Článek
Když britský parlament na konci 19. století zavedl povinnost označovat zemi původu, nemělo to výrobcům pomoci.
Šlo o promyšlený ochranářský krok, který měl britské kupující varovat před levným a nekvalitním zbožím ze zahraničí.
V druhé polovině 19. století prožívalo britské impérium vrchol průmyslové revoluce a pyšnilo se titulem „dílna světa“.
Místní továrny produkovaly špičkové stroje, textil i ocelové nástroje, které neměly na trhu konkurenci.
V téže době se však v Evropě začala rozpínat nově sjednocená Německá říše. Němečtí producenti sázeli na agresivní obchodní strategii. Zboží z Německa bylo výrazně levnější, často velmi věrně kopírovalo zavedené britské značky. Zejména slavné nožířské výrobky ze Sheffieldu.
Britští průmyslníci si začali stěžovat na nekalou soutěž a požadovali, aby stát zasáhl proti přílivu podřadných výrobků, které klamaly domácí spotřebitele.
Britský parlament reagoval v srpnu roku 1887 přijetím zásadního ochranářského zákona s názvem Merchandise Marks Act.
Cílem legislativy bylo donutit všechny zahraniční dodavatele, aby na své zboží viditelně a nesmazatelně uvedli zemi původu.
Zákonodárci byli přesvědčeni, že když vlastenecky smýšlející britský občan uvidí na kapesním noži nebo litinové pánvi povinné označení Made in Germany, okamžitě pochopí, že drží v ruce levný nekvalitní výrobek. Nákup si následně rozmyslí a raději investuje peníze do kvalitního domácího výrobku.
Označení mělo fungovat jako cejch hanby a jasné spotřebitelské varování.
Následující desetiletí však přinesla ekonomický zvrat, který autoři zákona vůbec nepředvídali.
Němečtí průmyslníci a inženýři vzali nucené označení jako výzvu. Místo toho, aby se stáhli z britského trhu, investovali obrovské prostředky do modernizace továren a zavedení přísné kontroly kvality
Německá výroba se během necelých dvaceti let proměnila z levných kopií na špičkové, technologicky vyspělé a spolehlivé produkty.
Označení Made in Germany, které mělo dovoz německého zboží v očích veřejnosti diskreditovat, se tak paradoxně stalo nejlepší možnou reklamou.
Britští zákazníci si brzy uvědomili, že zboží s tímto nápisem je často odolnější a technicky propracovanější než domácí produkty.
Po skončení první a druhé světové války se označení „Made in…“ stalo mezinárodním standardem, který převzaly státy po celém světě.
Během 20. století si tento proces zopakovalo například i Japonsko.
Jeho poválečná produkce byla zpočátku vnímána jako levný plastový dovoz, než se stala symbolem elektronické špičky.
Použité zdroje:
- IHK Schwerin (Industrie- und Handelskammer) – Historické analýzy vzniku a vývoje ochranné známky Made in Germany
- Cambridge University Library – Archivní dokumenty k britskému zákonu Merchandise Marks Act z roku 1887 a hospodářské dějiny britsko-německých obchodních vztahů
