času nám připadá naprosto přirozené. Pokud se však zamyslíme nad tím, proč v éře metrického systému a desítkové soustavy stále dělíme hodinu na šedesát částí namísto stovek, musíme se vrátit o několik tisíc let zpátky do minulosti.
Kořeny tohoto uspořádání leží ve starověké Mezopotámii, kde Babyloňané a jejich předchůdci Sumeři vyvinuli takzvanou sexagesimální neboli šedesátkovou číselnou soustavu. Volba čísla 60 nebyla náhodným rozmarem, ale výsledkem geniální matematické pragmatičnosti, která tehdejším učencům dramaticky usnadňovala každodenní život.
Hlavní výhoda čísla 60 spočívá v jeho extrémně vysoké dělitelnosti. Na rozdíl od desítky, kterou lze beze zbytku dělit pouze dvěma a pěti, má šedesátka hned dvanáct různých dělitelů. Lze ji perfektně rozdělit na poloviny, třetiny, čtvrtiny, pětiny, šestiny, desetiny, dvanáctiny, patnáctiny, dvacetiny a třetiny.
Pro starověké obchodníky, stavitele a zemědělce to mělo zásadní význam. Pokud potřebovali rozdělit pytel obilí, pozemek nebo délku pracovní směny, šedesátkový systém minimalizoval vznik složitých zlomků, se kterými se tehdy špatně pracovalo.
Tento způsob počítání byl navíc úzce spojen s lidským tělem – na jedné ruce lze pomocí palce snadno spočítat dvanáct článků ostatních čtyř prstů a pokud za každou dvanáctku zvednete jeden prst na druhé ruce, dojdete přesně k číslu šedesát.
Z praktické matematiky se systém přirozeně přesunul do astronomie, kde Babyloňané dosahovali na svou dobu neuvěřitelně přesných výsledků. Sledovali pohyb Slunce, Měsíce a hvězd a na základě délky solárního roku, který zaokrouhlili na 360 dní, rozdělili kruh na 360 stupňů.
Když později řečtí astronomové, jako byli Hipparchos nebo Klaudios Ptolemaios, převzali tyto mezopotamské tabulky, aplikovali šedesátkový systém na zeměpisné souřadnice a rozdělení kruhu.
Ptolemaios ve svém díle rozděloval stupně na šedesát menších částí (latinsky partes minutae primae – odtud slovo minuta) a ty dále na další šedesátiny (partes minutae secundae – odtud sekunda).
Přenos tohoto systému do běžného měření času však nebyl okamžitý. V průběhu historie různé kultury měřily čas odlišně, délka hodin se měnila podle ročních období a například egyptský systém rozděloval den a noc fixně na dvanáct a dvanáct částí bez ohledu na to, jak dlouho svítilo slunce.
Teprve s rozvojem mechanických kolečkových hodin ve 14. století v Evropě, které vyžadovaly stabilní a neměnné jednotky, se babylonská geometrie propojila s egyptským čtyřiadvacetihodinovým dnem. Výsledkem je standard, který bez jediné změny používáme dodnes.
Pokaždé, když odečítáme minuty, tak nevědomky opakujeme tisíce let starý algoritmus mezopotamských písařů, který nezmizel jednoduše proto, že ho žádná moderní technologie nedokázala argumentačně překonat.
Použité zdroje:
- Encyclopaedia Britannica – Podrobná historie babylonské matematiky, sexagesimální soustavy a vývoje starověkých numerických systémů
- Encyclopaedia Britannica – Historický vývoj měření času, konstrukce kalendářů a zavedení minut a sekund do evropské praxe
